V březnu tohoto roku předložila skupina poslanců novelu zákona o ochraně ovzduší, sněmovní tisk č. 422. Podstatou této novely je zrušení povinnosti přimíchávání biologických složek do pohonných hmot neboli produkce biopaliv 1. generace.

V České republice je v současné době produkce biopaliv 1. generace realizována především přimícháváním metylesteru řepky olejné a bioetanolu vyrobeného z obilovin, cukrové řepy a kukuřice. Také v ostatních státech Evropské unie ztrácí produkce biopaliv 1. generace podporu, sama Evropská unie přestává vnímat biopaliva první generace jako vhodný způsob snižování emisí v dopravě.

V předloženém návrhu novely zákona jsou popsány i vybrané důsledky spojené s produkcí biopaliv. V odstavci věnované negativnímu dopadu pěstování těchto plodin na kvalitu vod je uvedena jejich vysoká potřeba vody, kdy na produkci 1 litru biopaliva je potřeba 2500 litrů vody. Také potřeba hnojiv na bázi dusíku a fosforu pro produkci těchto plodin představuje ohrožení zdrojů podzemních a povrchových vod výluhem těchto látek, které značnou měrou přispívají k eutrofizaci.

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) v této souvislosti musí upozornit na třetí a z pohledu ochrany vod i výroby pitné vody nejvýznamnější negativní důsledek produkce výše uvedených plodin pro nepotravinářské účely. Pro zajištění řádného růstu a ochrany před škůdci a plevely je totiž nutné využít i látek spadajících do kategorie přípravků na ochranu rostlin neboli pesticidů. Jak ukazuje mnoho publikovaných studií, například Zpráva o kvalitě pitné vody za rok 2017, kterou vydal Státní zdravotní ústav, výskyt pesticidů a jejich metabolitů je potvrzen ve významném počtu zdrojů podzemních a povrchových vod, které slouží jako zdroj vody pro výrobu vody pitné. Mezi nejčastěji detekované látky, které jsou v České republice běžně aplikovány, patří Metazachlor a Metolachlor, a dnes již zakázané látky Alachlor a Atrazin. Všechny tyto přípravky jsou či dříve byly využívány při pěstování kukuřice, řepky a řepy.

Přípustnou koncentraci dané pesticidní látky v pitné vodě stanovuje vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody v maximální výši 0,1 μg v jednom litru odebraného vzorku. Tyto látky se z vodního prostředí nedají odstranit běžnými vodárenskými technologiemi, ale je potřeba využít pokročilých technologií na bázi ozonizace a filtrace přes aktivní uhlí. Výskyt těchto látek v nadlimitních koncentracích či jen blížící se stanovenému limitu tak obvykle znamená nutnost rekonstrukce příslušné úpravny vody a doplnění o výše uvedené technologie. Z výsledku ankety, který SOVAK ČR v loňském roce provedl mezi svými členy, jednoznačně vyplývá, že jednotliví vlastníci a provozovatelé vodovodů a kanalizací do dnešního dne vynaložili v souvislosti s výše uvedenými úpravami částku cca 430 mil. Kč bez DPH, a za dalších cca 1,7 mld. Kč bez DPH jsou připravena opatření, které budou realizována v nejbližším období. Vzhledem ke skutečnosti, že ankety se aktivně zúčastnili provozovatelé VaK, kteří zásobují téměř 1,7 mil. obyvatel, je nutné považovat uvedená čísla za minimální, a to i přesto, že na dotazníky reagovaly prakticky všechny největší vodárenské společnosti v České republice. Bližší informace o této anketě jsou dostupné v časopise Sovak, č.3/2019.

SOVAK ČR jednoznačně podporuje omezení produkce plodin pro nepotravinářské účely, jejichž pěstování je spojeno s výše uvedenými negativními dopady. Z tohoto důvodu SOVAK ČR podporuje předloženou novelu zákona o ochraně ovzduší, jejíchž přijetí by ve svém důsledku znamenalo i snížení používání pesticidů v zemědělství a jejich přenos do vodního prostředí. Novela zákona o ochraně ovzduší tak může významným způsobem zvýšit ochranu podzemních a povrchových vod a do budoucna snížit náklady nutné na úpravu pitné vody.

Zdroj: www.sovak.cz., autor Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR, za technickou správnost odpovídá: Ing. Filip Wanner, Ph.D., ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová