Přestože systémy jednotných kanalizací jsou budovány s hydraulickou kapacitou schopnou odvádět i srážkové vody, není možné odvádět a čistit veškeré srážkové vody. S tím souvisí i problematika odlehčovacích komor, o níž na dnešní tiskové konferenci informovali představitelé Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR).

Z uvedeného důvodu jsou jednotné kanalizace a čistírny odpadních vod vybaveny odlehčovacími komorami, které zajišťují ochranu těchto objektů před poškozením a vyřazením z činnosti v důsledku hydraulického přetížení. Vody odlehčované z jednotlivých odlehčovacích objektů za dešťových událostí, které splňují požadavky návrhových výpočtů při výstavbě kanalizací a čistíren odpadních vod, nepovažoval zákon č. 254/2001 Sb. (vodní zákon) až do konce roku 2018 za vody odpadní.

Hlavním důvodem této úpravy byla skutečnost, že návrh odlehčovacích objektů zajišťuje minimální látkové znečištění odlehčovaných vod, zaručené zejména dostatečným poměrem ředění. Převod těchto naředěných vod na městské čistírny odpadních vod postrádá smysl, protože návrh a technologie ČOV nejsou primárně určeny pro nárazové čištění velkých objemů nízko znečištěných vod. Proto také nemá smysl takové vody na ČOV přivádět a je možné je odlehčovat před čištěním přímo do vodního útvaru. V odlehčované vodě ve svém objemu tvoří vody z kanalizace jen malou část z odlehčovaných vod a ve srážkami naředěném stavu nepředstavují významné ohrožení vodních útvarů. V této souvislosti SOVAK ČR upozorňuje na významný pokles spotřeby pitné vody v České republice za posledních 25 let, a tím i produkci odpadních vod. Naopak to, že jsou na městských ČOV čištěny srážkové vody splachující povrch v urbanizovaném území, dokud není dosaženo předepsaného ředění vod odpadních, je významným příspěvkem jednotných kanalizací pro udržení dobrého stavu vodních útvarů. V této souvislosti je také vhodné připomenout, že například v roce 2017 bylo na ČOV v České republice vyčištěno celkem 299,7 mil. m3 odpadních vod z domácností a 384,1 mil. m3 vod srážkových!

SOVAK ČR dlouhodobě upozorňuje na vysoký objem srážkových vod natékajících do jednotných kanalizací a odváděných na ČOV. „Sucho z posledních let nám připomnělo, jak nevhodně hospodaříme se srážkovými vodami,“ říká ředitel SOVAK ČR Ing. Oldřich Vlasák a dodává: „Namísto, abychom spadlé srážky v co nejvyšší míře zadrželi v krajině, děláme vše pro to, abychom je co nejrychleji odvedli přes jednotné kanalizace a ČOV do vodotečí a mimo naše území.“ Na nevhodně nastavený systém poukazuje i předseda Ing. Miloslav Vostrý: „Zákon o vodovodech a kanalizacích stanovuje možnost vybírat za srážkové vody nateklé do jednotné kanalizace stočné. Zároveň ale stanovuje velké množství výjimek, na které se tato povinnost nevztahuje, mezi nimi například plochy silnic, dálnic, či nemovitostí určených k trvalému bydlení.“ Díky existenci celé řady výjimek pak vybrané subjekty nemají jakýkoliv důvod řešit spadlé srážky na svých pozemcích, což například potvrzuje i nezájem obcí o dotační titul SFŽP „Dešťovka pro obce“. „Kdykoliv otevřeme otázku výjimek ze zpoplatnění odvádění srážkových vod do jednotné kanalizace, ihned je nám oponováno, že chceme zpoplatnit déšť. Je ale konečně potřeba vzít na vědomí, že odvádění a čištění srážkových vod s sebou nese nezanedbatelné náklady, vede k dlouhodobému odvodňování našeho území a ve výjimečných případech přináší i problémy při jejich odlehčování do vodotečí. V dlouhodobém časovém horizontu bychom naopak rádi dosáhli stavu, aby do jednotných kanalizačních soustav bylo odváděno jen naprosté minimum srážek spadlých na území ČR,“ říká Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR.

Novela vodního zákona, která nabyla účinnosti od 1. 1. 2019 však považuje takto odlehčované vody za vody odpadní, se všemi právními důsledky, které z tohoto zákona vyplývají. Vypouštění srážkových vod (nově definovaných jako vody odpadní) z odlehčovacích komor mají sice ze zákona dánu výjimku z povinnosti získat na toto nakládání s odpadními vodami platné povolení, ale od 1. 1. 2023 se na ně bude vztahovat povinnost platit poplatky za vypouštěné znečištění v případě, kdy tyto odlehčovací komory nebudou plnit příslušné technické požadavky stanovené zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a prováděcí vyhláškou č. 428/2001 Sb. Provozovatelé a vlastníci odlehčovacích komor tak mají necelé čtyři roky na provedení řádné evidence a kontrolu technického stavu. Při počtu cca 6 500 odlehčovacích komor v České republice se tak jedná o značný objem práce s dosud nevyčíslenými vyvolanými investičními náklady.

Za daleko problematičtější lze však považovat aktuální vývoj ohledně odlehčovacích komor umístěných přímo na ČOV. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) totiž přišlo s výkladem, kdy ustanovení vodního zákona o výjimce z nutnosti získat platné povolení k vypouštění odpadních vod definované v § 8, odstavci 3, písmeno g: „k vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor, chránících stoky jednotné kanalizace před hydraulickým přetížením, do vod povrchových,“ se na tyto odlehčovací komory podle MŽP nevztahuje. MŽP s tímto výkladem oficiálně seznámilo odbornou veřejnost necelý měsíc před vstupem účinnosti novely vodního zákona. Provozovatelé ČOV tak byli ze dne na den postaveni před nutnost ihned v roce 2019 požádat příslušné vodoprávní úřady o povolení k nakládání s odpadními vodami. A to i přesto, že k tomuto kroku nemají všechny potřebné údaje, které vyžaduje nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o vypouštění odpadních vod do vod povrchových, především údaje o objemu a složení takto vypouštěných srážkových/odpadních vod. I přes absenci nutných podkladů pro naplnění zákonných povinností většina provozovatelů hned zkraje roku 2019 podala žádosti o příslušná povolení, které jsou jim ale vodoprávními úřady pro tyto chybějící údaje postupně vraceny zpět k doplnění. V současné době tak v podstatě není možné naplnit literu zákona. Další vývoj bude záležet na postoji vodoprávních úřadů a jejich nadřízeného orgánu MŽP, jednotlivých správců Povodí či Státního fondu životního prostředí ČR, který je nově příjemcem poplatků za vypouštěné znečištění.

I kdyby se vyřešil administrativní problém se získáním povolení, čeká vlastníky a provozovatele odlehčovacích komor umístěných na ČOV ještě jeden mnohem závažnější úkol, a to zajistit měření objemu a složení odlehčovaných vod. V současné době je jen naprosté minimum (Praha, Brno) odlehčovacích komor na ČOV technicky zařízeno na splnění uvedených podmínek. Pro celou řadu dalších lokalit je tak nutné v nejbližší době zajistit příslušné stavební a technické úpravy odlehčovacích komor, což v mnoha případech bude vzhledem k charakteru vybudovaných odlehčovacích komor velice komplikované, ne-li nemožné. SOVAK ČR si nechal zpracovat od předních projekčních kanceláří základní kalkulace pro zajištění měření objemu a složení odpadních vod pro vzorové případy, které se pohybují v rozmezí 1 až 3 mil. korun bez DPH. Při počtu více jak 500 ČOV s kapacitou nad 2 000 ekvivalentních obyvatel, na které MŽP cílí, a skutečnosti že řada ČOV má vícero odlehčovacích komor či výustí, se jedná o vyvolané investiční náklady minimálně ve vyšších stovkách mil. korun.

SOVAK ČR považuje dělení odlehčovacích komor na stokové síti a na ČOV podle MŽP za nesystémové, právně vadné a hlavně nemající žádný dopad na zvýšení ochrany povrchových vod v České republice. „Řada ČOV čistí srážkové vody alespoň na mechanickém stupni a následně jsou tak do recipientu vypouštěny v daleko vyšší kvalitě, než by k tomu docházelo při odlehčení na stokové síti,“ říká ředitel SOVAK ČR Ing. Oldřich Vlasák a dodává: „Vyvolané investiční náklady na zajištění požadavku na měření objemu a složení odlehčovaných vod v konečném důsledku do budoucna zaplatí koncoví zákazníci v platbách za stočné.“ SOVAK ČR považuje problematiku vlivu odlehčovaných vod na vodní toky za významnou. „Nezastíráme, že v některých ojedinělých případech nemusí odlehčovací komora plnit řádně svou funkci,“ říká Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR. „I z tohoto důvodu jsme jako oborové sdružení podpořili vznik technické normy ČSN 75 6262 Odlehčovací komory, která řeší problematiku odlehčování vod na jednotné kanalizaci komplexně a pro řadu našich členů by naplnění požadavků stanovených normou znamenalo velkou finanční, technickou i provozní výzvu. Právě její přijetí MŽP dlouhodobě blokuje. Jsme ale přesvědčeni, že tudy by se obor vodovodů a kanalizací měl vydat. Je lépe investovat prostředky tam, kde se to ukáže jako potřebné, ne plošně investovat do zajištění provozních dat podle požadavků MŽP, které kromě administrativního vykázání nepřinese žádné zlepšení stavu životního prostředí,“ uzavírá předseda představenstva SOVAK ČR Ing. Miloslav Vostrý.

Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR, Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR, úpravy Naše voda, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová