Aplikace kalů z čistíren odpadních vod (ČOV) na zemědělské půdě je tradiční technologií, jak zlepšovat kvalitu půdy a její schopnost zadržovat vodu. V naší zemi se tak dělo již od počátku minulého století.

Píše se o tom v publikaci „Pražské kaly“ vydané v roce 2009, podle níž tehdejší Sdružení FEKA dodávalo zemědělcům „zušlechtěná městská hnojiva“, což byly v praxi tekuté kaly obohacené o rašelinu a popelovou strusku. To bylo nutné především k zahuštění materiálu, který v té době nebyl odstřeďován.

Také v současné době postupně roste zájem zemědělců o takzvané hygienizované kaly z ČOV, které lze ukládat na zemědělskou půdu. Jen v období od března do října letošního roku dodala společnost Pražské vodovody a kanalizace (PVK) kaly 28 zemědělským subjektům.

Podle současné legislativy jde přitom o dvě kategorie kalů – takové, které lze aplikovat na pole určená k produkci hospodářských plodin pro potravinářské účely a kaly, které je možné aplikovat na pole s plodinami k technickým účelům, například k produkci obnovitelných zdrojů energie. Rozdíl je v množství povolených, v kalech přítomných mikroorganismů, v prvním případě jde o 1 000 KTJ (kolonie tvořící jednotky) na jeden gram sušiny kalu, v druhém případě je horním limitem 1 000 000 KTJ. Požadavky na kaly z ČOV jsou přitom v současné době mnohem přísnější než na klasická statková hnojiva, u nichž limity na mikroorganismy ani na maximální limity možných rizikových látek nejsou vůbec stanoveny. To v praxi znamená, že riziko kontaminace půdy je v případě čistírenských kalů nižší, než v případě statkových hnojiv, a toto riziko je navíc pod kontrolou ze strany samotných ČOV, které předávají kaly zemědělskému podnikateli k aplikaci.

Hygienizované kaly produkují větší ČOV, které k tomu mají potřebné technologie. Na poli ale mohou skončit i kaly z menších ČOV, které se z nich přesunují na větší ČOV a tam se následně upravují do podoby, která umožňuje jejich aplikaci na zemědělské půdě. Výhodou pro zemědělce je v současné době skutečnost, že vodohospodáři zemědělcům za možnost aplikovat kaly na půdě platí, právě proto, že čistírenský kal má statut odpadu. Pokud by ale byl kal produktem (což ve skutečnosti je, protože k jeho výrobě je třeba technologické úpravy), situace by se obrátila a zemědělci by za takový produkt platili. Právě to se dělo v dobách první a druhé republiky i na území tehdejšího Československa.

Zpoplatnění kalů by mohlo vyústit v řadu pozitivních důsledků. Jednotlivé, i menší ČOV by tím například získaly motivaci pořídit si technologie k potřebné úpravě vodárenských kalů. Tím by se snížily náklady na transport neupravených kalů do míst, kde kaly být upravovány mohou. Očekávaná vyšší produkce čistírenských kalů využitelných na zemědělské půdě by znamenala rozšíření možností vracet do zemědělské půdy organickou hmotu, a tím zvyšovat schopnost krajiny a půdy zadržovat vodu a předcházet tak rizikům povodní i sucha. Zemědělce by potom mohlo k aplikaci kalů motivovat zařazení využití kalů do podmínek plnění ozelenění (greeningu) nebo dobrého zemědělského a environmentálního stavu (DZES), případně dotační titul, který by přispíval na náklady zemědělců spojených s nákupem produktu „hygienizovaný kal“.

Naše voda, ilustrační foto (kaly v ČOV) Naše voda – Nina Havlová