Drobné plastové částice, které se do řek a nádrží dostávají hlavně z odpadních vod, nedokážou úpravny pitné vody zcela odstranit. Ukázal to výzkum vědců z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR, kteří mikroplasty našli ve vzorcích ze tří úpraven.

Jak ČTK řekl ředitel ústavu a první autor studie Martin Pivokonský, nejhůře se dají odstranit velmi drobné částice o průměru do pěti mikrometrů. V litru upravené pitné vody zůstává 300 až 900 částic mikroplastů. Studii publikoval prestižní časopis Science of the Total Environment v první polovině srpna.

Vědci se zaměřili na tři úpravny, a to takové, které se liší zdrojem vody i používanými technologiemi. Jedna čerpala vodu z velké nádrže, další z malé a poslední z řeky, která protéká průmyslovou oblastí. Vodu zkoumali jak surovou, tak i po úpravě. „Úpravny vody, v závislosti na vodním zdroji a použité technologii, dokázaly odstranit 70-83 procent mikroplastových částic,“ uvedla zpráva Akademie věd.

Nejsnáze technologie zachytí větší mikročástice, ale ve vzorcích převažovaly ty malé. Průměr menší než 10 mikrometrů mělo 95 procent částic. „Nejvíce ve vodě po úpravě zůstávají ty drobné, kolem jednoho mikrometru,“ řekl ředitel. Dosavadní analýzy se přitom zaměřovaly hlavně na částice o velikosti přesahující pět mikrometrů, podle vědců z Ústavu pro hydrodynamiku je proto pravděpodobné, že celkové znečištění mikroplasty podhodnocovaly.

Mezi nalezenými mikroplasty byly nejčastější materiály PET, polypropylen a polyethylen, které tvořily 70 procent částic. Celkově vědci našli ve voděmikroplasty z 12 materiálů. Tvarově měly částice většinou tvar úlomků, v jedné úpravně převažovala ve vodě vlákna. Podle Pivokonského se mikroplasty dostávají do vody z několika zdrojů. Nejčastěji tam zbudou po čištění odpadních vod. Podle Pivokonského jsou mikroplasty zejména ve vodě z praní, dále je obsahují různá peelingová mýdla a gely nebo čistící prostředky do myček. „Dalším velkým zdrojem mikroplastů je rozpad větších plastových předmětů, které někdo vyhodil. Velkým zdrojem je i automobilová doprava, obrušování pneumatik a tak dále,“ řekl ředitel ústavu. Doplnil, že část mikroplastů se podle něj může do vody dostat i přímo v úpravně, kde je část vybavení z plastu.

Úpravny pitné vody nemají speciální technologii zaměřenou na vychytávání mikroplastů. To, že se většina mikroplastů odstraní stávajícími technologiemi, je podle Pivokonského sice dobře, stále ale zůstává problém s 20 až 30 procenty neodstraněných částic. Jejich zdravotní nezávadnost nebo naopak škodlivost není dosud prozkoumaná. Podle vědců si mikroplasty zasluhují další pozornost už proto, že na sebe mohou vázat škodlivé látky.

Ústav pro hydrodynamiku se zabývá několika oblastmi, úprava vody je jen jednou z nich. Vědci tohoto zaměření zkoumají například i vliv sinic a řas na technologie používané ve vodárenství nebo možnosti využití aktivního uhlí pro odstranění látek organického původu.