Zatímco ledním medvědům v Arktidě jejich kry tají, polárníky na Antarktidě sužují problémy zcela opačné. Jak totiž upozorňuje populárně – vědecký server osel.cz, od roku 1970 se tamní led nechová podle prognóz a nebývalým tempem roste.

Klimatologové to mají těžké. Výsledky jejich bádání se totiž dají využít v politice. Těm, co jsou u moci, vyhovuje vystrašený daňový poplatník, nereptá při zvyšování daní.  A když se podaří vybrat více, peněz, prestiž těch, co je mohou přerozdělovat, roste. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že z většího pytle se snáz usypává  všem, co neoteplují planetu, třeba solárníkům a také těm, co připravují argumenty, kterými se dá apelovat na voliče. Většina výzkumníků prakticky plní jen společenskou objednávku  –  řeší věci, které společnost považuje za důležité a je ochotna je platit. Proto jen málo grantů v poslední době neskloňovalo „globální oteplování“. Možná se někteří chtěli jen zavděčit svým chlebodárcům a tu a tam přibrousili tužku, nebo něco zamlčeli, ale ať už byl důvod  jakýkoliv, výsledkem byly různé hokejkové grafy, které novináři rozmázli a výsledkem je ostuda a pokles důvěry ve veškerý výzkum. Není divu, když lid prostý nabyl dojmu, že těch namočených, kteří rozhajdávali penízky neúčelně, je hodně a že bude v jejich zájmu věci mlžit, hledat argumenty podporující jejich dřívější výsledky, závěry, rozhodnutí.

Nejhůře na to doplatila klimatologie. Laici jí teď vnímají jako kolbiště klimaalarmistů a klimaskeptiků, přičemž jedni říkají, že za nebezpečné oteplování planety z velké míry může člověk, druzí, že jde o jevy tak mocné, že člověk je významně ovlivnit svou činností nemůže. Spor není tak malicherný, jak by se mohlo zdát. Oba tábory mají řadu přívrženců a jejich postoje do značné míry ovlivňuje jejich angažovanost. Je nasnadě, že ruka páně bude alternativním zdrojům více otevřená, pokud ve společnosti získají výrazný vliv alarmisté. Ekonomové většiny výrobních podniků, balancujících na hranici konkurenceschopnosti s výrobky asijských draků, budou mít o něco lehčí spaní, když jim půjdou na ruku skeptikové. V tomto sporu jde jak o hlasy voličů, tak o vysokou politiku a těžko se v tomto střetu brzo dočkáme nějakého názorového ujednocení. S trochou sarkasmu lze říci, že tyto dva výzkumné proudy si budou i dál názorově tak blízko, jako zemské póly a vlastně i chování a množství ledu na nich.

Jinlun Zhang je výzkumníkem na University of Washington a svým novým modelem zveřejněným v časopisu Journal of Climate prý přišel záhadě přibývajícího antarktického ledu na kloub. Za viníka označil silnější západní větry vířící kolem jižního pólu. Ty prý mají na svědomí 80 procent z nárůstu objemu antarktického mořského ledu v posledních třech desetiletích. Zhang k takovému závěru dospěl na základě studia satelitních snímků. Vyčetl z nich, že že polární vír, který duje kolem jižního pólu, je dnes silnější, než tomu bylo v roce 1970, kdy se s monitorováním jižního pólu začínalo. Rychlejší proudění má kusům ledu udělovat větší hybnost a tak při jejich shlukování se tvoří mocnější vrstva. V létě pak trvá déle než led roztaje proto, že byl silnější. Počítač nakrmený vhodným programem respektujícím interakci větru a moře mu tuto úvahu potvrzuje. S jeho pomocí například vypočítal, že za dobu 1979 – 2010 vzrostla v Antarktidě vrstva ledu silného zhruba dva metry asi o 1 procento, zatímco množství tenkého ledu se prakticky neměnilo. Model ze zadaných dat zpětně předpovídá to, co jsme prý mohli pozorovat v reálu.

Modely mají tu výhodu, že se s nimi dá kouzlit coby, kdyby. Chytlo to i Zhanga a namodeloval zaražené větry (nedovolil nárůst jejich rychlosti vanutí kolem pólu, jaké signalizoval satelit). Počítač mu pak vykreslil nárůst ledu jen o 20 procent.

Představit si, že při větších větrech to tam dole nabude, nedělá problém ani nám laikům. Škoda, že v Zhangově práci to hlavní, na čem jeho modelování vlastně stojí – proč se větry chovají, jak se chovají, chybí. A tak se dá tušit, že jeho stoupenci budou argumentovat globálním oteplováním, oponenti přirozeným jevem a prostou logikou, že když se někde místně oteplí, jinde se zase ochladí, a že tento poznatek spíše hraje proti katastrofálním celoplanetárním oteplovacím změnám způsobovaným člověkem.    Zhang ale v závěru své práce vytahuje ještě jeden vážný argument. Že totiž v Arktidě mizí ledu více, než kolik ho na druhém konci přibývá. Proto prý, jak ten naměřený,  tak i novou metodou prognózovaný nárůst antarktického ledu, ve skutečnosti nic neznamená. Další oteplování má tento paradox chování Antarktidy, vyzmizíkovat. Skeptici se k novému Zhangovu modelu již také vyjádřili. Nic jiného prý ani neočekávali, autor totiž již ve svých dřívějších pracích oteploval mocněji, než kolik toho s odstupem času potvrzuje realita. Zda nám Antarktida brzo roztaje, nebo se jako nyní bude všem prognózám navzdory zvětšovat, si musí hodit korunou každý sám.

Zdroj: www.osel.cz, primární zdroj: University of Washington news, Journal of Climate, ESA reports, foto: graf ukazující vývoj ledové pokrývky Antarktidy