Přesně před šesti lety zahájil stát v rámci novely vodního zákona rozsáhlou kampaň za legalizaci načerno postavených studní. Jak ale připomínají Lidové noviny, uvedený projekt své původní ambice nenaplnil.

Do začátku roku 2008 dostali přitom lidé možnost, aby si svou studnu, na kterou nemají žádné povolení, zpětně zlegalizovali na příslušném vodoprávním úřadu. Pokud to neudělali, hrozí jim v případě odhalení až padesátitisícová pokuta v případě soukromých osob a desetimilionová v případě podnikatelů. A jaký výsledek tedy kampaň přinesla? Desetitisíce lidí skutečně studnu přihlásily.

Ti, kteří to neudělali, ale nemusejí mít velkou obavu z postihu. „Opravdu se přiznám, že nemám lidi na to, aby někde na vesnicích lezli lidem do zahrady a kontrolovali, zda tam neberou vodu z černé studny. Navíc to asi ani z pohledu legislativy není možné,“ řekl LN vedoucí odboru životního prostředí českobudějovického magistrátu Svatopluk Mika.

To ale neznamená, že by kampaň neměla žádný výsledek. Ministerstvo zemědělství údajně žádnými souhrnnými čísly z celé republiky nedisponuje, jednotlivé vodoprávní úřady ale evidují tisíce žádostí o legalizaci. Jen magistrát města Jihlavy zlegalizoval v rámci této takzvané amnestie 3000 studní. „Žádnou pokutu jsme neudělili, šli jsme cestou pozitivní motivace. Výsledkem byly fronty a hádky o pořadí, přidávaly se úřední hodiny, oddělení bylo nutné dočasně posílit,“ řekl LN mluvčí jihlavského magistrátu Radek Tulis.

Zúřadování všech žádostí o zpětné povolení „černé studny“ trvalo podle něj celkem skoro dva roky. „V době, o které hovoříme, byl vodoprávní úřad natolik zaměstnán evidencí, že ke kontrolám, nebo dokonce hledání dalších neevidovaných studní neměl kapacity,“ řekl Tulis. Otázkou tak zůstává, kolik lidí svou studnu nezlegalizovalo a stále spoléhá na to, že úřady na prohřešek nepřijdou. Na začátku kampaně odborníci předpokládali, že až 80 procent studní v Česku bylo postaveno bez jakéhokoliv úředního povolení.

Výsledky vyhlášené amnestie se ale v jednotlivých regionech značně liší. Zatímco třeba na Českobudějovicku si žádost o zpětné povolení podala jen zhruba stovka lidí, v Jihlavě se jedná o tisíce. „Já osobně se domnívám, že lidem rychle otrnulo a dnes si zase nikdo s nějakou černou studnou hlavu nedělá,“ popisuje své zkušenosti z praxe českobudějovický hydrogeolog Marcel Homolka.

Také ministerstvo zemědělství přitom od výhrůžné kampaně pomalu upouští. Dnes tvrdí, že kampaň byla určena především velkoodběratelům. „Vedlejším, ale médii intenzivně podporovaným produktem kampaně bylo povědomí o tom, že k odběru nebo vypouštění vod je třeba povolení správního orgánu,“ řekla LN mluvčí ministerstva Dana Večeřová.

To ale podle ní nic nemění na tom, že každá studna s určitými parametry musí být vodoprávním úřadem úředně povolena a zkolaudována. „Za nepovolenou stavbu či nepovolené užívání stavby studny se ukládají pokuty podle stavebního zákona,“ uvedla Večeřová.

Studny v Česku Stavební a kolaudační povolení musí mít každý majitel studny (kopané či vrtané), která byla vybudována pro roce 1955. Pokud toto povolení nemá, měl by o něj požádat zpětně. I majitel studny, který vodu používá k individuálnímu zásobování domácnosti, musí mít povolení k odběru vody. Tato povinnost se ale nevztahuje na odběratele, kteří k odběru nepoužívají žádné technické zařízení (čerpadlo). V případě zpětné legalizace studny i žádosti o novou studnu si může (ale také nemusí) vodoprávní úřad vyžádat od majitele hydrologický posudek, jehož cena se pohybuje kolem 4000 korun. Pokud se ale jedná o stavbu na problémovém či hydrologicky citlivém místě, může být částka za odborné posouzení i několikanásobně vyšší.

V případě, že majitel studny odebírá z jednoho podzemního zdroje maximálně 6000 metrů krychlových ročně nebo 500 metrů krychlových v každém kalendářním měsíci, neplatí žádný poplatek. Za odběry nad tuto hranici se platí dnes 2 koruny za metr krychlový, což představuje zlomek průměrné ceny vody z vodovodního řadu. Polovina poplatku za odběr podzemní vody připadne příslušnému kraji, zbytek Státnímu fondu životního prostředí. Pokud někdo vlastní studnu, kterou vůbec nevyužívá, žádné povolení si vyřizovat nemusí. Majitel legálně postavené a zkolaudované studny má výhodu v tom, že pokud mu například soused nějakým stavebním zásahem nebo vrtem způsobí úbytek nebo znečištění, může žádat o náhradu škody.

Zdroj: Lidové noviny, foto Naše voda – Nina Havlová