Jednou z diskutovaných možností, jak přispět ke stabilizaci zdrojů pitné vody pro obyvatele ČR, je technologie umělé infiltrace. Ta se ve větším měřítku u nás používá jen ve vodárně Káraný, kterou navštívila před časem také redakce portálu Naše voda. Z této návštěvy pro vás připravila krátkou fotoreportáž. Foto – klikni zde!

Káranská vodárna je rozdělena do dvou částí, která odráží způsob výroby pitné vody. Oba tyto způsoby jsou závislé na řece Jizeře. Prvním – starším – systémem je soubor tzv. břehové infiltrace. Jedná se o využití přirozené infiltrace jizerské vody do štěrkopískových náplavů a její čerpání prostřednictvím mnoha vrtů podél řeky Jizery. Druhý způsobem je umělé obohacování podzemních zdrojů vody, tzv. umělou infiltrací. Povrchová voda z Jizery se pouze po mechanickém přečištění uměle vsakuje pomocí zasakovacích van do horninového prostředí, tam se jednak zbaví zejména nepřípustných organických látek a na druhou stranu se obohatí o potřebné minerály. Po dané době zdržení v podzemí se tato již podzemní voda čerpá prakticky již v parametrech vody pitné a po hygienizaci jde přímo ke spotřebitelům.

Historie umělé infiltrace v Káraném

Když se v 50. letech minulého století opět začal projevovat v Praze nedostatek kvalitní pitné vody, bylo nutno u stávajících zdrojů zvýšit vydatnost nebo vybudovat zdroje nové. Vodohospodářští odborníci se opět nejprve obrátili do Dolního Pojizeří – do oblasti Káraného. V duchu tradice použili opět způsob méně obvyklý, jak z hlediska technického řešení, tak z hlediska rozsahu. Podařilo se zde opět vytvořit dílo, které stejně jako před padesáti lety předběhlo svou dobu. Mohutné vrstvy vodárensky vhodných štěrkopísků, dosahující na horní terase až 20 m, se rozhodli projektanti využít k jejich umělé dotaci předčištěnou vodou z řeky Jizery, tímto způsobem zmnožit zásoby podzemní vody v terénu a tak vyrobit bez použití chemikálií z povrchové jizerské vody vodu se všemi parametry a vlastnostmi vody podzemní. Stavba byla zahájena v roce 1965 a již v roce 1968 se do vodovodní sítě dodávalo 400 l/s. Dnes je celková kapacita umělé infiltrace až 900 l/s.

K zajištění stálé hladiny pro odběr povrchové vody byl na řece Jizeře vybudován pohyblivý jez o dvou polích s hrubými a jemnými česlemi. Odtud surová Jizerská voda teče gravitačně do čerpací stanice surové vody, kde jsou osazeny sítové filtry o velikosti ok 1/1 mm. Čerpací stanice následně dopravuje surovou vodu na horní terasu do úpravny vody. Úprava vody v tomto případě představuje pouhou mechanickou filtraci na pískových rychlofiltrech a filtrát je vlastně meziproduktem, který se čerpá do systému mohutných vsakovacích nádrží o celkové ploše 70.000 m2. Zde probíhá další stupeň úpravy vody. Dno vsakovacích nádrží je tvořeno přírodními vrstvami štěrkopísků a pracuje jako pomalý filtr. Po krátké době využití vsakovacích van se na jejich dně vytvoří „biologická blána“, která má hlavní podíl na likvidaci biologického oživení ve vodě. Další proces – zvýšení tvrdosti, vyrovnání teploty atd. probíhá v podzemí – v horninovém prostředí, mezi vsakovacími nádržemi a jímacími objekty. Pro jímání vody byly použity dva způsoby jímání podzemní vody. V místech, hladina podzemní vody zasahuje do spodní terasy je voda jímána vrtanými studnami propojenými tzv. násoskou, na horní terase, kde hladina podzemní vody je v takové hloubce, která prakticky neumožňuje použití násosky, jsou vybudovány spouštěné studny s horizontálními sběrači. Ze studní je pak voda přečerpávána do gravitačního svodného řadu a přes spojný objekt přiváděna do hlavní čerpací stanice v Káraném, kde je míchána s vodou břehové infiltrace a dále po základním chlorování pouštěna do vodovodních řadů Prahy a dalších devíti okolních měst a obcí.

Zdroj: Vodárna Káraný, foto a fotoseriál Naše voda – Nina Havlová