Neznámý pachatel ucpal na Zlatém potoce na Mladobucku hrázku, čímž způsobil téměř nulový průtok na spodním toku. V důsledku tohoto kroku zahynulo nejméně 8 larev mihule potoční (Lampetra planeri) žijících v této části potoka.

Informoval o tom dnes mluvčí Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Radek Drahný s tím, že mihule potoční je nejvzácnějším vodním obratlovcem krkonošských toků. Její počty ve Zlatém potoce odhadujeme na několik desítek jedinců. V České republice je kriticky ohroženou. Tento velmi nezodpovědný a nebezpečný čin už řeší odbor životního prostředí na Městském úřadu v Trutnově a příslušné pracoviště České inspekce životního prostředí. Viníkovi hrozí pokuta i 100 000 korun. Existuje podezření, že zahrazením odtokové roury kameny někdo chtěl zajistit přítok do nedaleké rybniční soustavy. „Mnohým odběratelům vody nedochází, že stanovený minimální zůstatkový průtok není jen kosmetická věc, „aby něco v potoce teklo“, ale zajišťuje základní, byť ne mnohdy optimální, zachování základních životních podmínek pro vodní živočichy. V tomto případě se ukázalo, že snížení hladiny odkloněním potoka mělo fatální důsledky pro tamní populaci kriticky ohrožené mihule potoční,“ říká vedoucí oddělení ochrany přírody Správy KRNAP Jan Materna.

Mihule potoční je na území KRNAP a jeho ochranného pásma určitě nejvzácnější čistě vodní obratlovec. V současnosti víme o pouhých sedmi lokalitách, kde se vyskytuje. Největší překážkou jejich výskytu v Krkonoších jsou různé bariéry na tocích neumožňující migraci mihulí a nedostatek vhodných stanovišť. Vzácnost je daná především úzkou vazbou na specifický biotop – pro minohy (larvy mihule) to jsou jemné písčité až bahnité náplavy s dostatkem organického detritu, kde se můžou zavrtat a vyvíjet několik let. Když larvy mihulí zahynou, tak je zlikvidováno několik generací zároveň (minohy se vyvíjí dle podmínek 3–5 let). Likvidace několika věkových kategorií proto znamená zmaření několika předešlých let výtěru.

Naše voda, foto KRNAP