Minerální vody versus voda z kohoutku – to je nejnovější mediální souboj na tuzemském potravinářském, respektive nápojářském trhu. A to se všemi nešvary českého neetického politického, podnikatelského i marketingového prostředí.

Bohužel, český spotřebitel se za čtvrt století od transformace ekonomiky a politického systému nenaučil zpozornět vždy, kdy nějaké zájmové skupina pustí do médií agresivní a svým vyzněním jednostranně pojatou informaci. Nestalo se tak ani při nejnovější zprávě Svazu minerálních vod, vydané jako „Stanovisko Svazu minerálních vod ke způsobu  propagace kohoutkové vody v restauracích ze strany společnosti Veolia Voda Česká republika a.s“ a zaštítěné Potravinářskou komorou ČR, jejímž je svaz členem.

Svým způsobem je to chytrý tah. Název „Stanovisko k“ totiž příjemci této informace podprahově sděluje, že „oni“ (myšleno Veolia Voda Česká republika) si „začali“ a Svaz se jenom „brání“. Ve skutečnosti je to ale tak, že rostoucí obliba kohoutkové vody je jednou z příčin poklesu prodejů minerálních vod, podle statistik v průměru o 7,4 procenta ročně. A tempo poklesu roste. Proto je třeba ukázat na nepřítele (konkurenci) a na vlně obecného odporu české laické veřejnosti proti velkým, a ještě k tomu zahraničním společnostem pomluvit jeho produkty – respektive ten jediný – vodu z vodovodu. To vše zabaleno do byznysu s lidským strachem, který je zejména v našich končinách až příliš spolehlivou zárukou úspěchu.

Stanovisko Svazu přitom obsahuje řadu nepřesných, neaktuálních i ryze nepravdivých údajů, pracuje s povýšením detailu na princip, směšuje velké vodohospodářské společnosti se subjekty, které vybydlují vodohospodářský majetek – a samozřejmě s určitým informačním raciem. Takový mix ale nelze nazvat jinak než cílenou manipulací s prvky trestných činů šíření poplašné zprávy a pomluvy.

Karlovarské minerální vody jakožto iniciátor „marketingové akce“ přitom nemají takové metody zapotřebí. Jejich produkty skutečně patří mezi nejlepší na našem trhu, a jedinou „vadou na kráse“ je vlastně jen jejich vysoká cena. Logické by tak bylo zejména za situace, kdy spotřebitelé v ČR každodenně děšeni katastrofickými vizemi médií zvažují více než kdy jindy své každodenní výdaje, řešit svou cenovou politiku, neboť sebelevnější minerálka je prostě mnohonásobně dražší než voda z kohoutku. Výrobci minerálek ale zvolili neobjektivní konfrontační a na spotřebitele nátlakovou strategii.

Samozřejmě, že ne každá voda z kohoutku splňuje veškeré parametry na požadovanou kvalitu. Pokud ale tomu tak je, jde o vodu dodávanou do sítě malými, do obnovy vodohospodářské infrastruktury neinvestující subjekty, ne o velké vodohospodářské společnosti typu Veolia. Pokud se týká v textu Svazu zmiňované vody z vodárny Plzeň s nadlimitním obsahem pesticidů, pak je třeba vědět, že stávající rozbory vody z této společnosti vykazují výrazně podlimitní obsahy těchto látek. Jsme-li u rozborů, pak je vhodné připomenout, že spotřebitel v ČR má ze zákona právo dozvědět se informace o složení pitné vody, která je mu dodávána, a tuto své právo také hojně využívá. Dodat lze také, že pitná voda v ČR patří k nejlepším v rámci EU. Dodat toho samozřejmě lze daleko víc.

Podstatné je ale jedno – totiž, že ať se bude kdokoli snažit v budoucnosti o cokoli, bude na našem trhu i nadále vedle sebe existovat voda z kohoutku i vody minerální, stejně jako nepřeberné množství dalších kategorií nápojů, což je pro spotřebitele vhodné a výhodné. A je na spotřebiteli, který produkt si vybere, přičemž ze zdravotního, nutričního i finančního hlediska by měl kombinovat několik pro sebe vhodných kategorií dohromady. Je jistě na výrobcích a dodavatelích, aby svůj produkt hájili vůči konkurenci – avšak korektními metodami. Což také znamená korektními agenturami. To ovšem bohužel jejich klienti zatím moc nerozlišují. Bylo by ale na čase k takovým selekcím v samotném zájmu výrobců potravin i nápojů (a i jiných podnikatelských subjektů) přistoupit.

S pomluvami jako hlavním nástrojem marketingu nelze totiž vydržet donekonečna a ve svém důsledku se tyto metody velmi často otočí proti svým autorům. Je tomu tak vlastně i v tomto případě. Výše zmíněný permanentní proud negativních údajů, kterým každodenně čelí občané naší země, je zcela jistě jednou z příčin zvýšené opatrnosti při výdeji peněz. Tedy i nepřímou příčinou poklesu tržeb na prodej minerálních vod, na jejichž nákupu lze jistě ušetřit více než za „kohoutkovou“.

Petr Havel