Může-li někdo z ČR porovnat problematiku rybářství z opravdu globálního pohledu, pak je to v současnosti nejznámnější český rybář Jakub Vágner. Jeho názory vyslovené v rozhovoru pro portál Naše voda by proto měly být brány dost vážně.

NV: Jaký je podle Vás největší problém českého rybářství? Mluví se stále častěji o tom, že klesá druhová pestrost ryb, rybáři nemají co lovit a stále více jich odjíždí ta tímto svým koníčkem za hranice země…

Zarybnění českých vod nám může závidět celá Evropa. Česká republika je ale nejen nadstandardně zarybněna, ale jsou v ní i nádherné lokality, ve kterých lze ryby lovit. Nejde navíc jen o rybářství, ale také o myslivost. V sousedním Německu je například velmi mnoho luk, ale nepotkáte na nich ani srnku. A přejedete hranice k nám a vidíte, že co remízek, to zvěř. České rybářství i myslivost jsou tedy podle mne na velmi vysoké úrovni, a to – že máme problémy s druhovou pestrostí? No, kde ty problémy nejsou…

Jestli je ale někde problém v rybářství v naší zemi, tak je to skutečnost, že ty ryby nekonzumujeme. Od toho se vše odvíjí, protože ryby se v podstatě dnes jedí pouze o Vánocích, a to ještě jenom kapr, a to je ten největší problém České republiky – že konzumování ryb se rovná konzumování kapra. Přitom máme úžasné sladkovodní ryby – candáta, pstruha, nebo štiku, které se ale nekonzumují. První důvod je ten, že Češi paradoxně neumí ryby připravit, a druhý, zásadnější důvod, je skutečnost, že sladkovodní ryby nejsou na trhu, protože  rybáři je jednoduše nedělají. A pokud je dělají, tak téměř všechny takové ryby exportují do zahraničí.

NV: Jak tuto situaci změnit?

Jedině finančně, nyní přichází zajímavý projekt z EU, který se týká podpory sladkovodní akvakultury. Tyto peníze je nutné využít ke změně struktury naší produkce tak, že se nebude dělat jenom kapr, ale že se budou dělat i ostatní sladkovodní ryby. Kdyby chtěl dnes spotřebitel konzumovat naše sladkovodní ryby, může si dát v podstatě jen kapra. A těžko budete jíst kapra patnáctkrát do měsíce stejně tak, jako nebudete jíst obden třeba svíčkovou. Pestřejší produkce našich ryb by byla samozřejmě i možností, jak u nás zatraktivnit sportovní rybolov.

NV: Může být podle Vás cestou investovat do výstavby uzavřených akvakulturních systémů, takzvaných „továren na ryby?“

Uzavřené akvakulturní systémy samozřejmě představují budoucnost rybářství v České republice. Budoucnost není pangas. To je neuvěřitelná katastrofa, co se tady stalo, naše země disponuje obrovským množstvím velmi kvalitních ryb, a mezi ně samozřejmě patří i kapr, který sám je mnohem kvalitnější než pangas, lidé ale kupují pangase ze zahraničí. Na tomto příkladu je vidět, že pokud jsou ryby na trhu dostupné a ještě k tomu v nějaké přijatelné ceně, nemusí k podpoře prodeje existovat žádná masivní kampaň, jako byla třeba „Ryba domácí“. To je kampaň, která v podstatě selhala, protože propagovala a propaguje něco, co na trhu není. Nemůžete prostě propagovat například škodovky, kdyby nebyly na trhu dostupné a lidé by si je nemohli koupit. Takže „Ryba domácí“ a podobné aktivity mohou uspět jedině v případě, že ten produkt bude. A k tomu, aby byl, vede cesta přes výstavbu hal s oteplenými vodami, v nichž bude možné vyrábět candáty nebo štiky, příslušné technologie k tomu jsou známé. I takového okouna lze produkovat na granulích…

NV: Bude ale taková produkce cenověkonkurenceschopná – třeba takový ohřev vody představuje oproti produkci ve volné přírodě určitě významné energetické náklady…

Jsem přesvědčen, že v uzavřených akvakulturních systémech lze dělat ryby konkurenceschopně. Nejprve ale musí tyto výrobny vzniknout, což bude možné, vyjde-li zmiňovaný evropský projekt podpory sladkovodní akvakultury

NV: Kolik peněz k tomu bude řádově zapotřebí? Půjde o miliardy?

Ano, přesně tak.

Petr Havel