Pytláctví vzniklo jako důsledek soukromého vlastnictví pozemků a práva rybolovu, které neměl a nemá každý. Píše o tom facebooková verze portálu Naše voda na základě informací z knihy „Rybníky v České republice“ vzniklé za finanční podpory ministerstva zemědělství.

Pytláctví je lidový název pro neoprávněný rybolov nebo lov zvěře. Rozmáhalo se především v důsledku sociálního útisku, kdy lidé z hladu a bídy lovili na panských rybnících a pozemcích. Ovšem někteří lovili i z prapůvodní lovecké vášně, kterou nemohli uspokojit zákonným způsobem. Pytlačilo nejen obyvatelstvo, ale i postupující vojska během tažení. Stoupající počet rybníků se poddaným a pytlákům stal velmi vítanou příležitostí.

V roce 1620 (po Bílé hoře) je česká šlechta potlačována a přicházejí cizí rody. Poddaní jsou povinni robotami, ovšem přináší to velký rozsah pytláctví (ze msty, pro obživu, z lovecké vášně). Postupně jsou vydávány různé patenty proti pytláctví, např. VI. (1711 – 1744) z roku 1732. Zpočátku se pytláctví ještě netrestalo smrtí, ale provinilci byla často uťata pravá ruka nebo byl zmrzačen jiným způsobem (uříznutí uší, vypíchnutí očí). Ovšem za pár let byly tresty za pytláctví nelidsky kruté, šlo o různé formy smrti. Obvyklé bylo oběšení, čtvrcení, zardoušení, stětí, ale i upálení nebo vpletení do kola, zahrabání a nabodnutí na kůl.

Během 18. století se tresty zmírnily. Pytlák byl zmrskán metlami, stál tři dny na pranýři, vypovězen z krevních gruntů, byl mu ale například také useknut prst, vypálen cejch v obličeji nebo byl uvězněn s těžkou prací. Lehčí tresty spočívaly v platbách kostelům, na chudé nebo finanční vyrovnání poškozeným. Záleželo, jak se přihlédlo k okolnostem provinění. Poddaní přenášeli nenávist i na ochránce rybářství, kteří byli nuceni pytláky pronásledovat. Jejich postavení nebylo jednoduché, byli to služebníci vládnoucí třídy a museli s nimi stát proti lidu.

V době válek a hospodářských krizí pytláctví velmi vzkvétalo. Socilální poměry byly velmi neutěšené, chudí chalupníci, podruhové nebo i chudí sedláci nemohli často uživit rodinu. Sběr lesních plodů či paběrkování obilnin na poli bylo možné, ale problém byl s masem. Jediným východiskem bylo lovit zvěř nebo ryby z panských revírů.

Pytlačené maso nebylo určeno jen ke spotřebě v rodině, bylo i zdrojem finančních příjmů při jeho prodeji. Ovšem někteří pytláci nepytlačili jen z nouze, ale byl to pro ně výhodný směnný artikl. K pytlačení se užívaly prostředky, odpovídající vždy době a technickému pokroku. Jednalo se o různá nástražná lapací zařízení jako vrše, vězence, lapadlo, tenata, nastražené udice apod.

Pytláctví je trestným činem i v současné době. Aby bylo možné protiprávní konání charakterizovat jako trestný čin, musí být škoda způsobená na rybách či zvěři vyšší než 5 000 korun. Pokud někdo loví ryby, avšak doposud nic nechytil, dopouští se pouze přestupku.

ZDROJ: Rybníky v České republice