Metoda iontové sítě je fyzikálně optimalizovaný způsob aplikace ionizovaných zkoloidovaných cyanocidních látek do vodního prostředí, cíleně zaměřená na toxicitu sinic se zanedbatelným negativním vlivem na jiné organismy.

Iontová síť je vytvářena zapracováním externěpřidávaných látek pomocí elektrochemických metod do vodního sloupce a elektrolýzou látek ve vodním sloupci už obsažených. Zásah iontovou sítí  způsobuje fyzikální změny povrchu buněk sinic. Iontová síť může být při poklesu na dno aktivní i na povrchu sedimentů, kde může toxicky působit na sinice dlouhou dobu, i celou sezónu.

K neutralizaci povrchového náboje sinic dochází i při samotné elektrolýze vodního roztoku, v tomto prostředí pak sinice ztrácejí svou samostatnou schopnost pohybu ve vodním sloupci. V důsledku toho se sinice „dusí“, světlo proniká jenom na okraj shluku, sinice nemůžou přijímat živiny, možnost fotosyntézy je omezená ačasem sinice pomalu hynou. V iontové síti lze navíc jako algicidních látek použít ionizované koloidní kombinace stříbra a mědi. Tím je účinek iontové sítě výrazně zesílen. Při elektrolýze vodního roztoku se tvoří na elektrodách tzv. ROS látky, které mohou přímo pronikat skrz buněčné stěny sinic dovnitř jejich buněk. Peroxid vodíku ve vodním sloupci při hladině za působení UV záření slunečního světla způsobuje i fotokatalytickou oxidaci sinic. Další možností zvýšení účinnosti cyanocidní iontové sítě je použití aktívního chlóru jako dalšího aktivního prvku iontové sítě.Toho se dá dosáhnout injekcí sloučenin chlóru (solanka, PAX) do vodního roztoku při elektrolýze v generátoru  iontového média. Chlór zvyšuje účinnost toxicity iontové sítě vůči sinicím, ale použití chlóru má nezanedbatelné účinky na okolní faunu a flóru. Při aplikaci chlóru vznikají nežádoucí sloučeniny (chloraminy, apod.) nebezpečné pro okolí, některé z nich jsou i karcinogenní. Chlór také ničí ionizované koloidní stříbro v iontové síti. Chlór se proto v aplikaci iontové sítě v současné době nepoužívá, metoda iontové sítě je v současné době bezchlórová.

Aplikace iontové sítě by neměla spočívat v likvidaci už vyprodukované organické hmoty, ale především v prevenci rozvoje fytoplanktonu. Nejefektivnější doba zásahu proti masovému rozvoji vodních květů sinic je na počátku jejich rozvoje, v našich podmínkách duben-červen. Na počátku svého rozvoje jsou sinice nejzranitelnější, přijímají nejvíce látek ze svého okolí a po přezimování jsou zesláblé. Je-li vodní sloupec plný kolonií sinic, které jsou v dobrém fyziologickém stavu, nelze takový zásah provádět bez rizika negativního dopadu na vodní ekosystém.

Způsob aplikace

1.  Mobilní

Generátor iontové sítě a ejektor jsou umístěné na mobilním zařízení, který se dokáže plavit po celé vodní ploše vodní nádrže (loď, vor, apod). Používá se tam, kde proud vody vzhledem k ploše nádrže je malý, kde výměna vody v nádrži je relativně dlouhá. Iontová síť se aplikuje pomocí mobilního zařízení tak, aby v určitém časovém úseku byla iontová síť aplikovaná ve vodním sloupci nejlépe po celé ploše vodní nádrže.

2.  Kombinovaná

Kombinuje se stacionární a mobilní aplikace, nejúčinnější metoda. Ošetřením iontovou sítí je zajištěn veškerý přítok vody a pomocí mobilní metody se ošetří místa, kde výměna vody je pomalá (zátoky, apod.). Nebo při náhlém vzrůstu kolonií sinic za příhodných klimatických a hydrobiologických podmínek může nárazově mobilní aplikace pomáhat nepřetržité stacionární aplikaci, či standartním dlouhodobým opatřením. Vhodné pro nádrže s velkým průtokem – cca do 100 ha plochy.

Technologie kromě vysoké účinnosti, možnosti preventivního zásahu a dlouhodobého účinku minimalizuje použití cizorodých látek o tři řády nežkonvenční chemické metody,  při selektivním účinku na kultury sinic (např.místo 5000kp jen 5kp Al). Cianocidní látky v takovém malém množství mají zanedbatelný a standartními analytickými metodami neměřitelný vliv na okolní flóru a faunu. Klasické konvenční chemické metody, mezi něž patří např. aplikace síranem hlinitým, PAXem, uhličitanem vápenatým, hydroxidem vápenatým, provzdušňovací a okysličovací systémy, bakteriálními organismy, modrou skalicí, atd., negativně působí na okolní faunu a flóru nebo jsou nepřiměřeně finančnědrahé. Také účinnost klasických konvenčních chemických metod je více závislá na momentálních hydrobiologických podmínkách (pH, rozpuštění plynů ve vodě, cizorodé látky ve vodním sloupci, atd.), než korekce iontovou sítí. Náklady iontové technologie nepřevyšují zásah např. PAXem. Produktivita je současně o cca 30 procent vyšší.

Sinice je fotosyntetizující gramnegativní bakterie o velkosti buněk 1 až 10 mikrometrů.Sinice mohou být jednobuněčné nebo s vláknitou stélkou, nebo se mohou sdružovat do nepravidelných kolonií držících pohromaděslizovým obalem produkovaným během růstu kolonie. Některé vláknité formy mívají specializované buňky heterocyty (či téžheterocysty), ve kterých probíhá fixace vzdušného dusíku, případně akinety, což jsou klidové buňky určené k přetrvání nepříznivých období. Daší formy sinic mají aerotypy (plynové vezikuly), které umožňují sinicím se vznášet ve voděvertikálním směrem regulací plynů v těchto vezikulech. Tím se dokážou přesunout do vrstvy vodního sloupce, vyhovující jejich potřebám (například ke hladině, kde je dostatek slunečního záření pro fotosyntézu nebo naopak ke dnu, kde se uvolňují ze sedimentů živiny potřebné pro jejich růst). Sinice tím získavají konkurenční výhodu hlavně oproti řasám, které tuto schopnost nemají.

Sinice se shromažďují u hladiny, vytvářejí bariéru slunečním paprskům, které se nedostanou k organismům ve větší hloubce. Velká koncentrace fytoplanktonu způsobuje úbytek citlivějších organizmů, jejichž místo pak zaujímají výhradně organizmy odolnější, které se v důsledku malého množství přirozených predátorůpřemnožují a způsobují další, mnohdy nevratné, změny v ekosystémech. Současně přináší závažná zdravotní ohrožení pro člověka.

Naše voda, více na www.silfor.cz