Dne 15. 12. 2021 Evropská komise (EK) zveřejnila návrh nařízení, které má zvýšit znalosti o zdrojích emisí metanu z energetických činností a napomoci k jejich postupnému omezování.

Přestože metan vydrží průměrně v atmosféře před oxidací na CO2 pouze 10–12 let, je v hledáčku EK z důvodu jeho výrazně vyššímu skleníkovému efektu – v rozmezí 20 let překonává CO2 celkově 86násobně. Největším „viníkem“ celkově cca 1/2 emisí je zemědělství, následované oborem odpadového hospodářství (včetně kompostáren) a energetikou.

Stranou nemůže zůstat ani vodní hospodářství – je totiž také významným producentem metanu na velkých čistírnách odpadních vod (ČOV), kdy jeho většina vzniká při anaerobní stabilizaci kalu. Zde je kromě stabilizovaného vyhnilého kalu produkován právě bioplyn s obsahem metanu v průměru mezi 55–75 %. Absolutní většina produkovaného metanu je nyní ale přímo energeticky využívána zejména v kogeneračních jednotkách pro sdruženou výrobu tepla a elektrické energie, v kotlích na výrobu tepla či nově na výrobu biometanu (jako tomu bude např. na ÚČOV v Praze transformací membránovou technologií Memgas). Jakékoliv přebytky jsou provozovatelé ČOV povinni spalovat na flérách a nesmí tedy být vypouštěny do ovzduší. Na ČOV bez uzavřené anaerobní stabilizace, či stabilizace kalů aerobním způsobem může při skladování kalů docházet k úniku malého množství metanu do atmosféry, jedná se ovšem o zanedbatelné množství ve srovnání s obory, jako je například kompostování či důlně/energetické činnosti.

Potenciální zařazení snižování emisí metanu ve vodohospodářském sektoru bylo naposledy diskutováno při přípravě revidovaného textu směrnice o čištění městských odpadních vod. Do procesu se zapojily odborné spolky EurEau a SOVAK ČR, nicméně díky vyhodnocení stávajícího vyhovujícího stavu nebyly nové požadavky do revize zaneseny. Představení revidovaného textu je připraveno v průběhu českého předsednictví v Evropské unii, tedy ve druhé polovině tohoto roku.

Z pohledu opatření na snížení klimatických změn ale na vodohospodářské společnosti dopadne požadavek na zvyšování energetické soběstačnosti vodohospodářského majetku (například omezením energetické náročnosti procesu čištění odpadních vod). Přestože Česká republika v této oblasti není pozadu a můžeme již nyní najít existující instalace s téměř 100% soběstačností (například ČOV Plzeň) a plánovány jsou i čistírny odpadních vod s více jak 170% celkovou energetickou soběstačností (například ČOV Příbram), pro splnění klimatických závazků bude zapotřebí dalších výrazných kroků, u kterých je logické očekávání i dotační podpory tak, aby se opatření dotýkala konečných spotřebitelů pouze minimálně.

www.sovak.cz

Autor: Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LL.M. člen představenstva EurEau a SOVAK ČR, ilustrační foto (Ústřední čistírna odpadních vod Praha) Naše voda – Nina Havlová