Z hlediska obsahu pozůstatků chemických látek v masu ryb z volné přírody a ryb chovaných intenzivním způsobem v takzvaných farmových chovech není žádný rozdíl. Vyplývá to z výsledků testů masa lososů, které ve vysílání Českého rozhlasu prezentovalo sdružení dTest.

Na rozdíl od přírody probíhá produkce ryb ve farmových chovech řízeně, ve vysokých koncentracích, ale přesto s určitým ohledem na prostorové potřeby ryb. Tím roste riziko přenosu parazitů mezi chovanými rybami, například vodních vší, a s tím musí provozovatelé farem bojovat obdobně, jako je chemické ošetřování rostlin na polích. V případě mořských farem navíc údajně hrozí u intenzivních chovů riziko kontaminace prostřednictvím mořské vody, do níž se dostávají chemické látky z pevniny.

D Test proto nechal analyzovat všechny pesticidy, které by se mohly v tuku ryb potenciálně ukládat. „Nechali jsme analyzovat ty nejzrádnější a nejnebezpečnější kontaminanty, které by také mohly být v tom rybím tuku uloženy, a zajímala nás situace z pohledu obsahu těžkých kovů. No, a můžu všechny uklidnit, že jsme v žádném ze vzorků nenašli chemické látky, ani v podstatě desetinách maximálních přípustných limitů. Takže dá se říct, že z analytického hlediska ty vzorky byly čisté,“ uvedl k výsledkům rozborů redaktor dTestu Jan Maryška.

Testováno bylo přitom 10 vzorků masa lososů, z toho 9 z norských farem a jeden ze skotské farmy, z oblastí, kde by mělo být riziko kontaminace největší.

Naše voda podle ČRO 2, ilustrační foto Naše voda – intenzivní chov ryb (pstruh)