Facebooková verze portálu Naše voda představuje další z mnoha organismů, jejichž existence je závislá na vodě. Zejména při koupání v přírodě se můžeme často setkat s jedním z nich – puškvorcem, který lze mimo jiné využít jako koření, lék – i jed.

Puškvorec obecný (Acorus calamus), vytrvalou, aromatickou a drogu obsahující bylinu nalezneme na březích vod, zamokřených příkopech a na bahnitých půdách. Dosahuje výšky až 150 cm. Původem je puškvorec pravděpodobně z jižní Číny, odkud byl postupně zavlečen do Indie. Odtud se šířil do různých částí světa. Dnes roste v Evropě, Asii a Severní Americe. Dříve se totiž věřilo, že puškvorec čistí vodu, což vedlo k jeho rozšíření.

K užívání se sbírá oddenek, který se suší. Účinek nálevu pomáhá při žaludečních potížích, neboť podporuje tvorbu trávicích šťáv, látkovou výměnu, mírní křeče v žaludku a působí i desinfekčně. Používá se i ve formě koupelí při ekzémech, omývání ran, při astmatických záchvatech. Tinktura se užívá i při nechutenství a nadýmání.

Puškvorec se užívá také jako přísada do parfémů, zubních past, žvýkaček či likérů, kterým propůjčuje hořkou chuť. Oddenky se také často kandují. Puškvorec je tradičním kořením sladkých pokrmů a kompotů indické a islámské kuchyně. Žvýkání puškvorce se ale nedoporučuje, jelikož beta-asaron, který obsahuje, je ve větším množství karcinogenní.

Facebook Naše voda, foto archiv Naše voda