V chráněné krajinné oblasti České středohoří u Lovosic přibylo 44. maloplošné chráněné území – přírodní rezervace Píšťanský luh. Je to asi tři kilometry dlouhý úsek lužního lesa se zátokou tvořenou slepým ramenem a přirozeně naplavenými štěrkovými ostrovy v řece Labi. Žije tu nebývale pestré společenstvo hmyzu, uvedla Agentura ochrany přírody a krajiny.

„České středohoří si většina lidí spojuje s kopcovitou stepní krajinou. Nová přírodní rezervace je ale úplně jiným typem biotopu, v CHKO ojediněle zastoupeným, který svým charakterem doplňuje pestrou mozaiku stanovišť napříč územím. Jeho rozloha je zhruba dvacet hektarů, rostou tu převážně vrby a topoly černé, zcela bez zásahů člověka, některé stromy jsou staré více než sto let a mají mohutné pokroucené kmeny. Mrtvé dřevo se stává domovem mnoha druhů rostlin, živočichů a hub, včetně těch vzácných. Labe si tu částečně uchovalo svou dynamiku a luh pravidelně zaplavuje. Ve srovnání s jinými úseky je toto území jednou z posledních částí dolního toku Labe, která zůstala přírodě blízkou,“ uvádí František Budský  z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Po ukončení těžby štěrkopísku a vytvoření Žernoseckého jezera zde vznikl nízký izolovaný poloostrov, který unikl stavebnímu či jinému využití. Přibližně od poloviny 20. století se tak zdejší příroda mohla samovolně obnovovat bez větších lidských zásahů. Dnes je zde díky tomu lužní les, jedinečný v celém regionu.

„V Píšťanském luhu máme doložen výskyt 585 druhů motýlů a více než 600 druhů brouků. To je na tak malou plochu velmi vysoké číslo. To jen dokazuje význam tohoto území,“ zdůrazňuje zoolog Pavel Moravec z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a doplňuje: „Díky vhodným podmínkám tady hnízdí mnoho druhů ptáků, například ledňáček říční, morčák velký nebo slavík obecný. Tůně ke svému rozmnožování využívá ropucha zelená. U štěrkových ostrovů se vytírají ohrožené druhy ryb, jako je parma obecná a podoustev říční. K životu totiž potřebují proudící vodu a štěrkové dno. Cestu si sem našel i bobr evropský.“

„Přírodu chráníme nejrůznějšími způsoby. Pro přírodu nejcennější místa vyhlašujeme jako zvláště chráněná území. Obnovujeme ale také tůně a mokřady, revitalizujeme potoky, udržujeme louky, aby nezarůstaly, vracíme lesům jejich přirozené složení, budujeme návštěvnická střediska – domy přírody, naučné stezky a ptačí pozorovatelny. Pro ohrožené druhy rostlin a živočichů připravujeme záchranné programy, na obnovu přírody a krajiny poskytujeme dotace. A při naší práci se samozřejmě neobejdeme bez spolupráce s lidmi, kteří v krajině žijí a hospodaří,“ dodává František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Zdroj: AOPK, foto: Martin Vlček a Jiří Bělohoubek