Téma mokřadů a jejich významu v krajině nabylo v poslední době na aktuálnosti, a to zejména ve spojení s probíhající změnou klimatu. Zachování nebo obnova ploch mokřadů v krajině má své opodstatnění. Jejich význam nespočívá pouze v zadržování vody a snižování rychlého odtoku z krajiny v době maximálních průtoků, výraznou měrou také pomáhají regulovat místní klima a pozitivně ovlivňují cyklus uhlíku (proces jeho ukládaní).

Mokřadní ekosystémy výrazně zvyšují strukturovanost přírodního prostředí. Vznikají nové plochy, na kterých žije řada specializovaných druhů flóry a fauny, což přispívá k udržování biodiverzity v krajině. Ze všech těchto důvodů Správa KRNAP v posledních letech intenzivně buduje přepážky, které udrží vodu v krajině.

Obnova v minulosti odvodněných lesních stanovišť a nastartování jejich obnovných procesů se řadí mezi úkoly, které si Správa Krkonošského národního parku vytyčila v Plánu péče o KRNAP a jeho ochranné pásmo. Odvodňování samotných rašelinišť bylo v Krkonoších v minulosti uskutečňováno pouze výjimečně a v menším rozsahu. Naopak okolní lesy byly v minulosti intenzivně využívány jako zdroj dřevní hmoty pro důlní činnost, později pro sklářství a další potřeby rozvoje průmyslových odvětví. A protože neposkytovaly kvalitní dřevo, docházelo k jejich odvodňování. Rozsáhlejší úpravy vodního režimu začaly v Krkonoších na přelomu 18. a 19. století. Tyto postupy byly v lesnické praxi v Krkonoších využívány i v 20. století. Tvořily významnou složku komplexu lesotechnických meliorací, jejichž tehdejším posláním bylo „zlepšení půdních, vodních a mikroklimatických poměrů porostů“. Odvodněním se snižuje hladina podzemní vody, na mokřadních plochách dochází ke změně chemizmu půdy a rychle odtékající voda navíc přispívá k odnosu organických částí půdy z území. Zmíněné procesy vedou zároveň k výrazným změnám ve vegetaci, fauně, půdním prostředí a také v celkové struktuře krajiny. Je to dáno především nedostatkem vody v prostředí, protože v mokřadech žijí druhy, které jsou existenčně závislé na jejím stabilním přísunu.

Naše pozornost se soustřeďuje na rozlohou menší rašeliniště, zejména na rašelinné a podmáčené plochy v lesních společenstvech. V první části projektu revitalizace vodního režimu jsme přesně zaznamenali plochy vhodné k revitalizaci a byl vypracován materiál obsahující detailní popis každé plochy spolu s konkrétními postupy revitalizačních opatření. V průběhu druhé části projektu provádíme revitalizační opatření na jednotlivých plochách. Na odvodňovacích příkopech jednotlivých ploch budujeme systém malých a velkých přehrážek. Na některých místech zahrnujeme dříve vybudované kanály. Přehrážky slouží zejména ke zpomalení, či eliminaci odtoku vody z mokřadu. Jejich zanášením a zarůstáním postupně dochází k likvidaci celého odvodňovacího systému a k následné obnově mokřadního stanoviště.

Z průběžných výsledků měření změn hladiny podzemní vody je na odvodněných plochách však již možné sledovat výrazné zvýšení hladiny podzemní vody po vydatných srážkách a její rychlý odtok z místa spadu. Naproti tomu v místech, kde je dopad odvodnění menší, hladina podzemní vody tak výrazně nekolísá a nejsou zde patrné ani rychlé odtoky vody z místa spadu srážek. Zadržení vody pomocí přehrážek vede ke vzniku drobných tůní a blízké okolí odvodňovacích kanálů je ve srovnání s původním stavem výrazně vlhčí a získává mokřadní charakter. V těchto tůních se již následující rok rozmnožují obojživelníci. Pokud se na ploše vyskytovala místa s mokřadní vegetací, tato vegetace se šíří do blízkého okolí.

Nastartovaná revitalizační opatření by měla pomoct zlepšit stav původně podmáčených či rašelinných smrčin, realizovaná opatření povedou ke stabilizaci a větší strukturovanosti přírodního prostředí a k zadržování vody v krajině spojeným se zlepšením místního mikroklimatu.

Realizace projektu byla umožněna díky přidělení finančních prostředků Operačního programu životního prostředí (CZ.05.4.27/0.0/0.0/17_078/0005869; CZ.05.4.27/0.0/0.0/20_142/0014092). Projekt probíhá v letech 2017–2023.

Zdroj a foto: KRNAP