Po 60 letech se mohl jeden z posledních žijících vorařů Václav Husa podívat na místa, která zmizela pod hladinou orlické přehrady. Naskytl se mu tak pohled na koryto Vltavy, jež bývá jindy skryté až pod desetimetrovým sloupem vody.

Orlická přehrada kvůli modernizaci lodního výtahu upustila vodu na absolutní minimum. Husa tak viděl například jez u Hladné na Písecku a zbytky místní elektrárny. „No, tady to vypadá,“ uvedl Husa při pohledu na místa, která spatřil před 60 lety, než je zalila voda. Z elektrárny zbylo jen torzo, ale jez vypadá stále zachovale, a to bez ohledu na to, že byl šest desítek let zaplavený. „Támhle jsem jako kluk pásal krávy,“ ukazoval Husa holí směrem proti proudu řeky. Hladná je místo, k němuž má silný vztah. Nejenže tudy plavil dřevo, ale ze stejné oblasti pochází. Potom, co řeka a s ní také okolní vesničky zmizely pod hladinou Orlíka, se Husa přestěhoval do nedaleké Bechyně, kde žije dodnes.

Plavením dřeva se živil od 14 let. „Nejčastěji to bylo na trase mezi Týnem nad Vltavou a Prahou,“ uvedl. Na práci na řece rád vzpomíná. Podle něj ani neměl jinou volbu. Vorařem byl jeho dědeček, otec i strýc. „Mám na to hodně vzpomínek. Třeba se strejdou jsme jednou v noci plavili dřevo přes Svatojánské proudy. A to mi bylo teprve 13 let,“ uvedl.

Cestu z Týna nad Vltavou do Prahy zvládli voraři po řece v průměru za tři dny. Ale záleželo na stavu vody. Nebylo výjimkou, že jim stejná cesta trvala i pět dní. Délka přepravovaného dřeva byla také různá. „Bylo to třeba tři, pět nebo sedm vorů. Dosahovaly délky až 150 metrů,“ řekl. Sezona pro plavce začínala ve druhé půlce března. Dřevo se plavilo většinou až do listopadu. „Pamatuji, že už sněžilo a my jsme ještě byli na řece,“ uvedl.

Práce voraře mu vydržela 16 let. V roce 1960 se stavbou vltavské kaskády plavení dřeva skončilo. Husovi bylo tehdy 30 let, ale u dřeva zůstal, pracoval totiž v lese. „Plavení byla těžká práce, ale moc rád na ni vzpomínám,“ řekl možná poslední žijící vorař, který v srpnu oslaví 90. narozeniny.

ČTK, dokumentární foto (hladina u hráze přehrady Orlík, šipky ukazují normální výšku hladiny) Naše voda –Nina Havlová