Česko versus Izrael. Srovnávat situaci státu ležícího ve středu Evropy a země Středního východu se zcela jiným klimatem a veřejně známým nedostatkem vodních ploch a dešťových srážek je přinejmenším odvážné.

Přesto se Izrael stává častým argumentem ve sporu o zřízení institutu nezávislého regulátora ve vodárenství. Ten se stal velkým tématem pro Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a Ministerstvo zemědělství (MZe). Přetahují se o to, jak bude v budoucnu řízeno odvětví vodního hospodářství. MŽP prosazuje zřízení “nezávislého regulátora”, MZe oponuje, že k tomu samému účelu na základě usnesení vlády zřídilo zcela nedávno své vlastní struktury, které začaly pracovat na věcech, jimž se do té doby nikdo nevěnoval. A zcela oprávněně se hrozí toho, že by vykonaná práce skončila v koši, aniž by se kdokoli vůbec zeptal, k čemu vedla.

Vraťme se zpět k Izraeli. Hospodaření s vodou v této zemi používá v debatách s větší či menší mírou naivity nebo rafinovanosti, podle toho, zda se na to podíváte ze stany odborné, nebo naopak politické, právě MŽP. Příznačné je, že boj se nevede o to, JAK má být vodárenský obor regulován, ale o to KDO to bude dělat. Soudný čtenář si již z toho ledacos domyslí.

V rozvířené debatě zaznívají “argumenty”… no, řekněme, že všelijaké. MŽP se mimo jiné dovolává situace v Izraeli, kde existuje tzv. Vodní úřad. Konkrétně ministerská mluvčí Petra Roubíčková v této souvislosti veřejnosti sděluje: “Izrael nemá problém se zásobami vody a se suchem a současně má vodu levnější než v České republice”.

K ceně vody v Izraeli se podrobně vyslovil Filip Wanner (http://faktaovode.cz/clanek/plati-izraelci-za-vodu-mene-nez-cesi-1 ). Řada jeho postřehů je platná i pro případné porovnání institucionálního uspořádání oboru v obou zemích. To je však dost složité, vyžadující odbornou platformu. Proto se omezme jen na prosté posouzení pravdivosti uvedeného výroku.

Jaká je tedy skutečnost, jak ji reflektuje izraelský tisk? (Přímé citace pocházejí z různých vyjádření představitelů Vodního úřadu):

Březen 2017: “Situace je vážná. Jezero (= Galilejské) pokleslo na nejnižší úroveň za století.”

Červen 2017: “Vypařilo se více vody, než do Galiejského jezera přiteklo, a to se nestalo 97 let.”

Červen 2017: “Jakýkoli výpadek odsolovacích stanic může být příčinou dramatických událostí… Galilejské jezero je jediným přírodním zdrojem, který může na zmáčknutí knoflíku dodat vodu do většiny Izraele.”

Květen 2018: Vodní úřad znovu spouští pod heslem “Izrael znovu vysychá” mediální kampaň za šetrnější hospodaření s vodou, kterou ukončil v roce 2013 poté, co byly dokončeny všechny dnešní odsolovací stanice. “Situace s vodou na severu je nejhorší od doby, kdy jsme začali měřit.” (= před 98 lety). “Roste mezera mezi potřebou a množstvím vody, které skutečně máme”. “Odsolování nepostačuje. Po pěti letech sucha jsme vypumpovali vše, co máme.” Kromě plánu výstavby dalších dvou odsolovacích stanic je zároveň nutné dále šetřit – proto ona kampaň. (Na okraj nutno dodat, že v Izraeli má takové působení na veřejnost skutečně odezvu – 91% respondentů říká, že na jejím základě vodou více šetří. Jak se to ale projeví v číslech, zatím nikdo neví.)

Září 2018: Vodní úřad varuje, že přes předpovídanou srážkově nadprůměrnou zimu se nepodaří nashromážděný deficit vyrovnat, a že v příštím roce může přijít na řadu omezení dodávek zemědělcům.

Tolik tedy všem dostupná fakta podepřená autoritou izraelského Vodního úřadu.

Zatímco za poslední dva roky spotřeba vody v Izraeli vzrostla o 6-7%, její cena klesla o 40%. Pokles ceny je zjevně větší, než odpovídá vyššímu prodeji. Nechci popírat, že za jeho částí mohou být technické důvody, ale daleko větší část jde na vrub politice, která je v Izraeli – navzdory všem proklamacím Vodního úřadu o tom, že cena musí pokrývat náklady – vůči obyvatelstvu vstřícná až populistická. Stát se jednak vzdal daňového výnosu z vody, ale kromě toho také systém dotuje řadou dalších cest, zejména v oblasti investic. Důsledkem je levnější voda. Obyvatelé Izraele za ni platí méně, než jaké jsou její skutečné provozní a investiční náklady, o těch environmentálních nemluvě. Vodní úřad pak sice apeluje na obce a města, aby odložila výsadbu a obnovu městské zeleně, ale znalci hned dodávají, že nic takového nelze čekat, protože přece budou komunální volby… Někteří izraelští odborníci již dávno upozorňovali, že toto “podkopávání politiky poptávky politikou nabídky” může zemi zanedlouho způsobit vážné problémy. Současná situace tuto obavu rozhodně nevyvrací.

Nepochybuji o tom, že Izrael se se svými problémy vypořádá neskonale lépe, než by to zvládl kdokoli jiný. Ale tvrdit za takovéto situace, že “Izrael nemá problém se zásobami vody a se suchem”, je již více než na pováženou a docela daleko za hranicí toho, čemu se říká mystifikace. Zda je přípustné, aby se jí ve své svaté válce za nový úřad dopouštělo jakékoli ministerstvo, se, myslím, ani není třeba ptát.

Zdroj: https://jiriherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=685245, autor Jiří Heřman, ilustrační foto (Mrtvé moře v Izraeli) Naše voda – Petr Havel