Jednou z možností, jak snížit rizika eroze v české krajině může být cílené zalesňování méně kvalitní zemědělské půdy. Uvedl to dnes na konferenci v rámci Týdne lesů věnované potenciálu zalesnění ČR Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd (VÚMOP).

Lesní porosty podle něj totiž mohou infiltrovat mnohem více vody, než půda bez vegetačního pokryvu a navíc se voda v lesních porostech vsakuje do větší hloubky a zvyšuje tak zásoby podzemních vod. V ČR by přitom bylo možné, na základě výsledků společného projektu VÚMOP a České zemědělské univerzity v Praze, zalesnit až 1 297 600 hektarů zemědělské půdy. „Skutečný rozsah možného zalesnění bude samozřejmě mnohem menší, jde jen o to, zpřístupnit tuto možnost co nejširšímu počtu zemědělců, či vlastníků pozemků,“ zdůrazňuje Vopravil.

Představitel VÚMOP také prezentoval data týkající se postupného ubývání zemědělské půdy v ČR a ekonomické dopady vodní a větrné eroze.  Podle Vopravila ubylo v naší zemi od roku 1937 do současnosti zhruba 800 000 hektarů zemědělské půdy, z toho od roku 1966 do roku 2007 to bylo 235 000 hektarů. V současné době se tempo úbytku zemědělské půdy snižuje, pokračuje ale nadále proces degradace půdy, právě díky vodní a větrné erozi. V ČR je podle něj aktuálně ohroženo přes 50 % zemědělské půdy vodní erozí, 14 % erozí větrnou a 40 % půdy je utuženo. Pozemky trpí nedostatkem organické hmoty v půdě, okyselováním půdy a ztrátou aktivity půdních organizmů.

Právě to má zásadní vliv na schopnost krajiny zadržovat vodu, ale také na ceny půdy a ekonomiku podnikání v zemědělství. Podle VÚMOP může přitom hektar hluboké černozemě zadržet až 3 500 kubíků vody. Vzhledem k tomu ale, že kvalitní půda je buď zabírána k nezemědělským (obvykle stavebním) účelům a navíc se mocnost svrchní vrstvy půdy díky erozi neustále snižuje, česká a zejména moravská krajina vodu nedokáže zadržet. Rychlost těchto procesů demonstroval Vopravil na vývoji ploch kvalitních půd v regionu Šardice na Hodonínsku. Zatímco v roce 1973 činila plocha kvalitní půdy ve sledovaném regionu 289 hektarů, do roku 2000 se snížila na 45,7 hektaru. Za pouhých 27 let tak poklesla plocha této půdy na zhruba jednu šestinu původní úrovně. Jeden centimetr půdy se přitom podle informací VÚMOP vytváří stovky, ale i tisíce let.

Pokles kvality půdy se projevuje poklesem ceny půdy, z níž stát vybírá daň. Skutečnost, že v některých zejména moravských regionech klesla původní cena půdy na třetinu, tak v praxi pro stát znamená nižší výběr daní.

Ještě více jsou poklesem kvality a mocnosti půdy postiženi zemědělci – pěstitelé hospodářských plodin. Rozdíly mezi jednotlivými regiony jsou překvapivě velké. Z podkladů VÚMOP vyplývá, že zatímco v okresu Břeclav činí ekonomická újma zemědělců 21 560 korun na jednom hektaru ozimé pšenice, v okrese Kladno je tato újma jen 5 390 korun u stejné plodiny. V případě řepky činí újma zemědělců na Břeclavsku 16 120 korun z jednoho hektaru, na Kladensku ale pouze 330 korun.

Naše voda – Petr Havel, foto VÚMOP