16.2.2021 17.10, Rubrika: Čistota vody a rekreace
Některé domovní ČOV mohou být rizikem pro životní prostředí
Čistota vod a zatížení životního prostředí je stále větším tématem v současné době a jeho důležitost zcela jistě ještě v budoucnosti poroste. Realita přitom ukazuje, že se na znečištění vody podílejí významně i bodové zdroje, tedy průmyslové podniky, obce i jednotlivé obytné objekty, přičemž zejména posledně jmenovaná skupina bodových znečišťovatelů roste.
Jde zejména o rizika plynoucí ze stále častěji využívaných domovních čistíren odpadních vod (DČOV) a celou oblast takzvaného decentralizovaného čištění splaškových vod, tedy o komunální odpadní vody. Požadavky kladené stávající legislativou na množství rizikových látek, kterou mohou odpadní vody z DČOV obsahovat, stejně jako na účinnost těchto zařízení, jsou totiž v porovnání s centralizovaným čištěním odpadních vod v klasických větších čistírnách odpadních vod (ČOV) o poznání mírnější a v některých parametrech dokonce žádné. To následně ústí do stavu, kdy jsou za nadlimitní množství sledovaných rizikových látek ve vodních tocích a vodních zdrojích viněni zemědělci, ačkoli ve skutečnosti se tyto látky dostávají do životního prostředí také a v nemalé míře prostřednictvím decentralizovaného čištění odpadních vod z domácností nebo obcí.
Lze přitom předpokládat, že se současná legislativa týkající se splaškových vod zpřísní, a investice do některých DČOV a malých ČOV tím mohou být minimálně částečně zmařeny. K tomu, aby se tak nestalo, je proto vhodné poradit se při instalaci DČOV s odborníky, i tak je ale třeba obezřetnosti, neboť někteří výrobci a prodejci DČOV logicky sledují vlastní podnikatelské cíle, a ne všichni tak své klienty na všechna rizika spojená s investicemi do domácího čištění odpadních vod upozorní.
Situaci navíc komplikuje dotační politika Ministerstva životního prostředí, které prostřednictvím Státního fondu životního prostředí ČR výstavbu decentralizovaných ČOV dotuje, ačkoli jsou některé z nich v rozporu paragrafem 38 vodního zákona. Situace proto dříve či později musí logicky vyústit do střetu, a ten zase do úpravy stávajících dotačních pravidel. Ve své podstatě se tak bude pravděpodobně opakovat situace, která provázela spuštění prvních dotací na známý program Dešťovka, které nebraly v úvahu takzvané jednotné a oddílné kanalizační systémy. Podnětem k tomu by se mohla stát mimo jiné loni zpracovaná analýza Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) s názvem „Decentralizované a centralizované nakládání s odpadními vodami“, která porovnává nároky na velké, malé i domácí ČOV a upozorňuje na rizika možné kontaminace životního prostředí při vypouštění odpadních vod z těchto zařízení do přírody.
Parametry decentralizovaných ČOV, a to certifikovaných (CE) i necertifikovaných, upravuje Nařízení vlády 401/2015 Sb., které rozlišuje tři kategorie DČOV, přičemž kategorie I zahrnuje DČOV, které by měly být standardně využívány k čištění odpadních vod a jejich vypouštění do vod povrchových. Podle uvedeného Nařízení a v souladu s vodním zákonem by se přitom měly DČOV nejnižší kategorie III používat jen v odůvodněných případech, dočasně, a tam, kdy je odpadní voda vypouštěna do vod, určených pro vodárenské účely (kde se při využití jako zdroj pitné vody dále upravuje a čistí), a ne tedy volně do přírody. To se však v mnoha případech neděje.
Podstatné pak je, jak vyplývá z analýzy SOVAK ČR, že decentralizované čištění s označením „CE“ nemusí disponovat povolením k vypouštění vod a tato zařízení nemají stanovenu povinnost vzorkovat a kontrolovat kvalitu čistícího procesu. „V případě decentralizovaného čištění do 50 EO (ekvivalentních obyvatel) se tak zákon o vodovodech a kanalizacích neaplikuje a neexistuje tak ani povinnost kontroly kvality dle plánu míry znečištění odpadních vod,“ uvádí vodohospodářská analýza.
V současné době tedy neexistuje u certifikovaných DČOV nástroj (u necertifikovaných je pak nástroj kontroly v podobě vzorkování jednou až dvakrát ročně nedostatečný), jak kvalitu provozování pravidelně kontrolovat. To v praxi podle vodohospodářů znamená, že vhodnější variantou pro domácí čištění odpadních vod je použití septiku se zemním filtrem. I to je vhodné vědět při úvahách o investicích do individuálního čištění odpadních vod, a to jak z hlediska výše investic, tak především z pohledu znečištění životního prostředí. Riziko znečištění přitom vzniká i při nedostatečné péči o DČOV – stačí například, aby majitel objektu odjel na dovolenou nebo prostě nebyl delší dobu (stačí třeba i týden) v objektu s domácí čistírnou přítomen. Na trhu jsou samozřejmě i varianty ČOV s dálkovým ovládáním a hlásiči případných poruch, ne každý ale tyto smart technologie používá. Většina lidí se snaží, zejména v současné době šetřit, takže volí co nejlevnější variantu DČOV, a tomu také odpovídá míra možného rizika.
Na závěr je možná ještě vhodné připomenout, že od počátku letošního roku platná poslední novela vodního zákona stanovila přísnější podmínky pro vyvážení žump. V případě, že je žumpa vodotěsná a je řádně vyvážena na ČOV, nemělo by hrozit riziko negativního ovlivnění životního prostředí. To pak v praxi znamená, že žumpy nebo septiky se zemními filtry znamenají menší riziko znečištění přírody a vodních zdrojů, než některé nedostatečně udržované DČOV. To je ovšem informace, kterou veřejnost prakticky nemá k dispozici.
Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto (klasická menší ČOV, která by neměla představovat riziko) Naše voda – Nina Havlová
16.2.2021 17.10, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Čistota vody a rekreace, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace, Statistiky a kauzy, Hlavní zprávy, Komentář týdneAktuality
Konference pozemkových úprav přinesla klíčové závazky
Akt. 24.11.2024 9.18Rubrika: Prevence povodní, voda v krajině
Přístav v Lysé n.L. nabídne stání pro 43 lodí, příští rok má začít projektování
Akt. 24.11.2024 0.02Rubrika: Čistota vody a rekreace, Lodní doprava