Fotopasti se běžně používají spíše jako metoda k pozorování savců. Dají se ale využít i k monitoringu ptáků jako doplněk k tradičním metodám, díky fotopastem mohou pozorovatelé o ptactvu zjistit podrobnější informace, jako je například frekvence krmení mláďat nebo složení potravy u dravců.

Vědecký tým z Agronomické fakulty se zaměřil na zkoumání ptactva pomocí fotopastí ve členité krajině Lomnicka. Srovnávali zde tuto okrajovou metodu s metodami tradičními. Fotopasti samy o sobě nemohou poskytnout ucelený obraz o ptačím společenstvu na dané lokalitě. Pokud se ale tato metoda spojí s klasickým ornitologickým průzkumem, lze je využít pro monitoring druhů žijících skrytým způsobem života, druhů nelétavých pohybujících se po zemi anebo druhů vzácných. „Hlavní výhoda spočívá především v doplnění dat získaných z běžného ornitologického průzkumu. Fotopast na lokalitě monitoruje danou plochu takřka nepřetržitě a může nám zachytit některé ptačí druhy, které jsme běžným průzkumem minuli. Fotopasti nám také mimo zachycení daného druhu mohou pomoci poodhalit chování jedinců na lokalitě, jako je například krmení mláďat, péče o peří, tzv. komfortní chování, nebo odpočinek a podobně,“ popsala Denisa Dvořáková z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství AF MENDELU.

Vědecký tým využil metodu fotopastí pro pozorování ptáků v rámci jedenácti remízků na Lomnicku na rozhraní jižní Moravy a Vysočiny. „Pro monitoring ptáků byly remízky vybírány především na základě kritéria jejich specifického významu pro rozmanitost krajiny, ve které se vyskytují. Jde o izolovaná stanoviště v otevřené krajině. Krajina Lomnicka disponuje členitým reliéfem, lesnatými i zemědělskými oblastmi i přírodě blízkými krajinnými prvky. Pro výzkum jsem tedy chtěla krajinu rozmanitou, kde by bylo možno zachytit rozdíly mezi plochami, to lomnická krajina splňuje,“ přiblížila Dvořáková.

Ve sledovaných remízcích bylo zaznamenáno celkem 45 druhů ptáků ze 7 řádů a 22 čeledí. Nejpočetnějším řádem byli pěvci, následovali šplhavci a dravci. Nejpočetnějším druhem zaznamenaným s využitím liniové metody byl strnad obecný, pomocí metody fotopastí byl nejčetněji zaznamenávaným druhem kos černý. Na základě porovnání obou metod ptačího monitoringu se zjištěné ptačí druhy od sebe z části liší. „Pomocí metody fotopastí bylo zjištěno více ptačích druhů v porostech užších a delších, na rozdíl od remízků vyšších a širších, kde bylo více ptačích druhů zjištěno pomocí liniového transektu. Rozdílnost mezi oběma metodami se dá vysvětlit tím, že pomocí liniové metody lépe zaznamenáme ptáky nacházející se například v korunách stromů a pomocí metody fotopastí to mohou být druhy vyskytující se často na zemi nebo v lesním keřovém patře,“ vysvětlila Dvořáková.

Objektivní posouzení vlivu remízku na ptačí společenstva závisí na vhodně zvolené metodě monitoringu. „Z našich výsledků vyplývá, že metoda fotopastí má své limity a na rozdíl od tradičních metod založených na poslechu a vizuálním pozorování nadhodnocuje výskyt některých skupin ptáků, zejména těch využívajících lesní podrost. Na druhou stranu, tato metoda může být vhodnou doplňkovou formou monitoringu ptáků v úzkých krajinných prvcích s hustou podrostovou vegetací,“ nastínila vědkyně.

Mezi běžné ornitologické metody patří liniový nebo bodový transekt. Liniový transekt se hodí především pro protáhlé liniové krajinné struktury a otevřené plochy. „Před pozorováním se vytyčí vzdálenost a šířka linie, po které pozorovatel prochází danou lokalitu a zaznamenává ptačí druhy, které se vyskytují v prostoru. Druhy, které přelétají, nebo nemají jasnou vazbu na lokalitu se vynechávají,“ popsala Dvořáková.

Bodový transekt spočívá v tom, že pozorovatel si vytyčí body, ze kterých následně zaznamenává ptačí druhy. „U této metody se také určuje poloměr sčítacího bodu, tzn. do jaké vzdálenosti pozorovatel ptáky sčítá a také vzdálenost mezi body, aby se zamezilo započítání stejných jedinců, pokud by body byly blízko u sebe. Tato metoda se hodí na rozsáhlejší lokality, třeba lesní porosty. Eliminace zaznamenání více jedinců spočívá hlavně ve zkušenostech pozorovatele a jeho kognitivních schopností rozeznat, kterého jedince ještě nezaznamenal a kterého ano. To vyžaduje především pečlivost,“ upozornila vědkyně. Riziko započítání totožných jedinců se zvyšuje s rostoucím časem stráveným na dané ploše. Proto je také potřeba dodržovat rychlost průchodu u liniové metody a daný čas strávený na daném bodě.

Zdroj: MENDELU, ilustrační foto (kosice) Denisa Dvořáková