V tuzemsku ročně přibudou desítky nových minipivovarů, daří se hlavně těm s vlastními restauracemi. Poukazuje na to deník Mladá fronta DNES s tím, že řada podnikatelů je považuje za dobrou investici.

Velké pivovary si stěžují na úbytek zákazníků v restauracích, na trhu však roste čím dál silnější skupina podnikatelů, kterým naopak klienti přibývají: minipivovary. Jejich počet se v posledních letech každý rok zvýšil řádově o desítky procent a tento trend by měl pokračovat i v příštích letech. Na celkové spotřebě piva se však podílejí zatím stále jen minimálně. „Je to celosvětový trend, návrat ke klasickému řemeslnému postupu. Souvisí to i s velkým boomem kvalitní gastronomie,“ vysvětluje Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů. Letos by podle jeho odhadů mělo být v Česku už kolem 190 minipivovarů a jejich počet by mohl v příštích letech stoupnout až ke třem stovkám. Jen za letošní rok jich přibylo nebo ještě přibude zhruba třicet.

Podle Šuráně začal velký zájem o minipivovary z řad podnikatelů zhruba před pěti lety, kdy už výrazněji stoupla cena piva z větších pivovarů a jeho výroba začala být zajímavější. „Navíc je to i dobrá investice, což řada lidí pochopila. A stále má v Česku dobrý zvuk mít vlastní pivovar,“ dodal Šuráň.

Výše investice do minipivovaru se liší podle jeho velikosti. Aby se vyplatila, je potřeba ročně uvařit kolem tisíce hektolitrů. Takové zařízení stojí kolem pěti milionů korun. Podle Šuráně se mezi vlastníky čím dál častěji objevují podnikatelé, kteří peníze vydělali v naprosto odlišných oborech a pivovar berou i jako dobrou investici. „Pak tomu propadnou a stane se z toho jejich koníček,“ říká Šuráň. Příkladů je po celém Česku spousta. Třeba majitel harrachovské sklárny František Novosad si založil pivovar hlavně proto, aby mohli jeho skláři pít nízkoalkoholické pivo. Postupně jej začal točit i ve vlastní restauraci a vaření piva se stalo jeho velkým koníčkem.

Někteří si naopak plní minipivovarem svůj sen. Například Jan Korselt, který působí roky v české pobočce jedné ze zahraničních zpravodajských agentur, se rozhodl společně s dalšími známými vybudovat minipivovar v Praze na Vinohradech na místě někdejšího pivovaru. „Roky jsme chodili na pivo do různých minipivovarů a ochutnávali jsme. Několik let jsme o minipivovaru mluvili, teď se to překlopilo do toho, že si budujeme vlastní,“ říká Korselt a mluví o splněném snu. Na konci roku chystají jeho otevření, do svého byznysu vzali jednoho z nejznámějších minipivovarníků Františka Richtera, který stojí za dvěma známými podniky v Praze – minipivovaru na Bulovce a Chodově.

Minipivovarům se u nás daří i přesto, že jejich pivo je o dost dražší než z běžné produkce velkých pivovarů. „Vždy se najdou lidé, kteří si připlatí za různé speciality, na které běžně nenarazí,“ podotkl Šuráň.

Minipivovary u nás vznikají nejčastěji u restaurací. Pro majitele minipivovaru je podle Šuráně takový postup výhodnější, protože má celý zisk z výroby piva pro sebe. Navíc je vlastní pivo současně velmi dobrým lákadlem pro návštěvu takové restaurace. Přesto existuje i několik minipivovarů, které pivo prodávají čistě bez restaurace a fungují dobře. I přes velký boom minipivovarů jsou případy, kdy některé podniky skončí. „Trh se začíná zasycovat, někteří z oboru už couvají,“ říká jednatel společnosti Mobilní pivovary Aleš Jakimov.

Minipivovary ročně uvaří kolem 150 tisíc hektolitrů piva, tedy kolem jednoho procenta celkové produkce. I proto je větší producenti piva stále nevnímají jako konkurenci.

Více informací o minipivovarech najdete na:  http://www.ceskeminipivovary.cz

Zdroj: Mladá fronta DNES – byznys, foto Naše voda – Nina Havlová