Denně mizí v ČR sedm hektarů orné půdy a také zeleň z center měst. Připomíná to ve svém článku na serveru ČESKÁ POZICE  Jan Charvát s tím, že voda se pak nemá kam vsakovat.

Kromě deseti ztracených životů budou červnové povodně stát Česko několik miliard korun. Přehrady, hráze, a na některých místech i rybníky vodu sice zpomalily, ale na takové přívaly deště nestačily. Přito škody nemusely být tak vysoké, kdyby se voda mohla vsáknout do půdy či zeleně. Jenže zejména kolem větších měst ornou půdu ukusují čím dál rozlehlejší skladové areály, ubývá i zeleně přímo ve městech.

Prezident Agrární komory Jan Veleba vzápětí po povodních uvedl, že kvůli developerům a různým investičním skupinám se přestalo hledět na půdní ochranu a denně mizí v České republice asi sedm hektarů půdy. „Těchto sedm hektarů je schopno pojmout asi 700 kubíků vody při srážkách 100 milimetrů za den,“ vypočítal. Od roku 2000 do roku 2010 se podle něj zastavělo 24 162 hektarů ze celkových asi 3,5 milionu hektarů orné půdy.

Kromě polí významně zadržují vodu také louky. Zatímco ekologové tvrdí, že nejlepší retenční vlastnosti má louka neobdělávaná, Jan Veleba tvrdí opak. „Obhospodařované louky fungují jako taková přírodní vodní pumpa. Na jednu tunu sklizené louky spotřebujeme asi 600 litrů vody,“ uvedl šéf Agrární komory. Obě skupiny se shodnou na tom, že nejhorší variantou je výstavba obřích skladovacích ploch u velkých měst, které nejen hyzdí krajinu, ale také snižují absorbční schopnost půdy. Po skladovacích halách a vybetonovaných plochách totiž voda steče a pokračuje dále do obcí, které má v cestě. Problém povodní tedy podle Agrární komory nevyřešíme stavěním hrází, ale funkčním zemědělstvím. „Vyvážené zemědělství má zásadní a ničím nenahraditelný vliv mimo jiné na hydrologické poměry v krajině a na tlumení mimořádných klimatických událostí,“ dodal Veleba.

Neméně zásadní význam pro retenci vody mají zelené plochy ve městech. Především druhá vlna lijáků z konce minulého týdne ukázala, jak zeleň ve městech chybí. Půlhodinový déšť, který se neměl kam vsakovat, během chvíle zaplavil některé pražské čtvrti i jiná sídla. Například hlavní ulice kolem kompletně vybetonovaného autobusového nádraží v Mladé Boleslavi se za pár minut změnila doslova v řeku.

Sdružení Arnika považuje úbytek zeleně za jeden z hlavních faktorů, který přispěl k rozsahu současných povodní v Praze. „Ze zabetonovaných prostranství déšť rychle zmizí, ale voda se rychle objeví znovu, na jiném místě, když přeteče ze zregulovaného potoka nebo ji nepobere nějaké potrubí. Stejně tak je zabetonovaná krajina jednou z příčin, proč dosahují škody po červnových povodních nezanedbatelné výše,“ uvedl Martin Skalský z Arniky. Jeho kolegyně Jana Vitnerová k tomu dodává: „Každý metr kubický vody, který se nemohl vsáknout v zahradách a v parcích, nám teď zatopil Záběhlice, Libeň, Hostivař, Karlín a další.“ Podle Arniky má výstavba nových bytů a kanceláří v Praze přednost před zelení, která mimo jiné přirozeně čistí vzduch a zpomaluje stoupání vody.

Pražský magistrát však tvrdí pravý opak – zeleně údajně nepatrně přibývá. „Za posledních 15 let se plocha zeleně – výhradně lesních pozemků – zvýšila o 165 hektarů, což je pro ilustraci více než polovina plochy největšího lesa v majetku Prahy, Kunratického lesa,“ uvedla mluvčí magistrátu Tereza Králová.

Ukrajují tedy městskou zeleň ve velkém developeři a investoři, jako je tomu ve volné krajině, nebo zeleně ve městě naopak přibývá? ČESKÁ POZICE se to pokusila zjistit v Praze, neboť údaje za celou republiku nejsou k dispozici. Odpověď však není ani v případě hlavního města jednoznačná.

Přesnou rozlohu jednotlivých kategorií ploch (městská zeleň, zástavba a podobně) shrnuje dokument Zpráva o životním prostředí, každoročně vydávaný pražským magistrátem. K výpočtu používá katastrální mapy. Poslední kompletní zpráva je z roku 2010, a nabízí i srovnání stavu zeleně a dalších ploch s předchozími roky.

Za posledních 20 let je v Praze skutečně patrné rozšiřování lesních ploch. Údaje dokumentují také dlouhodobý trend zvyšování evidovaných zastavěných ploch na území města. Ve srovnání s rokem 1990 je v roce 2010 zaznamenán nárůst zastavěných ploch o 796 hektarů, tedy o 18,7 procenta, což v souhrnu představuje 1,7 procenta z celkové rozlohy města. Tento nárůst jde především na vrub úbytku zemědělské půdy. Celkově dle statistiky zeleně a zemědělské půdy dohromady od roku 1990 nepatrně ubylo, zhruba o tisíc hektarů (1990 – 26 453 ha; 2010 – 25 432 ha). Nejvíce ubývají orná půda, zahrady a ovocné sady, přibylo naopak lesů. V roce 2010 bylo zalesněno celkem 30,9 hektaru původně zemědělskych pozemků, což je největší zalesnění v jednom roce za posledních 40 let.

Problém této metody je, že vychází pouze z územního plánu. Arnika upozorňuje, že ukazatelem vývoje zeleně v Praze nemůže být statistika rozlohy lesních porostů ani bilance ploch zeleně v územním plánu. Už jen proto, že územní plán je pouze plán, a to, že je nějaká plocha určena například pro městskou zeleň nebo pro individuální zástavbu, ještě neznamená, že území tomuto účelu skutečně slouží.

Tomuto způsobu zjišťování stavu zeleně lze také vyčíst, že neeviduje důležitou zeleň v zástavbě (uliční stromořadí, sídlištní zeleň a tak dále), a v neposlední řadě i to, že v indiferentní kategorii „ostatní plochy“ eviduje více než třetinu celkové rozlohy hlavního města. Do této kategorie tak patří nejrůznější typy pozemků od stavenišť přes zarůstající degradované plochy (brownfields), roztroušenou zeleň až po kvalitní přírodní stanoviště nelesního charakteru.

Dosud nejpodrobnějším a nejkomplexnějším způsobem inventarizace pražské zeleně je publikace již zrušeného Institutu městské informatiky hlavního města Prahy z roku 1995. Tato studie, vypracovaná na základě analýzy povrchů jednotlivých pozemků v katastru nemovitostí doplněné terénním průzkumem, poskytuje jak celkový přehled o rozloze zeleně, tak o jejím druhu, výškovém členění a druhu povrchu. Dokonce umožňuje vyhledávání dílčích údajů pro jednotlivá katastrální území Prahy (celkem 112 částí). Zahrnuje tedy i sídlištní zeleň a nejrůznější aleje či parky, které z územního plánu vyčíst nelze.Údaje o pražské zeleni z roku 1995Upravená zeleň celkem – 3 607 ha;rozloha lesa – 4 797 ha;zeleň u domů – 3 800 ha;hospodářská zeleň – 16 434 ha;ostatní a jiná zeleň – 4500 ha.zeleň dohromady – 32 900 ha, 66,3 procenta plochy Prahy.

V následujících letech se pak již nikdy podobná komplexní inventarizace neopakovala. Dnes se již tedy nedozvíme, zda zeleň v porovnání s rokem 1995 mizí, nebo ne. Je s podivem, že v době cenově i technicky dostupných satelitních technologií neexistuje sumarizační studie na základě průběžného snímkování povrchu.

Arnika se v roce 2009 rozhodla stav zeleně v Praze sumarizovat sama. Zaměřila se na stromy a keře, protože městské části by měly vést jejich přesnou evidenci. Zpracovatelé studie Stav a vývoj zeleně v Praze s podrobným dotazníkem obeslali jednotlivé městské části a zjišťovali na příslušných odborech informace o stavu zeleně. Nepříjemným zjištěním bylo, že většina městských částí na otázky nebyla schopná odpovědět. Neměly například přehled o zasazených či vykácených stromech a podobně. Z dvaadvaceti obeslaných úřadů bylo možné zpracovat pouze deset odpovědí (MČ Praha 1, 2, 5, 6, 11, 14, 17, 18, 21 a 22). Zbylých dvanáct úřadů nebylo schopno poskytnout údaje shrnující základní agendu odboru životního prostředí (OŽP) – evidenci kácených dřevin. Údaje sice nejsou kompletní, ale vypovídají o změnách stavu zeleně ve vybraných městských částech. Výsledky ukázaly, že obavy z mizení městské zeleně mají reálný základ.

Celkově dle studie převažuje kácení nad výsadbou, byť v některých městských částech je tomu naopak. Především v centrální části města, kterou reprezentují Praha 1 a 2, počet kácených dřevin dramaticky převažuje nad výsadbou. Ta by měla navíc kvůli následné mortalitě o něco převyšovat počet kácených dřevin. V Praze 2 počet kácených dřevin vzrůstá, naproti tomu trend výsadby stagnuje, a celkový nedostatek zeleně se tudíž významně prohlubuje. Zajímavý je přístup ke keřům. Jejich dosazování je v posledních letech minimální a neodpovídá extrémním rozlohám kácených keřů.

Ze studie také vyplývá, že stromy, keře a s nimi i přilehlá zeleň ustupují především výstavbě. Půda s dobrými retenčními vlastnostmi je nahrazována betonem, a to zejména v oblastech, které patří při povodních k nejvíce postiženým, tedy v centru města, v okolí Vltavy.

Závěr? V Praze sice dle údajů katastrálních map zeleně nijak výrazně neubývá, a lesních ploch dokonce přibývá, jenže krajina se zelená především na okrajích města. Potvrzuje to i mapka rozložení zeleně z magistrátní Zprávy o životním prostředí. Souvislá zeleň je soustředěna po okrajích města, kdežto v centru, kde by mohla chránit obyvatele před smogem, vedrem, povodněmi a zpříjemňovat jim život, zeleně ubývá na úkor výstavby.

Jedním příkladem za všechny je dlouholetá snaha developerů zastavit přírodní park Vidoule v Praze 5, který kromě rekreačního účelu také vsakuje dešťovou vodu, kterou by betonové chodníky a silnice poslaly dále do centra města. Kromě toho by bytová zástavba v této oblasti mohla zabránit proudění větru, který centrum města přirozeně čistí od smogu.ČESKÁ POZICE se tomuto projektu věnovala v článku: Vyslyší Ježíšek developery? Chtějí domy v přírodním parku.

Podobné experimenty se zdravím i penězi Pražanů by zastupitelé při hlasování o změnách územního plánu neměli dopustit. Jana Vitnerová z Arniky na závěr dodává ještě jedno doporučení: „Tam, kde už je zástavba, by mělo město požadovat a podporovat alespoň budování zelených střech, dešťové zahrady, zasakovací dlaždice namísto souvisle vyasfaltovaných ploch například parkovišť, a podobně. Maximální množství dešťové vody ze střech a povrchů by se mělo vsáknout do půdy přímo v místě, kde prší – tato voda by neměla být sváděna do městské kanalizace a následně do řeky.“

Zdroj: www.ceskapozice.cz