Přesně v pět hodin a dvacet minut 6. října 1892 přitekla první voda z Bernartic nad Odrou do vodojemu Skalky nad Novým Jičínem. Připomíná to mluvčí společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava (SmVaK) Marek Síbrt s tím, že vodojem po nezbytných úpravách slouží dodnes.

Nový Jičín je v současnosti zásobován pitnou vodou ze dvou zdrojů – z údolní nádrže Šance a kaskády přehrad Slezská Harta a Kružberk. Nebylo tak tomu ale vždycky. První vodovod byl ve městě vybudován již v roce 1892 a voda do města směřovala z lesních pramenů u řeky Odry prostřednictvím čerpací stanice z osm kilometrů vzdálených Bernartic nad Odrou. Stavební práce byly zahájeny 5. dubna 1892, první voda do vodojemu přitekla 6. října téhož roku. Při uvedení vodovodu do provozu na něj bylo napojeno 555 domů z celkových 928. Do konce roku to bylo již 623 domů (z toho 20 veřejných budov a 31 továren). Čtyři vodovodní přípojky směřovaly do Šenova.

Veřejný vodovod v Novém Jičíně, který byl zkolaudován 8. listopadu 1892, byl největší městskou stavbou daného období. Vodojem Skalky s kapacitou 1000 metrů krychlových vody nad městem ve Svojsíkově aleji je nadále funkční a zásobuje především horní část města, ale také jeho historické centrum včetně náměstí. K historickému vodojemu v areálu přibyly postupně ještě dva vodojemy, jeden s celkovou kapacitou 3000 kubíků, jeden s objemem 1000 kubíků. „Stavba je původní, trubní a armaturní vystrojení vodojemu bylo vyměněno. Změnil se také zdroj vody. Původní zdroje a čerpací stanice v Bernarticích jsou v současnosti odstaveny. Projekt počítal s výrobou 1600 kubíků vody denně, což znamená 18,5 litru vody za sekundu. Potrubí z Bernartic do Nového Jičína bylo vedeno především v cestách, aby byla usnadněna jeho kontrola a případná výměna. Délka potrubí až k vodojemu činila 8 127 metrů,“ říká vedoucí provozu vodovodních sítí v Novém Jičíně společnosti SmVaK Ostrava Miroslav Křivák.

První pokus o stavbu vodovodu v Novém Jičíně skončil v roce 1884 neúspěšně. S rozvojem průmyslu sílil tlak na vybudování veřejného vodovodu, který zajistí dostatek vody pro výrobní závody. Problémy se zásobováním nezávadnou vodou měly také negativní dopad na zdravotní stav obyvatel ve městě a zvýšenou úmrtnost. V září roku 1886 vznikla komise pro řešení otázky zásobování města pitnou vodou. Jako nejvhodnější zdroj pro jímání vody byly komisí určeny Bernartice nad Odrou. Komise doporučila v září 1887 zástupcům města, aby zadala realizaci projektu na výstavbu vodovodu a rozpočet výstavby. Teplická firma Rumpel a Niklas projekt odevzdala v listopadu 1891 a na jeho základě se přistoupilo k práci.

Vodojem Skalky byl vybudován jako vodojem za spotřebištěm. Zásobování tak mohlo probíhat ze dvou míst, jak z čerpací stanice, tak z vodojemu. Vodojem je dvoukomorový s možností samostatného provozování jednotlivých komor. Rozvodná síť v Novém Jičíně byla vybudována jako okruhová, u začínající zástavby bylo vybudováno několik větvených řadů. Dbalo se na to, aby zvolené dimenze umožňovaly další rozvoj města. Síť byla rozdělena tak, aby v případě poruchy bylo možné odstavit co nejkratší úsek. Hydranty od sebe nebyly vzdáleny více než 100 metrů.

Nový Jičín je v současnosti zásobován pitnou vodou z Ostravského oblastního vodovodu ze dvou zdrojů. Z východní části regionu z Úpravny vody Nová Ves, tedy vodou z údolní nádrže Šance, ze západní části pak přivaděčem Podhradí – Děrné – Střítež vodou z kaskády nádrží Slezská Harta a Kružberk, která je upravována v Úpravně vody Podhradí.

Naše voda, foto (vodojem Skalky) SmVaK