Historicky první ročník konference na téma „Pestrá krajina“, kterou společně připravily Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) a Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU), byl nepochybně záslužný počin, a to z celé řady důvodů.

Nejviditelnějším z nich byla jistě názorná prezentace hospodaření na farmách, oceněných v dosavadních dvou ročnících soutěže ASZ „Pestrá krajina“, prostřednictvím videí ukazujících, co vše lze, i při úspěšném a konkurenceschopném hospodaření, v krajině vytvářet a jak jí pomáhat. Tomu přitom (správně) odpovídalo složení účastníků panelové diskuse, které se účastnili zástupci čtyř oceněných farem, tvořících polovinu těchto účastníků, což v praxi umožnilo důležitý pohled praktiků na úskalí současné tuzemské zemědělské politiky ve zcela konkrétních detailech a především ve srozumitelné formě.

Takové pojetí je nepochybně zásadní zejména pro ty, kteří sami nehospodaří, ale mají na podmínky zemědělského podnikání vliv – tedy pro státní úředníky a politiky. Ti na akci, která pro ně znamenala mimo jiné i jistou osvětu, rovněž nechyběli, čímž dali najevo svůj zájem jak o diskutovaná témata, tak o přímý kontakt se sedláky a odborníky na danou problematiku, což je velmi důležité právě v současné době, kdy se vytváří pravidla pro budoucí Společnou zemědělskou politiku EU.

Jaký je pohled ASZ na tuzemské problémy a evropské výzvy, představil na úvod konference předseda ASZ Jaroslav Šebek, a protože je jeho projev předmětem samostatného článku, není nutné jej rozebírat – každý si jej může přečíst. Jednu myšlenku, která sice není úplně nová, ale na konferenci rezonovala nejen v projevu předsedy Asociace, je ale přece jen vhodné vypíchnout – totiž úsilí ASZ legislativně vymezit pojem „rodinná farma“. Pokud by byl tento pojem dobře definován, bylo by pak možné provázat jej s dotačními, daňovými a obecně ekonomickými nástroji, o nichž by společnost a laická veřejnost věděla, komu jsou ve skutečnosti určeny. Současné členění na fyzické a právnické osoby, s nímž pracují veškeré statistiky, totiž v praxi neumožňuje odlišit převažující jiný přístup k zemědělskému podnikání, které je vlastní právě rodinným farmám. Už jen princip předávání gruntu z generace na generaci přitom generuje v podání rodinných farem jiné priority, včetně, nebo dokonce zejména, přístupu k obhospodařovaným pozemkům a krajině jako celku.

K tomu je však nutné vytvářet společenskou i politickou podporu a hledat vhodné spojence, jak zdůraznil i emeritní ministr životního prostředí Bedřich Moldan. V řadě oblastí jsou to přitom organizace zaměřené na ochranu přírody (Agentura ochrany přírody a krajiny, České společnost ornitologická a další), také ale oblast vědy a výzkumu a obecně akademická sféra (a proto je dobře, že partnerem ASZ byla ČZU), především ale veřejnost. Ta ve svém důsledku rozhoduje ve volbách o tom, kdo bude tvořit zákony, a tedy také, jaké bude tvořit zákony. Za správnou myšlenku tak lze označit i záměr ASZ otevřít v letošním roce ještě více svých členských farem široké veřejnosti. I když se to již v určité míře děje, například v rámci prodejů ze dvora nebo při příležitosti, kdy se nějaká členská farma ASZ stane v dobrém slova smyslu terčem zájmu médií, jde o jednoznačně chvályhodný počin.

Konference typu „Pestrá krajina“ jsou samozřejmě potřebné – i když ale byla účast nadstandardní a akce musela být z původního místa přesunuta do nově rekonstruované a vícekapacitní auly ČZU (a bylo nabito), pořád jde „jen“ o stovky lidí, z nichž mnozí jsou navíc s diskutovanou problematikou obeznámeni a s myšlenkami Asociace souzní. Základní a zásadní problém je samozřejmě vždy tyto myšlenky srozumitelně formulovat. To se přitom na konferenci „Pestrá krajina“ povedlo v až nebývalé míře. V aule ČZU tak mohli účastníci slyšet již dříve formulované heslo, že „sedlák není škůdcem, ale tvůrcem krajiny“, ale i mnohá na místě ad-hoc vzniklá. Například, že největší odměnou za odpovědné hospodaření je zpětná vazba od přírody v podobě rostoucí biodiverzity (Miroslav Blahušek), nebo že ekonomicky stabilní farma má větší možnosti realizovat opatření prospěšná krajině (Erich Vodňanský), že sucho může souviset s nedostatkem organické hmoty v půdě  (Jiří Kunc), nebo že sedlák, který chce ve svém okolí něco změnit, by se měl angažovat v komunální politice (Jaroslav Hruška). A samozřejmě řada dalších.

Možná nejdůležitější je ale to, čím charakterizoval program „Pestrá krajina“ předseda hodnotitelské komise Daniel Pitek, komunikačně jeden z nejnadanějších členů ASZ. „Většinu projektů na ochranu přírody a krajiny v ČR dělají ochranářské organizace, závislé na grantech a na dobrovolnictví, a většinou na cizím majetku. Účastníci projektu „Pestrá krajina“ ale nejsou primárně ekologové, jsou to praktici, a dělají to na svém,“ uvedl Pitek. Dodat lze jen, že často bez nároku na dotace, ba dokonce i v případě, že o některé podpory mohou přijít nebo si podnikání zkomplikovat, protože se nevejdou do úřednických a legislativních škatulek. To ovšem (nejen) laická veřejnost většinou neví, a také proto je třeba při všech možných okolnostech jí s tím seznámit. Jako například na konferenci „Pestrá krajina“.

Zdroj a foto: ASZ, autor: Petr Havel