V posledních dnech se velmi rozhořela diskuze o možném neúspěchu 44 žádostí o evropské dotace z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP). Dle několika deníků je pravděpodobným důsledkem výrazné navýšení cen vodného a stočného.

Situace je však komplikovanější, než se na první pohled zdá. Také úspěšní žadatelé o evropské dotace navyšují cenu vody. Musí totiž dodržet tzv. finanční model, ke kterému se zavázali přijetím evropské dotace. Jaké jsou pozitiva a negativa evropských dotací a je vůbec možné fungovat bez nich?

Špatně vyjednané podmínky evropských dotací
Podmínky pro získávání evropských dotací z OPŽP byly vyjednávány v letech 2006-2007. Bohužel česká strana přistoupila na požadavky, které již v té době řadu měst a obcí vylučovaly z dotačního procesu. Navrhované omezení se týkalo zejména takzvaného oddílného modelu. V tomto případě vodárenskou infrastrukturu vlastní obec a provozuje komerční vodárenská společnost. Evropská komise měla obavu, že by tyto společnosti mohly profitovat ze získaných evropských dotací. Je nutné ale poznamenat, že o evropské dotace vždy žádá a přijímá vlastník infrastruktury, to znamená město či obec. Přesto byla v tomto ohledu Evropská komise nesmiřitelná a vyžadovala pro tyto případy výrazné omezení čerpání dotací. Dalším problémem byla délka smlouvy s provozovatelem. ČR přistoupila na velká omezení výše evropských dotací v závislosti na délce provozních smluv. V té době byla ale většina provozních smluv již uzavřena a žadatelé, tzn. města a obce byly postaveny do nelehké situace. Zásadní chybou bylo, že český vyjednávací tým pod vedením Martina Bursíka v závěrečné fázi jednání na diskriminující podmínky přistoupil.

Co je výsledkem?

Asi nikoho nepřekvapí frustrace žadatelů, kteří byli nuceni na základě podmínek usilovat o změny existujícjích provozních smluv. Metodika podmínek a stanoviska Státního fondu životní prostředí se navíc několikrát v průběhu dotačních procesů měnila. Bez pomoci konzultantů nebylo prakticky možné dotačním procesem projít. To vše samozřejmě navyšovalo cenu konkrétních projektů.Ministerstvo životního prostředí pod vedením Tomáše Chalupy jako vůbec první přiznalo pochybení v procesu vyjednávání a samotných vyjednaných podmínkách a snaží se danou situaciřešit.

Úspěšná Plzeň získala evropské dotace, cena vody však stoupne o 18%

Zdálo by se, že pokud města a obce v nelehkém dotačním procesu uspějí, mají vyhráno. Není tomu tak… Podívejme se podrobněji na to, proč roste cena vody právě zde. Plzeň dlouhodobě usilovala o získání evropských dotací. Hlavním problémem byla délka platné smlouvy s provozovatelem. Oba partneři se nakonec dohodli a podařilo se vyjednat zkrácení o dva roky. Po roce 2015 město navíc odkoupí zpět od provozovatele akcie Vodárny Plzeň. Tímto krokem Plzeň splnila zásadní podmínku a dosáhla na evropské dotace ve výši 800 milionů korun na posílení čistírny odpadních vod, na úslavský kanalizační sběrač a dva navazující kanalizační řady.

Nový kontrakt splňoval všechny podmínky nutné pro získání evropských dotací z OPŽP, konkrétně délku smlouvy, kvalitu služeb (výkonové ukazatele, smluvní sankce a monitoring) a bohužel také předepsanou cenotvorbu. V té se Plzeň, stejně jako další česká města a obce, zavazuje k podstatnému navýšení cen vodného a stočného. Jinými slovy: přímým důsledkem přijetí evropské dotace je navýšení ceny vody pro místní obyvatele.

„Jednu z největších rolí ovlivňující navýšení ceny vodného a stočného představuje nutnost splnění podmínky samofinancovatelnosti obnovy vodohospodářské infrastruktury,“ potvrzuje Hana Vašková z Odboru správy infrastruktury Magistrátu města Plzně. První vlnu navýšení cen vodného a stočného má Plzeň již za sebou -letos stoupla cena vodného a stočného o 34%.

„Dle zpracované kalkulace na rok 2012 by mělo dojít k nárůstu ceny vodného a stočného bez DPH o 18 %. Cena vodného a stočného pro rok 2012 je vypočtena ve výši 73,20 Kč bez DPH. Finální výše musí být ještě schválena Radou města Plzně,“ uzavírá Hana Vašková.

Brno řeší stejný problém, o ceně vody se jedná

Na jihu Moravy uspěli s dotačním projektem Rekonstrukce a dostavba kanalizace v Brně, jehož součástí je vybudováním téměř 13 kilometrů nové kanalizační sítě a rekonstrukce 11,7 kilometrů stávající kanalizace v aglomeraci Brno a Brno-Žebětín. Celkové výdaje na projekt se předpokládají ve výši 2, 226 miliardy korun, z nichž téměř 1 miliarda bude uhrazena z dotace Operačního programu Životní prostředí,.

„Statutární město Brno se v rámci podmínek pro příjemce dotací z evropských fondů zavázalo dodržovat principy cenotvorby obsažené v Podmínkách přijatelnosti. Výši vodného a stočného bude ovlivňovat zejména závazek tvorby adekvátního objemu prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury, “ potvrzuje Ing. Renata Hermanová z Brněnských vodáren a kanalizací.

Výše vodného a stočného je v Brně aktuálně předmětem jednání, výsledek je avizován na konec listopadu. Nárůst ceny vody dle finančního modelu bude zřejmě také značný.

Jsou evropské dotace jedinou cestou?
Zásadní roli hraje nutnost investovat do obnovy vodárenské infrastruktury. Města a obce stály na počátku před nelehkým rozhodnutím. Některé se rozhodly jít cestou evropských dotací. Ty úspěšnější po složitém procesu narazili na nutnost výrazně navýšit cenu vody na základě finančního modelu, ke kterému se zavázali v dotačních žádostech.
„Finanční model je konzultanty vnucený, nákladný a včeských podmínkách nevhodný nástroj, který má zajistit řádný finanční mechanismus u evropských dotačních projektů. Do českého vodárenského dotačního systému vnesl řadu zbytečných požadavků a podmínek a jeho aplikací jsou finanční nároky projektů navýšeny,“ uzavírá František Barák, předseda SOVAK ČR.
Jinou cestou se vydali v Hradci Králové při rekonstrukci čistírny odpadních vod. Celkové náklady na projekt dosáhly 140 mil. Kč bez DPH. Část prostředků byla získána z dotace Ministerstva zemědělství (48,92 mil. Kč), dalším zdrojem byl úvěr 62,9 mil. Kč, z něhož 4% úrok bude refundovat rovněžstát. Zbylá část financí byla čerpána z vlastních investičních prostředků (27,9 mil. Kč).

VaK Hradec Králové je přesvědčen,že bez evropské dotace vyšla rekonstrukce mnohem levněji. Splnění složitých podmínek pro čerpání evropských dotací může dle odhadů navýšit rozpočet projektů až o 30-40 %. Z tohoto pohledu se již evropské dotace nezdají tak výhodné.

Předseda SOVAK ČR František Barák situaci shrnuje: „Předpokládám, že ve většině vodárenských společností, tedy především tam, kde bylo v minulých letech řádně investováno do obnovy, dojde k nárůstu ceny v příštím roce o 10 -15%. Z toho 4% představuje navýšení sazby daně z přidané hodnoty, ostatní nárůst kopíruje ceny energií, chemikálií a zvýšení nákladů plynoucích z nových technologií. Tam, kde je třeba zajistit kofinancování evropských dotačních projektů, může být nárůst ještě vyšší, na některých místech až do 30%. Skokový nárůst ceny vodného a stočného na některých místech (např. v Plzni) je způsoben aplikací nesmyslného finančního modelu.“

Otázkou je, zda není role evropských dotací přeceňována. Z dlouhodobého hlediska potřebuje české vodárenství ročně na obnovu minimálně 15 miliard korun. Jednorázová evropská injekce může být částečným řešením. Skutečný problém se však týká skutečnost, že dotace nemohou příjemci odepisovat a tudíž nevytvářejí zdroje na jejich obnovu – to v dlouhodobém horizontu znamená zvýšení závazků pro nástupce dnešních vlastníků, tedy v největším množství zástupců vedení měst a obcí jako dominantní skupiny majitelůvodárenské infrastruktury. Do budoucna se tak budou muset vlastníci vodárenské infrastruktury spoléhat na vlastní zdroje, a ty získají pouze z ceny vodného a stočného. Z tohoto pohledu může být cesta Hradce Králové inspirací.

Zdroj: SOVAK