K současným diskusím a návrhům na vytvoření nového regulačního orgánu v oblasti vodohospodářství je třeba hned na počátku a natvrdo říci, že řešení prosazované jako „optimální“ ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) výrazně zdraží ceny vody v nejchudších regionech.

Bohužel, takto uvedený záměr, který předpokládá jako nového regulátora cen vodného a stočného Energetický regulační úřad (ERÚ), populističtí a často důsledků svých rozhodnutí nedohlížející tuzemští politici občanům naší země neprezentují. Prakticky jediným důvodem, který se přitom na obhajobu ERÚ jako nového regulátora vodného a stočného oficiálně uvádí, je údajná podmínka EU týkající se financování investic do vodohospodářské oblasti. To však není pravda ani náhodou. EU totiž mluví – stručně řečeno – o změně podmínek regulace, ne o zavedení nové instituce, respektive nového regulátora.

Máme-li přitom rozšifrovat onu požadovanou změnu podmínek, pak je to především zpřísnění podmínek pro příjemce dotací a zejména zlepšení kontroly nad tvorbou cen vody. To ale není třeba zajišťovat novým regulačním orgánem. Naopak, především v podmínkách ČR s nadstandardně roztříštěnou vlastnickou strukturou vodohospodářského majetku lze velmi důvodně očekávat, že by výkon kontroly byl ještě větším problémem než dosud, minimálně po dobu několika prvních let po účinnosti zamýšlené změny, neboť ERÚ ani jeho potenciální noví zaměstnanci vykonávající dozor nad tvorbou cen (a tedy například i nad dodržováním vodohospodářských plánů obnovy a investic, neboť ty se do cen vody samozřejmě také promítají), nebudou mít potřebné znalosti. Je přitom třeba připomenout, že legislativní kompetence v oblasti vodohospodářství drží ministerstvo zemědělství, stejně tak spadají pod ministerstvo zemědělství vodoprávní úřady a do třetice spadají pod ministerstvo zemědělství státní podniky Povodí, které představují prakticky 100 procent povrchových zdrojů vody pro vodohospodářské účely, což je ovšem v praxi také faktor podílející se na tvorbě cen vody. Je proto logickým nesmyslem přesouvat tak složitý proces, jako je tvorba cen vody, pod resort MPO, který jinak nemá (na rozdíl od plynu a dalších energetických komodit) s vodou vůbec nic společného. Tedy až na to, že firmy v gesci MPO vodu znečišťují. Pokud by už vůbec mělo k nějakému meziresortnímu přesunu kompetencí dojít, pak by určitou logiku mělo ministerstvo financí (jde o regulaci cen a finance se na věcně usměrňované ceně také podílejí), nebo na ministerstvo životního prostředí, které má v některých oblastech spojených s vodou s ministerstvem zemědělství dělené kompetence – ne ale přímo v oblasti vodohospodářství.

Jakýkoli přesun by si ale vyžádal nemalé náklady jak na státní správu, tak především pro zajištění nového systému ze strany obcí, které jsou v drtivé většině majitelem vodohospodářské infrastruktury. Je přitom veřejným tajemstvím, že právě nejmenší obce nejvíce bojují s nedostatkem financí, což v praxi znamená, že by vícenáklady s administrací nového systému regulace přenesly na své obyvatele. Ačkoli vedení Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) opatrně mluví o riziku růstu cen za vodné a stočné v horizontu 10 procent, reálně se může v některých lokalitách zvýšit cena vody o 30, ba až o 50 procent.

Je zvláštní, že si tato sociální a ekonomická, a díky tomu i politická rizika předkladatel návrhu nového systému regulace (MPO) neuvědomuje. Cena vody je přitom pro každého občana ČR velmi citlivou položkou v rodinných rozpočtech, protože se jednak bez vody nelze obejít, jednak je stávající cena vody vnímána občany již nyní jako vysoká, neboť jí porovnávají s obdobím před listopadem 1989, kdy ovšem stát ceny vody výrazně dotoval. Navíc je zřejmé, že například díku uvažovanému zdražení podzemních vod jako zdrojů pitné vody tvořících asi polovinu všech využívaných zdrojů v ČR, kterou léta prosazuje ministerstvo životního prostředí, stávající ceny vody ještě zvedne. V takové situaci je záměr „ještě více přišlápnout plyn až k podlaze“, tedy zvýšit dynamiku růstu cen administrativním opatřením, téměř sebevražedný.

Bývaly doby, kdy se mezi lidmi povídalo, že vláda, která zdraží pivo, padne. V souvislosti se záměrem vytvořit nového regulátora by bylo možné tento slogan inovovat, například tak, že vláda, které neodůvodněně zdraží vodu, padne také. Ostatně, při vší úctě k pivu je voda pro život přece jen potřebnější……

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto naše voda – Nina Havlová