I po roce od podpisu mezistátní dohody Česka a Polska o řešení vlivu těžební činnosti v polském hnědouhelném dole Turów u českých hranic, jsou názory na ni protichůdné. Zástupci samospráv na české straně hranic ji oceňují, nastartovala podle nich spolupráci obou stran, umožnila měření i přípravu projektů, které pomohu dopady na české území omezit nebo kompenzovat. Odpůrci podle zjištění ČTK dohodu dál zatracují – životnímu prostředí nepomohla, uhlí se těží dál, na lidi a škody na jejich majetku se zapomnělo.

Premiéři Česka a Polska podepsali dohodu o řešení vlivu těžby v dole loni 3. února. Polsko pak vyplatilo Česku jako náhradu za způsobené škody 45 milionů eur (zhruba miliarda Kč), z toho 35 milionů eur šlo na účet Libereckého kraje do „Fondu Turow“. ČR pak stáhla žalobu na Polsko, kterou kvůli dolu podala u Soudního dvora EU. Podle místních lidí a ekologických organizací je tato dohoda nedostatečná a česká vláda vyměnila ochranu vody v přilehlém pohraničním území za peníze na krizovou infrastrukturu.

„Nám, kteří se s negativními důsledky těžby potýkáme, dohoda nic konkrétního nepřinesla. Za celý rok jsem si nedokázal odpovědět na otázku, jakým způsobem mohou vodovodní trubky vyřešit tak komplexní témata, jakými jsou ochrana životního prostředí nebo práva obyvatel. Stále nevím, jak hodlá Polsko ochránit naše okolí před vysycháním, také jsem zatím neslyšel žádný návrh byť jen symbolických kompenzací za to, že naše nemovitosti budou s rozšiřováním těžby ztrácet hodnotu,“ řekl ČTK za kritiky dohody Milan Starec ze Sousedského spolku Uhelná.

Uhelná patří k obcím, které jsou na české straně dolu nejblíž, obyvatelé se obávají, že kvůli pokračující těžbě přijdou o zásoby vody dřív, než budou postavené vodovody. Bojí se také hluku z dolu, prachu a poklesu půdy. I proto podal místní Sousedský spolek Uhelná společně s českou pobočkou Greenpeace a s německou organizací Bund Sachsen stížnost k Evropské komisi proti česko-polské dohodě o dolu Turów. Žádné rozhodnutí ale zatím podle Starce v této věci není.

Zda česko-polská smlouva splní očekávání obou stran se podle libereckého hejtmana Martina Půty (Starostové pro Liberecký kraj) teprve ukáže. „Nicméně v tuhle chvíli máme k dispozici nástroj, díky kterému se významně zlepšila vzájemná komunikace, máme k dispozici průběžná měření hluku, prašnosti, poklesu terénu, dokážeme porovnávat data z měření podzemních vod ve všech těch geologických vrstvách. Klíčovým bodem bude letošní červen, kdy by měla polská strana prokázat, že podzemní těsnicí stěna opravdu funguje,“ řekl Půta.

Těsnicí stěna, která má bránit odtoku vody z českého území, je ale jen jedním z opatření na ochranu obyvatel na české straně hranice. Stavět by se měl také val, osázený zelení, který zacloní pohled do dolu z české strany a snížit by měl i hlučnost a prašnost. „Měl by se na jaře začít stavět, je hotová projektová dokumentace a mělo by být i povolení, které vydává báňský úřad, takže předpokládám, že na podzim letošního roku bude val vystavěn a osázen zelení,“ dodal liberecký hejtman.

Na účtu Fondu Turow je podle hejtmana 876 milionů korun na spolufinancování vodohospodářských projektů, které mají zajistit pitnou vodu pro obyvatele pohraničí. „Na tyhle peníze se zatím nesáhlo, předpokládáme letos na podzim zahájení první stavby, a to je posílení úpravny vody v Machníně, ze které se pak budou lokality Václavice, Uhelná a Horní Vítkov zásobovat vodou. V příštím roce by se měl začít stavět přivaděč směrem k Václavicím a Vítkovu a patrně také vodovody v obou těch obcích,“ řekl Půta.

Obce u česko-polské hranice mohou až do 16. února žádat o dotace z „Fondu malých projektů Turow“. I jeho vytvoření bylo jedním z bodů mezivládní dohody Česka a Polska. V první výzvě je na projekty z životního prostředí 475.000 eur (v přepočtu 11,3 milionu korun). „Peníze by měly jít do opatření v krajině zaměřených na zadržení vody, ale také péči o krajinu,“ dodal náměstek hejtmana Václav Židek (Piráti). Administrátorem fondu je Euroregion Nisa.

Zdroj: ČTK,  foto: wikimedia commons, Petr Vodička