Kůže ryb je v západokeňské koželužně Alisam Products recyklována a přeměněna v kůži, z které se vyrábějí kabelky, peněženky, obuv, čepice a vesty. Informovalo o tom zpravodajství ČTK na základě údajů agentury AFP.

Obyvatelé velkého města Kisumu se každodenně tuží na březích Viktoriina jezera, kde jsou grilované tilapie a okouni nilští pro konzumenty pochoutkou. Desítky kol pak svážejí kůže, které nevyužily restaurace, rybárny a průmysl, jež se zbytků ryb zbavují. Pro malou koželužnu devětatřicetiletého Newtona Owiny to je vzácná surovina, která je navíc zadarmo. V Kisumu se ročně vyprodukuje asi 150.000 tun odpadu z ryb, ale 80 procent z toho skončí v popelnici. Tak přišel tento chemik na nápad zbytky ryb využívat a v roce 2012 si založil závod na zpracování rybí kůže.

Kůže se pak natáhne na dřevěné trámy, aby uschla, k velké radosti vyhladovělých ptáků. Následně se kůže máčejí v kyselém roztoku, do něhož se přidává místní ovoce, jako je papája nebo avokádo. Kůže se pak znovu čistí, natahuje a suší. Výsledkem jsou elegantní předměty, které poněkud připomínají hadí nebo krokodýlí kůži, ale stojí zlomek její ceny. Například obuv se prodává za 1500 keňských šilinků (asi 330 Kč) a bundy za 2000 šilinků (asi 440 Kč). Newton Owino dbá na to, aby si jeho zaměstnanci mohli dovolit koupit vlastní výrobky. „Kromě toho, že vytváříme pracovní místa pro obyvatele chudinských předměstí, nabízíme i kožené výrobky, které si mohou dovolit,“ říká.

V Kisumu je ještě jedna koželužna, ale ta je tradiční a rybí kůže nezpracovává. Newton Owino ujišťuje, že je jediný, kdo ve výrobním procesu nepoužívá žádný chemický produkt. Jeho novým cílem je založit do pěti let školu, kde by se lidé učili, jak rybí kůži zpracovávat. „Chceme naše znalosti předávat ostatním, nechceme si toto umění nechávat jen pro sebe,“ zdůrazňuje.

Zdroj a foto (předměty z rybí kůže): ČTK