V dnešní době se hodně řeší otázka recyklace odpadních vod. Obsáhlý článek na toto téma publikoval v loňském roce na webu agrojournal.cz Pavel Punčochář z Ministerstva zemědělství, a portál Naše voda část z něj, třeba jako náplň části víkendu, nabízí i vám.

Ve světovém měřítku je bezpochyby světovou „jedničkou” recyklace Stát Izrael, ve většině evropských zemí však závlaha vyčištěnou odpadní vodou není legislativně zakotvena. Nicméně země Středomoří, vystavované dlouhodobě suchu a nedostatku vody, vyčištěné odpadní vody pro závlahy v omezeném množství používají (v Itálii regionálně – spíše experimentálně, ve Španělsku oficiálně – ovšem zatím v objemu cca 1,5 % z celkového objemu závlahových vod). O to důležitější a významnější je skutečnost, že v posledních 3 letech zjistili v Izraeli, že trvalé použití odpadních vod vyčištěných standardními technologiemi vede po několika letech k problémům výnosu plodin a střídání recyklované závlahové vody a vody z přírodních zdrojů bude zjevně nezbytné.

O rostoucí nutnosti zabývat se problémem mikropolutantů svědčí „Memorandum týkající se ochrany evropských řek a vodních toků”. Cílem je zabezpečit přípravu kvalitní pitné vody s využitím především standardních jednoduchých („přírodních”) technologií založených na filtraci, resp. břehové infiltraci. Uvedené memorandum obsahuje zásady pro dosažení cílových limitů koncentrací různých znečišťujících látek (a mikrobů) v povrchových vodách používaných pro přípravu vody pitné. Pro koncentraci mikropolutantů je požadován pro zdroje surové vody limit shodný s limity pro jakost pitné vody – tedy 0,1 ug/l. Memorandum podpořilo 170 vodárenských společností z 10 evropských zemí (včetně ČR), takže představuje jasné strategické vykročení k eliminaci mikropolutantů v čistírnách odpadních vod.

Vypouštění vody z čistíren odpadních vod zpět do vodních toků („recipientů”) je na celém světě v podstatě běžná „recyklace”, kterou tak málokdo vnímá a např. řeka Temže ve Velké Británii se tímto způsobem „recykluje” podél svého toku 5–7 ×. Nevracení vyčištěných odpadních vod do recipientů proto, že budou využity v zemědělských závlahách, má následkem toho rovněž aspekt kvantitativní. Při recyklování vody v povodí bez navracení do vodního toku, z něhož byla odebrána (tedy pro závlahy) by tyto objemy chyběly, což dále ochudí průtoky, především za sucha. K tomu ostatně v zemích s vysokým podílem recyklování dochází. Příkladem může být stav řeky Jordán v Izraeli, jehož průtok byl prakticky vyčerpán, takže bylo třeba hledat další zdroj vody – v tomto případě to je odsolování mořské vody (nyní v Izraeli pochází cca 50 % vodních zdrojů z desalinačních stanic).

Z uvedených důvodů je zřejmé, že využívání vypouštěných odpadních vod pro závlahy má značná omezení. Teprve až po zavedení nových, rozšířených technologií v ČOV by bylo možné uvažovat o aplikaci vyčištěných odpadních vod na zemědělské závlahy – i když ochuzení recipientů za sucha řešení nedostatku vody nepomůže, překlene sice lokálně na obdělávané půdě důsledky zemědělského sucha, avšak zhorší situaci hydrologického sucha.

Co se týká aplikace tzv. „šedých” vod na zálivku zahrad, parků, golfových terénů, je využívaná v řadě zemí, nicméně i zde se jedná o ztrátu vody z odběrových lokalit, což může průtoky ve vodních tocích za sucha značně ovlivnit. Vhodné je bezpochyby využití srážkových vod zachycených ze střech a zpevněných ploch na závlahy a jako vodu k provoznímu využití (mytí vozidel, postřiky ochranných látek apod.). To představuje určitě nejjednodušší posílení vodních zdrojů – i když úvahy o zavedení do obytných domů ke splachování WC by přinesly výraznou investiční zátěž, komplikace s cenou stočného a zejména nutný velmi přísný dohled na bezpečnost oddělení rozvodu těchto vod od sítě veřejného vodovodu.

Vliv na lidské zdraví

Recyklování vod již jednou použitých vod po odebrání z vodních zdrojů lze tedy doporučit snad výjimečně v případech, kdy by nedošlo zátěži životního prostředí znečišťujícími látkami, zejména kontaminaci prioritními škodlivinami – mikropolutanty. S ohledem na rostoucí výskyt léčiv, kosmetických přípravků, halucinogenních látek (a metabolitů všech těchto nežádoucích alochtonních látek) ve výtocích čistíren městských odpadních vod, neboť většina současně využívaných technologií je úplně neodstraní, nelze doporučit nebo dokonce schválit jejich využití pro závlahy v zemědělství. Poznatky o vlivu těchto prioritních látek na lidské zdraví jsou stále nedostatečné. Pokud by využívání vypouštěných odpadních vod bylo skutečně nezbytné, musí být zajištěno rozšíření technologií čištění odpadních vod tak, aby nevedly k zátěži půdy mikropolutanty a následně i plodin, což již bylo prokázáno (kontaminovány rostliny i plody rajčat pěstovaných na substrátu stabilizovaných kalů z čistírny odpadních vod). Posílení odolnosti ČR vůči následkům sucha a nedostatku vody je primárně třeba zvýšit zadržením vody v krajině a zejména vytvořením nových vodních zdrojů akumulací v nádržích v době, kdy je vody ve vodních tocích dostatek. Podle existujících scénářů klimatické změny se totiž průměrné roční úhrny srážek nezmění, změní se jejich časové rozložení a regionální distribuce, a proto je důležité část těchto vod zachytit, neboť jinak odtékají mimo naše území.

Řešení v budoucnu

Přes uvedené skutečnosti určitá orientace na recyklaci vyčištěných odpadních vod zůstává a v r. 2015 byla zahájena ve Společném výzkumném ústavu Evropské komise v Ispře příprava tzv. „minimálních požadavků na kvalitu recyklované vody pro zemědělství a pro posílení infiltrace do zvodní”. Nicméně ve vztahu k „modernímu typu kontaminace vod mikropolutanty” jsou doporučení formulována velmi obecně s odkazem na důležitost zajištění vhodné kvality použitých závlahových vod, bez uvedení konkrétních látek a jejich limitních koncentrací. Není ovšem pochyb o tom, že rozšíření technologií čistíren odpadních vod k omezení zátěže recipientů vypouštěnými vodami bude nutné zavést i bez úvah o recyklování v závlahách prostě proto, aby bylo zamezeno poškozování vodních ekosystémů a zatěžování životního prostředí nežádoucími cizorodými látkami označovanými jako „prioritní polutanty”.

Je třeba poznamenat, že obdobná vize a strategie platí také pro rozšíření úpraven na přípravu vody pitné, kde je nutné zachytit i další podstatný nežádoucí typ mikropolutantů – pesticidů a jejich metabolitů, které jsou výsledkem používání ochranných prostředků na zemědělské plodiny. Spektrum jejich druhů a rozsah aplikace by se měly zejména výrazně snížit a kontrolovat, aby jak zátěž zemědělských plodin, tak kontaminace vodních zdrojů byla na minimální úrovni. To je ovšem téma na jiný článek.

Závěr

Ze všech uvedených skutečností vyplývá, že efektivnější a hlavně bezpečnější pro omezení následků sucha a nedostatku vody na našem území je orientace na posílení vodních zdrojů v nových akumulacích, včetně využívání srážkových vod. Z uvedených důvodů byl založen na Ministerstvu zemědělství program „Podpora konkurenceschopnosti agropotravinářského komplexu – závlahy – II. etapa” (obsah a pravidla dostupné na www.eagri.cz), kterým jsou dotovány investice do závlahových zařízení, včetně výstavby jednoúčelových nádrží pro akumulaci vod na závlahy. Pokud se podaří zajistit dostatečné vodní zdroje zadržením vody na našem území, není žádoucí ani potřebná orientace na recyklaci vyčištěných odpadních vod zejména pro zemědělské závlahy, zvláště za situace, kdy technologie čištění dostatečně neodstraňují mikropolutanty. Rovněž je třeba počítat s postupným omezováním použití stabilizovaných kalů z čistíren odpadních vod na zemědělských pozemcích, což v několika zemích EU již vedlo k úplnému zákazu z důvodů předběžné opatrnosti před následky zatížení životního prostředí cizorodými látkami, mikropolutanty.

Zdroj a plné znění článku: https://www.agrojournal.cz/clanky/je-recyklovani-vycistenych-splaskovych-vod-v-zavlahach-potrebne-a-zadouci, autor: RNDr. Pavel Punčochář, CSc, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová