V průběhu listopadu letošního roku spatří světlo světa unikátní publikace s názvem „Krajina a voda“, kniha „o životě s vodou a návratu k přirozené krajině“. Čtenářům portálu Naše voda nabízíme v předstihu ukázky z jednotlivých kapitol.

Kapitola 11 – Správa vodních toků, autor textu Tomáš Just

Botanik Jiří Sádlo říkal, že rekultivace hnědouhelných dolů je často pokračováním těžby, ale jiným způsobem. Něco podobného se dá říct i o často naprosto zbytečných a nákladných úpravách koryta po povodni. Povodeň je v životě potoka nebo řeky událost přirozená a v řadě ohledů potřebná. Řeka po povodni je z hydromorfologického hlediska zmlazená. Koryto zaujímá nové plochy v nivě, místo úživných naplavenin, které byly odplaveny, se otevřou štěrkové a pískové plochy, volající rostlinné a živočišné kolonisty. Břehové nátrže jsou nástupišti dalšího dynamického vývoje koryta, kmeny a větvoví stromů nabízejí v korytě bohatství nových stanovišť a úkrytů. Povodeň rozmetá nebo splaveninami zanese mnoho z technických úprav koryt, které vodní toky svazovaly a znehodnocovaly. Vzniknou nová povodňová ramena, v nivě, kde došlo k místnímu soustředění vymílací síly povodňového proudu, se mohou objevit i vzácné povodňové tůně. Řeka navíc tento soubor revitalizačních a renaturačních opatření udělá bez výběrového řízení a zadarmo.

Pak do toho vjedou bagry a znovu se snaží vyrobit dřívější disciplinovaně upravený, uhlazený kanál. Velké kameny a spoustu štěrků ze dna koryta, se vším, co tam žije, včetně raků, vyhrnou do břehů. Něco z toho se někde použije do betonu. Materiálem z jesepů a štěrkových brodů bagry zavezou dnové tůně. Jsou ničeny stromy z břehových porostů. „Nikdo přece nepoleze na strom tři metry vysoko, aby sundal naplavené klozetové prkýnko“….jak pravil v roce 2002 jeden z tehdejších ředitelů jednoho podniku Povodí. Pro jistotu, aby bylo vítězství dokonalé, jsou vytrhány nebo zasypány kořenové pletence stromů, které měly dříve tu opovážlivost a rostly přímo v břehových liniích……ostatně, s takovými stromy je třeba v první řadě zatočit, aby už nemohly „narušovat odtokové poměry“. Zbylé stromy mají aspoň od bagrů pobité kořeny a báze kmenů, takže infekce budou moci brzy dílo dokonat.

Po každé povodni se roztočí velké peníze a za ně se rozjede mašinérie tak zvaného odstraňování povodňových škod – již tento pojem vystihuje obvyklý jednostranný přístup – a v korytech potoků a řek se mnohde nadělá mnohem víc škody, než způsobila samotná povodeň. Financování boje s povodňovými škodami na korytech vodních toků je v podstatě administrativně nastaveno tak, že odstraněním škody se rozumí obnovení stavu před povodní….a často se nezkoumá, zda ten stav byl dobrý.

Zdroj: Krajina a voda, autor textu Tomáš Just, ilustrace Marie Kohoutová