V těchto dnech si připomínáme 20. výročí katastrofální povodně, která si v roce 2002 vyžádala životy 17 našich spoluobčanů a napáchala materiální škody přesahující sumu 70 miliard Kč. Klíčovou roli tehdy sehrály dvě vlny extrémních srážek a vysoká nasycenost povodí. Nenahraditelnou funkci v průběhu povodně prokázala vodní díla Vltavské kaskády.

Povodeň v roce 2002 byla způsobena dvěma mimořádně vydatnými vlnami srážek, které spadly ve dnech 6. – 7. srpna 2002 a 11. – 13. srpna 2002. „Vydatné srážky postupně zasáhly téměř celé území povodí Vltavy a způsobily extrémní průtoky na bezmála všech tocích v tomto povodí. Povodeň, která tím vznikla, překročila celkovým objemem i velikostí průtoků na mnoha lokalitách všechny do té doby známé povodňové průtoky. Většina značek velkých vod z předchozích povodní byly při kulminacích této povodně skryty pod hladinou. Významnou roli s dopadem na následnou velikost povodně sehrála i skutečnost, že nasycení povodí po první vlně srážek dosahovalo až 400 % normálu, čímž došlo k vyčerpání retenční kapacity území a bylo jasné, že každá další srážka může způsobit výraznou odtokovou odezvu.“ říká Petr Kubala, generální ředitel Povodí Vltavy.

Dne 6. srpna 2002 začala počasí v Čechách ovlivňovat tlaková níže, která se svým frontálním systémem pozvolna postupovala k východu. V první vlně srážek byla zasažena hlavně oblast jižních Čech, méně pak západní a střední Čechy. Nejvyšší úhrny dosahovaly na Českokrumlovsku a v Novohradských horách mezi 130 až 200 mm/m2, tedy 130 až 200 litrů vody na m2.

První vlna se nejvíce projevila v povodí Malše a Vltavy pod soutokem s Malší, kde průtoky dosahovaly hodnot dvousetleté až pětisetleté vody. Na horní Lužnici průtoky dosahovaly hodnot padesátileté vody a v povodí střední Otavy, na přítocích Volyňky a Blanice, hodnot dvacetileté vody. Během první vlny byly také zasaženy přítoky Berounky – Úslava, Úhlava a Radbuza. V povodí Sázavy bylo srážkami ovlivněno především povodí Želivky. Vodárenská nádrž Švihov na Želivce i při povodni stoprocentně plnila svůj hlavní účel – zásobování obyvatel pitnou vodou.

První vlnu povodně se podařilo velmi výrazně transformovat v nádržích Vltavské kaskády, v případě vodní nádrže Lipno až na neškodný odtok. Dne 9. srpna 2002 byl pak průtok udržen ve Vltavě pod soutokem s Berounkou a Sázavou na úrovni 3. stupně povodňové aktivity v profilu Praha-Chuchle, tedy do 1 500 m3/s. První povodňová vlna opadla 10. srpna 2002, předpověď však varovala před dalšími vytrvalými srážkami. Vltava v Praze klesla na 2. povodňový stupeň.

Druhá vlna srážek následovala pouhé čtyři dny po první vlně, ovšem za výrazně odlišných podmínek. Situaci mezi první a druhou vlnou srážek zhoršoval výskyt lokálních přívalových dešťů s úhrny 30 až 55 mm, místy i 100 mm/m2. Navíc, mimořádné nasycení povodí způsobilo, že nástup druhé vlny byl po příčinných srážkách mimořádně rychlý. Nedocházelo již prakticky k žádné infiltraci vody a většina srážek odtékala po povrchu do vodních toků. Tato druhá vlna zasáhla stejné území jako vlna první, a kromě toho ještě povodí Sázavy. Na počátku této vlny byla zasažena převážně Šumava, kde 11. srpna 2002 dosahovaly úhrny 100 až 130 mm/m2. O den později bylo zasaženo celé území povodí Vltavy s úhrny 20 až 60 mm, a místy až 100 mm/m2 – vše do již extrémně nasyceného půdního profilu. Kulminaci na Vltavě v Praze dosáhla povodeň 14. srpna ve 12.00 hod. při průtoku 5 160 m3/s, který odpovídal pětisetleté vodě, v následujících dnech průtok stupňovitě klesal v závislosti na snižování odtoku z Vltavské kaskády. Pod úroveň 3. stupně povodňové aktivity (1500 m3/s) klesl až 18. srpna 2002.

„Stejně jako první vlna povodně byla i ta druhá transformována v nádržích Vltavské kaskády, avšak extrémní přítok z mezipovodí tento účinek výrazným způsobem eliminoval. Druhá povodňová vlna nakonec překročila technické možnosti Vltavské kaskády. Během 38 hodin se zvýšil přítok do nádrže Orlík ze 620 m3/s až na hodnotu kulminace 3900 m3/s, což byla více než tisíciletá povodeň. Přesto, správně provedené manipulace na vodních dílech celé Vltavské kaskády, a především na vodním díle Orlík, oddálily kulminaci povodně na dolním toku Vltavy o plných 17 hodin, a to umožnilo aktivovat v té době existující protipovodňová opatření a evakuaci obyvatel Karlína a dalších lokalit nejen v Praze,“ upřesňuje Petr Kubala.

Škody, které povodeň způsobila na státním vodohospodářském majetku spravovaném státním podnikem Povodí Vltavy, dosáhly výše 2,6 mld Kč. Jejich odstranění bylo ukončeno v roce 2005.

„Mohu konstatovat, že Vltavská kaskáda v této zkoušce plně obstála. Vodní díla Vltavské kaskády zůstala po celou dobu trvání povodně bezpečná a stabilní. S ohledem na extremicitu povodně vykonala maximum možného. Za uplynulých 20 let jsme se v ochraně před povodněmi posunuli výrazně dopředu, ale mějme neustále na paměti, že povodeň je přírodní jev, kterému nelze zabránit. Můžeme a musíme realizovat taková opatření, která sníží její negativní dopady. Povodně byly, jsou a budou a každá následující povodeň je a bude jiná. Nemysleme si, že když povodeň dlouho nebyla, že není třeba nic v prevenci před povodněmi dělat. Opak je pravdou a s ohledem na současné klimatické scénáře má prevence před povodněmi stále velký význam. Musím ještě zmínit jednu skutečnost související s katastrofickou povodní 2002. Tehdejší manipulace na Vltavské kaskádě byly následně prověřovány z různých úhlů pohledu, byla zpracována řada studií a výsledek byl jednoznačný – manipulace byly provedeny správně a díky Vltavské kaskádě došlo ke zmírnění ztrát na životech a majetku našich spoluobčanů. Pozitivní vliv Vltavské kaskády se projevoval až do Drážďan… “ uzavírá Petr Kubala.

Po katastrofální povodni v roce 2002 se již v roce 2003 hydrologická situace zcela otočila. Nastalo suché období a nádrž Orlík se v období květen až prosinec 2003 prázdnila vlivem nedostatečného přítoku do nádrže.  Tehdy plnila svou hlavní funkci – nadlepšení průtoku na dolním toku Vltavy. Hladina vody v nádrži se nakonec zastavila na úrovni o 16 metrů níže než maximální dosažená hladina při povodni v srpnu 2002. Příroda nám tak během dvou po sobě jdoucích letech ukázala oba extrémy, povodeň i sucho, a vodní nádrže Vltavské kaskády v těchto zkouškách obstály.

Na území o celkové rozloze 28 708 km2 spravuje státní podnik Povodí Vltavy téměř 22 000 km vodních toků v hydrologickém povodí Vltavy a v dalších vymezených hydrologických povodích, z toho je 5 539 km významných vodních toků, přes 12 000 km určených drobných vodních toků a dalších téměř 4 300 km neurčených drobných vodních toků. Dále má právo hospodařit se 114 vodními nádržemi a 10 poldry, z toho je 31 významných vodních nádrží, s 21 plavebními komorami na Vltavské vodní cestě, 48 pohyblivými a 301 pevnými jezy a s 21 malými vodními elektrárnami.

Povodí Vltavy, ilustrační foto (povodeň přehrada Orlík) archiv Naše voda