Voda přitahuje vodu a na suchá pole neprší – tak lze ve stručnosti charakterizovat závěry dlouholetých měření, které koncem loňského roku zformuloval ředitel obecně prospěšné společnosti ENKI Třeboň docent Jan Pokorný v podkladu pro nadresortní komisi VODA-SUCHO. Text předkládáme i čtenářům portálu Naše voda:

Logicky uvažováno: suché sklizené pole a vydlážděná plocha neztrácejí vodu výparem, zatímco les, mokřad a zejména vodní plocha vypařují evidentně vodu a proto zhoršují vodní bilanci. Naše logika je ovšem ošidná: sluneční záření dosahující za jasného dne intenzity 1000W/m2 ohřívá povrch odvodněné plochy až na 60 oC. Od přehřáté plochy se ohřívá vzduch a stoupá vzhůru. Tohoto vzestupného turbulentního proudění využívají ptáci, znají je dobře rogalisté a piloti malých letadel. Vzduch o teplotě 40 oC a relativní vlhkosti 20% obsahuje 10g vody (ve formě vodní páry) v m3. I při velmi pomalém vzestupném proudění 0,1m/s, vystoupá za jednu hodinu nad 1m2 do atmosféry 360m3 ohřátého vzduchu, který odnesl  3,6kg vody, za deset hodin 36kg vody. Ohřáté plochy totiž „nasávají“ vzduch z okolí, tedy ze sousedního lesa, mokřadu rybníka a teplý vzduch vynáší do výšky vodní páru.

Samotný les, mokřad, rybník vypařuje pouze několik mm vody za den, tedy pouze několik litrů vody z m2. Sluneční energie se váže do vodní páry a tou je vzduch téměř nasycen a stoupá pomalu vzhůru, protože povrch korun lesních stromů, mokřadu a vodní hladiny je chladný, nevytváří se na nich zjevné teplo, které by pohánělo vzestupný proud. Vzduch nasycený vodní párou stoupá pomalu vzhůru a brzy dosahuje rosného bodu, tvoří se místní odpolední/večerní srážky, část vypařené vody se tak vrací. Pokud je tento krátký oběh vody zachován na velkých plochách, přichází na pevninu snadno proudění od oceánů.
Je známým faktem, že na rozsáhlých zalesněných plochách prší i hluboko v kontinentech (Amazonie, Kongo, Sibiř), tam kde les chybí, ustávají srážky několik set km od pobřeží. Evropa ztrácí lesy a trvalou vlhkou vegetaci, lesy ztrácí i Sibiř. Teorie biotické pumpy vysvětluje  mechanismus, kterým lesy vodu přitahují a „pumpují“ atmosférickým prouděním z oceánu na pevninu. Pevnina je v tom případě příjemcem/akceptorem dešťových srážek a oceán jejich donorem. Teorie biotické pumpy též vysvětluje, jak se s odlesněním a odvodňováním krajiny obrací proudění mezi oceánem a pevninou – pevnina se přehřívá a chladnější oceán s vyšší evaporací přitahuje vodu (akceptor) a vysušuje pevninu. Opakujeme tak chybu četných historických civilizací, které vyschly, aniž spalovaly uhlí a jiná fosilní paliva.

Závěr:

Evapotranspirace je podmínkou srážek, voda přitahuje vodu a na suché pole neprší. Vytváříme z krajiny step a poušť a divíme se, že se krajina jako step a poušť chová. Lesy a mokřady nejsou příčinou vysychání, naopak, o vodu je připravují odvodněné přehřáté plochy.

Doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc., ENKI, o.p.s. Třeboň, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová