I v horkém a suchém létě měly obce a města, napojené na Vodárenskou soustavu jižní Čechy, vody dost. Jak totiž dnes připomněl mluvčí Jihočeského vodárenského svazu (JVS) Zdeněk Zuntych, její kapacita je obrovská.

Kapacita soustavy je podle mluvčího dokonce dvakrát větší, než současná roční produkce. Ta činí zhruba 16 milionů m3 vyrobené a po kraji potrubím rozvedené pitné vody. Proto není zásobení vodou ani limitem rozvoje bydlení, průmyslu či živností v napojených územích. Celá soustava je jihočeským klenotem. Už dávno před naším letopočtem stavěli staří Římané akvadukty pro zásobení měst vodou. Některé jsou dodnes funkční. Takový Aqua Appia už v roce 312 před Kristem dodával do Říma denně 73 tisíc kubíků vody. Jenže ten měřil jen 16,5 kilometru. Ten náš jich má přes 550 a vznikal až v 70. letech minulého století,“ říká Antonín Princ, ředitel a předseda představenstva JVS. Právě tento svazek 264 měst a obcí soustavu vlastní a provozuje.

Lokální „vodní blahobyt“ ale nemusí být nekonečný. I to letošní subtropické počasí ukázalo. Třeba v Písku na přelomu srpna a září klesl průtok v řece Otavě pod množství, při kterém je povolen odběr vody do městské úpravny. Od 29. srpna do 4. září proto do města teklo ze soustavy každou vteřinou 30 litrů vody, doplňující místní systém. „Zafungovali jsme jako pojistka. JVS má s obcemi uzavřené smlouvy o dodávkách pitné vody, garantující pokrytí celé aktuální i budoucí spotřeby zajišťující jejich rozvoj. Pro všechny obce jsou smlouvy stejné. Náš svaz garantuje dodávky vody i obcím, které využívají současně převážně vlastní zdroje. V případě jejich výpadku jsme smluvně vázáni je plně nahradit.  I proto soustavu stále modernizujeme, protože sucho ohrožuje i náš region ať si to už někdo připouští nebo ne,“ uvedl František Rytíř, provozní náměstek JVS.

Vodárenský svaz si nechává zpracovávat rozsáhlou studii budoucí potřeby vody, jejímž základem bude analýza strategických a územních plánů jihočeských obcí a měst i plánů výstavby dopravních sítí a rozvoje území. Dokument bude dokončen do konce listopadu a poslouží k dalším strategickým rozhodnutím. Mimo jiné i o tom, v jakých dimenzích vést či rekonstruovat distribuční trasy.

Na soustavě jako jediném zdroji pitné vody je zcela závislých více než 125 měst a obcí v kraji. Města a obce s vlastními zdroji, kterých je něco málo přes deset, z ní odebírají jen část své potřeby. Tyto zdroje zásobují pouze konkrétní sídlo a není na ně napojen rozsáhlý distribuční systém pro ostatní. Proto i cena vlastní vyrobené vody je logicky nižší. Významný vliv na cenu pitné vody má i primární rozdíl mezi cenou vody povrchové a podzemní. Podzemní voda, která nevyžaduje technologicky náročnou úpravu, je zpoplatněna dvěma korunami, zatímco povrchová z vodního díla Římov, stojí svaz bezmála čtyři koruny v odběrném místě pod hrází. „Z dlouhodobého hlediska bychom se k podzemním zdrojům měli chovat podstatně šetrněji a nevyužívat je v době, kdy je dostatek kvalitní vody povrchové. Obnova podzemních zdrojů je vždy dlouhodobá a pokles hladiny podzemní vody má závažné dopady do celého ekosystému oblasti,“ vysvětluje Princ.

V Jihočeském kraji je zatím vody dostatek. Problém je v tom, že zatímco některá města a obce mají zdrojů několik, jiná jen jediný a řada dalších žádný, protože do nich vodovod prostě nevede a nemají ani vnitřní rozvod. I proto roste počet těch, co se chtějí na soustavu napojit. „To jen potvrzuje smysl existence soustavy. Na druhou stranu financovat vodovod někomu, kdo o vodu ze soustavy projevuje zájem pouze v období, kdy mu dochází vlastní zdroje, je neefektivní a z hlediska financování a udržitelnosti velice sporné. Lokální malé zdroje by měly být právě naopak tou pojistkou pro případný výpadek či poruchu systému, který v jednotné ceně financují všichni stejně. Ale to si do budoucna budou muset určit města a obce samy,“ poznamenává Rytíř.

Podle Prince by měl výrazněji vodárenským systémům a soustavám, které zásobují pitnou vodou rozsáhlé urbanizované území, pomoci i stát. Tato vodohospodářská infrastruktura je stejně důležitá jako energetické nebo dopravní systémy. Naopak například energetika se bez chladící vody neobejde. Dlouhodobé hydrometeorologické předpovědi jsou varující a vybízejí k systémovým řešením. „Mediálně propagovaný a finančně dotovaný program „dešťovka“ je z hlediska užití přímo v domácnosti diskutabilní, sucho neřeší a nejeví se jako smysluplný. Zejména když dlouhodobě neprší,“ uzavřel ředitel svazu.

Naše voda, ilustrační foto (Den otevřených dveří na vodní nádrži Římov) Naše voda – Nina Havlová