Od půlky června jsou na plážích Azurového pobřeží i Korsiky vidět fialové medúzy, jejichž žahnutí je nesmírně bolestivé. Představa, že se jich dá zbavit, je klamná. Medúzy jsou na planetě 600 milionů let a byly mezi jejími prvními obyvateli. A nejsou jenom k tomu, aby trápily plavce, píše agentura AFP.

Talířovku svítivou lze najít ve všech částech Středozemního moře. Až 98 procent jejich těla tvoří voda, nemají mozek, mohou plavat a vznášet se, ale nedokážou vzdorovat mořským proudům. Jsou součástí zooplanktonu a po celý rok jsou přítomny ve středomořském proudění, přičemž mají tendenci držet se u pobřeží, kam je nesou proudy z jihu, sdělil Fabien Lombard z oceánografického střediska ve Villefranche-sur-Mer.

V korsickém Ajacciu jich jsou tisíce. Mezi těmi, kterým talířovka vstříkla jed, byl italský plavec Simone Martini. Na čele po tom má památku i po dvou týdnech a místo občas bolí.

„Tito slepí tvorové bodají do všeho, čeho se dotknou, aby zjistili, zda to není k snědku. Aby svou kořist znehybnili, vstřikují do ní neurotoxiny a trávicí enzymy,“ řekl Lombard. Bolesti se brání každý po svém. „Zklidňovat to močí je k ničemu a hlavně se to nesmí škrábat, omývat mořskou vodou a snažit se žahavé buňky odstranit mokrým pískem,“ řekl Lombard.

Podle zprávy Mezivládní skupiny odborníků o změnách klimatu OSN (GIEC) z roku 2019 je medúz tolik, že to může dospět až ke „zgelovatění“ oceánů.

Vědecký svět se ale neshoduje. Podle Lombarda se nedá říci, že je medúz více. V 80. a 90. letech se ve Villefranche-sur-Mer po pěti šesti letech střídala období s velkým výskytem medúz a bez nich. Tentokrát jsou tu 25 let bez přestávky.

Korsická odbornice Lovina Fullgrabeová se kloní k hypotéze, podle níž větší výskyt medúz souvisí s nadměrným lovením jejich přirozených nepřátel – tuňáků a želv.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) roku 2013 doporučila bojovat s přemnožením medúz jejich konzumací. Lombard je ale proti tomu, aby se řešil pouze „symptom nerovnováhy v mořích“, a ne jeho příčina, jíž je snižování stavu ryb.

Medúzy pomohly k několika vědeckým objevům. Nobelova cena za lékařství byla roku 1913 udělena za výzkum vlivu jedu druhu příbuzného medúzám. Podařilo se díky němu pochopit princip anafylaktického šoku, tedy nepřiměřeně silné imunitní rekce na neškodný alergen. Jed u lidí, kteří mu již byli vystaveni, imunitu oslabil, nikoli posílil. „Byla to tehdy revoluce, do té doby se věřilo, že čím více jsme něčemu vystaveni, tím méně jsme na to pak citliví,“ řekl Lombard.

Nobelova cena za chemii v roce 2008 byla udělena za objev o schopnosti některých medúz svítit za tmy díky určitému proteinu. Ve své práci toho využili mnozí biochemici, biologové a lékaři, a to zejména při výzkumu nádorů nebo Alzheimerovy choroby. „Byla to revoluce v buněčné biologii, protože to umožnilo doslova rozsvítit zaktivované buňky a sledovat, jak fungují,“ řekl Lombard.

NASA poslala medúzy do vesmíru na palubách vesmírných lodí ke studiu jejich reprodukce ve stavu beztíže. Evropská unie roku 2017 zahájila projekt s názvem GoJelly, aby se zjistilo, zda lze medúzy využít v potravinářství, kosmetice, při hnojení a ochraně proti znečištění.

Medúzy mají velký potenciál – kromě toho, že jsou potravou ryb, jsou také dobrým hnojivem a stabilizátorem půdní vlhkosti, což se využívá při pěstování vína v departementu Landes, rýže v Číně nebo bazalky v Mexiku.

V Izraeli kolagen z medúz využívají v kosmetice, dávají ho do plenkových kalhotek nebo do dámských vložek. V Rusku se přidává do betonu při stavbách, které mají odolat zemětřesení. Za nejslibnější využití Lombard považuje fakt, že v hlenu medúz je molekula, která dokáže podpořit růst lidské chrupavky.

Zdroj: ČTK, foto: wikimedia commons, Dan Hershman