Většina zahrádkářů má své záhony u domu, na kraji města nebo v kolonii pár kilometrů od něj. Někteří se ale ke svým rostlinám dostávají výhradně lodí. Jde o majitele plovoucích zahrad – prvku, který funguje napříč kulturami spjatými s vodou. Pěstování ovoce a zeleniny na hladině nyní začíná získávat popularitu i v metropolích, a to díky nízké náročnosti a udržitelnosti.

Hydroponie je způsob pěstování rostlin bez půdy v živném roztoku. Pro lidi žijící v Evropě jde o nový trend udržitelného zemědělství ve formě prostorově efektivních vertikálních zahrad, které šetří ornou půdu. V zemích s častými záplavami a monzuny, jako jsou Myanmar nebo Bangladéš, to je praktická adaptace na prostředí. Hospodaření na vodě s sebou navíc nese možnost obživy pro zemědělce, kteří nevlastní žádnou půdu. Jejich plovoucí zahrady mohou dosahovat rozměrů až šest krát padesát metrů a v době dešťů se na nich může pást dobytek a drůbež. Navíc snižují šíření nemocí, které jsou přenášeny půdou, a jsou méně náchylné ke škůdcům než běžná pole.

Farmaření na vodě spočívá v tvorbě umělých ostrovů, které plují na hladině a přizpůsobují se její výšce nehledě na povodně. Bangladéšani i Barmánci tyto záhony vytvářejí z vodních rostlin a řas, které spletou dohromady a přidají na ně hnůj a bahno. Poté je umístí na klidnou část toku, ukotví bambusovými tyčemi ke dnu a osejí nebo osadí sazenicemi zabalenými do rašeliny a kokosových vláken.

Rostliny pěstované na vodě není třeba zalévat ani hnojit, protože živiny jako dusík, draslík nebo fosfor absorbují z vody, na které plují. Nejběžnějšími plodinami jsou okra, lilek, různé druhy tykví, špenát nebo koření jako kurkuma a zázvor; na myanmarském jezeře Inle pak hlavně rajčata. Životní cyklus zahrad trvá okolo půl roku. Na podzim hladiny klesnou, místní plovoucí záhony rozeberou a smíchají je s půdou nebo vytvoří nové na druhou sklizeň.

Prohlédněte si ilustrační video na: https://www.youtube.com/watch?v=CONfhrASy44&t=57s

Zdroj: BBC Future Planet, 100 + 1 Zahraničních zajímavostí, Pozitivni-zpravy.cz, autor: Klára Šubíková, ilustrační foto Naše voda