Už pět století protéká voda Opatovickým kanálem, technickou památkou na Pardubicku. Jeho výstavba započala za Viléma z Pernštejna a dílo mělo napájet rozsáhlou soustavu rybníků. Stavba trvala mezi lety 1491 až 1521, jako rozhodné datum zprovoznění kanálu byl ale stanoven rok 1514.

Město Lázně Bohdaneč k tomuto výročí připravilo putovní výstavu, sdělila ČTK Lenka Křivská z radnice.

„V roce 1513 byl dokončen mohutný labský jez v Opatovicích nad Labem. Rok 1514 je proto považován za rok uvedení kanálu do provozu,“ uvedla Křivská. Výstava v Langrově síni bohdanečské radnice potrvá do 24. října, od den později bude k vidění v Semíně a 28. října v areálu Rybničního hospodářství v Lázních Bohdaneč.

Spolu s budováním největšího pardubického rybníka Čeperka v letech 1491 až 1496, který na ploše okolo 1000 hektarů zatopil katastr několika vesnic, přikročili pernštejnští rybníkáři k velkorysému projektu. Poblíž Opatovic byla část vody Labe svedena do umělého koryta, které zčásti kopírovalo původní říční tok západně od Kunětické hory, uvádí ve své zprávě o kanálu Vladimír Lemberk z Východočeského muzea Pardubice.

V roce 1498 byla část stavby už v provozu. Umělá stoka nejdříve vedla jen k Bohdanči, odkud se obracela k jihu a vracela vodu do řeky. Později však Vilém z Pernštejna nechal kanál prodloužit, aby byl zajištěn dostatek vody i v západněji položených částech jeho panství.

Vodní dílo, v době vzniku nazývané „velká strúha“, mělo původně délku 34 kilometrů a na řeku se napojovalo za Semínem. Koryto bylo nutné v některých úsecích utěsnit nepropustným jílem. U Dolan překonává terénní depresi v délce asi jeden kilometr po vrcholu uměle vybudovaného náspu. V jiných místech se výše položená trasa křížila s níže položenými potoky, což projektanti řešili pomocí akvaduktů. Vody obou toků se mimoúrovňově míjejí díky důmyslné konstrukci dochované například u Semína.

Jako stavitel labského jezu je doložen rytíř Kunát mladší z Dobřenic, významný český rybníkář, který na sklonku 15. a v první třetině 16. století projektoval řadu vodních děl a vyškolil v řemesle mimo jiné i známého rožmberského rybníkáře Štěpánka Netolického.

V 18. a 19. století nastal odklon od rybníkářství, některé nádrže byly přeměněny na ornou půdu. Přesto zůstal kanál zachován, jen na sklonku 19. století byla prokopáno nové vyústění kanálu do Labe přímo pod Semínem, čímž se dálka toku zkrátila na dnešních 32,69 kilometru. Zásadní změnu přinesla stavba opatovické elektrárny v letech 1956 až 1960. Pro její potřeby byl nově vystavěn vtok kanálu s větší průtočností. V minulém století se také začal využívat k zavlažování zemědělských pozemků.

Zdroj: ČTK, foto: wikimedia commons, Jitka