Co by se stalo, kdyby z moří zmizela většina ryb a čímbychom nahradili rybí masoi na jídelníčku? O těchto a dalších otázkách o odpovědích na ně píše zpravodajský server ihned.cz.

Průměrná spotřeba ryb a mořských plodů se celosvětově blíží dvaceti kilogramům ročně, což je třikrát více než v roce 1950. Odborníci na zdravou výživu jásají, ale tento trend má i své negativní důsledky. Zvláště vezmeme-li v úvahu rostoucí lidskou populaci. V roce 1950 obývalo planetu 2,5 miliardy lidí, dnes nás je přes sedm miliard. Před šedesáti lety rybáři z moří, jezer, rybníků a řek vylovili 19 milionů tun ryb, v roce 2010 už 148 milionů tun. Z toho by se mohlo zdát, že rybářský průmysl utěšeně roste. Jenomže detailnější pohled na data odhalí, že naprostou většinu růstu má v posledních 25 letech na kontě Čína, jejíž vody jako jediné ještě nebyly tak proloveny. Dnes má tato země na světové produkci ryb a mořských plodů více než třetinový podíl.

Posledních 15 let stagnuje i čínský rybolov a většina růstu jde na účet chovu ryb v akvakulturách – jak sladkovodních, tak mořských. Ty s sebou nesou vlastní problémy, především silné znečištění vod a nutnost podávat rybám natěsnaných v malém prostoru antibiotika. Dnes z akvakultur pochází čtyřicet procent celosvětové produkce ryb a mořských plodů.

Tým vedený kanadským biologem Borisem Wormem z Dalhousie University publikoval v roce 2006 výsledky svého výzkumu, z něhož vyplynulo, že téměř třetina populací lovených druhů ryb už zkolabovala, což znamená, že jejich populace klesla na desetinu původního množství. Worm předpověděl, že pokud se náš přístup k rybolovu nezmění, do roku 2048 zkolabují všechny populace mořských ryb. Od té doby to nějakou dobu vypadalo, že se situace mění k lepšímu. Mnohé rybí populace se začaly zotavovat a vzdálily se od hrany kolapsu. Ale loni v říjnu publikoval tým vedený Christopherem Costellem z Kalifornské univerzity výsledky nejnovější analýzy stavu rybích populací ve světových mořích. Zaměřil se na méně prozkoumané populace, které přitom tvoří osmdesát procent všech rybáři využívaných zdrojů.

Ukázalo se, že dobře prozkoumané populace, z nichž vědci zpravidla aproximují obraz o celkové situaci, se z velké části zotavují. Ale většina ostatních je na tom velmi špatně. Stavy většiny lovených druhů trvale klesají a hrozí kolapsy populací, na nichž jsou ekonomicky závislé celé komunity především v menších přímořských státech. Extrémním případem je Vanuatu, u nějž ryby představují 90 % příjmů z exportu. U Islandu, Panamy nebo Malediv to je přes 40 %. Ryby doplácejí na to, že vody oceánů nemají jasné majitele. Rybář nemá důvod lov omezovat, když ví, že co neuloví on, připadne jinému. V takto nastaveném prostředí je extrémně těžké dosáhnout udržitelného hospodaření. Významným krokem k lepšímu se v tomto směru zdála úmluva OSN o mořském právu z roku 1982. Ustanovila výhradní ekonomickou zónu, tedy rozsah pobřežních oblastí, které smí hospodářsky využívat pouze příslušný pobřežní stát. Stanovila ji na 370 kilometrů od pobřeží.

Ale spásu to nepřineslo, protože jednak přetrval problém s rybolovem v mezinárodních vodách, jednak i v rámci ochranné zóny mezi sebou soupeří konkurenční rybáři a společnosti, protože většina zemí nedokáže zajistit fungující regulaci. Situaci naopak zhoršují vládní dotace, které se celosvětově pohybují okolo 27 miliard dolarů, což odpovídá asi třiceti procentům všech příjmů rybářského průmyslu. Rybolovné techniky využívající sonary, hlubinné sítě a zpracování úlovku přímo na moři dnes umožňují vylovit moře do poslední šupiny. Globalizovaný trh s sebou přinesl vyšší poptávku i v zemích, do nichž se dříve dostalo jen minimum ryb.

Když z moře zmizí menší druhy, sníží se i stavy jejich predátorů a celý ekosystém se vychýlí z rovnováhy. Volná místa obsazují medúzy a moře v některých oblastech začínají připomínat situaci, která v nich vládla naposledy před stovkami milionů let. Připočtěme k tomu oteplování a s ním související okyselování oceánů, které ohrožuje chemickou rovnováhu. Organické znečištění spotřebovává kyslík a některé dříve na život bohaté oblasti mění v mrtvé zóny.

Problém se znečištěním se týká i chovu sladkovodních ryb. Nemusí přitom jít o tuny fosfátů nebo těžkých kovů. I zdánlivě zanedbatelné koncentrace biologicky aktivních látek pocházejících například z léků, hormonální antikoncepce nebo chemikálií používaných v domácnostech mohou nadělat pořádnou paseku. Třeba tím, že ovlivňují hormonální rovnováhu ryb a způsobují neplodnost samců.

Zdroj: http://tech.ihned.cz/hnfuture/

8.1.2013 10.48, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Rybářství a rybníkářství