Přirozený a nepřerušovaný průtok vody krajinou zejména v případě malých a středních vodních toků je mimo jiné také nezanedbatelnou prevencí proti povodním a významnou podmínkou pro zachování jedinečnosti lokálních biotopů.

V obecné poloze řeší přitom možné zásahy do průtočnosti vodních toků vodní zákon a pravidla nakládání s povrchovými vodami. Přesto se lze setkat na řadě toků s nepřiměřeně malými průtoky, zejména v místech, kde je voda z vodních toků využívána k produkci energie v malých vodních elektrárnách (MVE). Právě provozovatelé MVE jsou pokládáni za hlavní viníky nedostatečného průtoku vody, ačkoli mají povinnost udržovat takzvaný minimální zůstatkový průtok stanovený pro jednotlivé toky a MVE metodickým pokynem ministerstva životního prostředí.

Uvedený metodický pokyn by si podle všeho zasloužil revizi, neboť, jak správně poukazuje vodácký server raft.cz, jsou na mnoha místech reálným výsledkem suché jezy, z nichž je podle vodáků voda nad rámec minimálních zůstatkových průtoků využívána v MVE. Jak ale portál Naše voda zjišťoval přímo u provozovatelů MVE sdružených ve Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů (SPVEZ), drtivá většina MVE minimální zůstatkové průtoky dodržuje – alespoň podle oficiálních informací. Otázkou ovšem je, jak to vypadá v reálu.

Je přitom zřejmé, že nedostatek vody na jezech významně ovlivňující z pohledu vodáků sjízdnost takových jezů nemusí být způsoben jen a pouze provozem MVE. I vzhledem k tomu, že je v metodickém předpisu ministerstva životního prostředí zakotvena povinnost vybavovat jezy a MVE technologií umožňující zjišťovat dodržování minimálních zůstatkových průtoků, lze navíc míru viny MVE a míru viny jiných faktorů zjišťovat.

Právě to ale podle všeho neděje. Příslušnými kompetencemi vybavené organizace ale existují – jsou to vodoprávní úřady. Ty ale žádnou metodikou kontrol nedisponují, což v praxi znamená, že si může každý úřad zvolit vlastní řešení. Mluvíme-li tedy o nutnosti správné a podle místních podmínek specifikované metodice stanovení a dodržování minimálních zůstatkových průtoků, je třeba také mluvit o metodice a závaznosti kontrol těchto povinností MVE a dalších faktorů ovlivňující nakládání s povrchovými vodami.

Momentální stav je totiž tristní – a to oběma směry. První z nich je přílišná horlivost toho či onoho vodoprávního úřadu, ústící prakticky až do nesmyslné „šikany“ členů SPVEZ. Druhým přístupem je pak benevolence úředníků některých vodoprávních úřadů projevující se buď v nedostatečném nebo formálním výkonu kontrol minimálních průtoků, nebo dokonce rozhodováním ne na základě zákonů a vyhlášek, ale na základě osobních vazeb mezi úředníky a místními občany. Což je v zásadě taková malá, místní obecní korupce.

Posunem vpřed by mohla být nejnovější iniciativa vodáků týkající se zmapování suchých jezů a jejich tlak na státní orgány na řešení tohoto problému. Součástí řešení však musí být i dialog se SPVEZ a tlak na systém skutečně věrohodných kontrol ze strany vodoprávních úřadů.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová