Tento týden je v ČR ve znamení akce Týden pro klima. Při té příležitosti jsme se z dostupných studií pokusili odhadnout, kolik uhlíku zadržuje příroda Krkonošského národního parku – dohromady je to bezmála 10 milionů tun uhlíku, které před uvolněním do atmosféry chrání příroda Krkonoš. Jedná se jen o hrubé odhady, ale i ty ukazují, jak zásadní je pro naši budoucnost a ochranu před důsledky klimatické změny přírodu chránit a tam, kde je to jen trochu možné, ji obnovovat.

Lesy

Jak říká studie Jakuba Hrušky a spol. z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR [1] ve středoevropských lesích lze počítat s průměrným množstvím uhlíku, zachyceném přírůsty lesních dřevin ročně, ve výši 3,5 t na hektar. V krkonošském národním parku máme 35 104 hektarů lesa, z čehož vyplývá, že ročně z atmosféry krkonošské lesy zachytí bezmála 123 000 tun CO2ekv.

Velké množství uhlíku v sobě shromažďuje dřevo stromů – především kmeny, ale také větve. Zásoba dřeva v krkonošských lesích je průměrně 262 m3 dřevní hmoty na hektar, což znamená v každém hektaru uložených cca 98 tun uhlíku, tedy v celých Krkonoších to dělá 3,44 milionu tun CO2ekv.

K tomu je třeba přičíst dlouhodobou zásobu uhlíku v lesní půdě, která tam, pokud nedojde k plošnému vykácení (nebo požáru) lesa, dlouhodobě zůstává. To je ohromné množství uhlíku, které činí do hloubky 80 cm 132 tun na každém hektaru. Lesní půda v Krkonošském národním parku a jeho ochranném pásmu je tak úložištěm 4,63 milionu tun CO2ekv.

Pokud navíc v lese zůstává dostatek mrtvého dřeva – lesničtí biologové doporučují z řady důvodů alespoň 40 m3 na každém hektaru. V Krkonoších ponecháváme v lesích v průměru 60 m3 mrtvého dřeva. Každý rok se v tomto mrtvém dřevě na každém hektaru udrží v průměru 1,7 tuny CO2. To dělá dohromady dalších zhruba 59 000 tun CO2ekv ročně.

Můžeme tedy říci, že lesy KRNAP a jeho ochranného pásma zachytávají aktuálně zhruba 8,25 milionu tun CO2ekv, z toho 8,07 milionu tun zadržují dlouhodobě a každoročně k tomu dalších 182 000 tun CO2ekv přidají. [2]

Aby to tak zůstalo dál, je nutné, aby krkonošské lesy zůstaly zelené – tedy odolaly suchu a kůrovcovým kalamitám, je potřeba v nich ani v budoucnu nehospodařit buď vůbec, jak se to děje dnes v přírodní a částečně i přírodě blízké zóně NP, nebo výběrným hospodařením a nikoli hospodařením pasečným [3]. V lesích národního parku je to dáno tím, že se jedná o lesy, kde je hlavním cílem ochrana přírody. Ovšem lesy Krkonoš tvoří jen malou kapku v lesích ČR – v celé zemi máme 3 miliony hektarů lesa, v KRNAP je to pouze 35 104 hektarů.

Louky

Podle zahraničních studií lze ve střední Evropě počítat u horských luk se zásobou uhlíku v půdě a podzemní i nadzemní biomase ve výši cca 125–168 tun na hektar. Vzhledem k tomu, že v Krkonoších máme zhruba 11 000 hektarů různých typů horských luk, můžeme předpokládat, vezmeme-li průměrnou hodnotu 146 tun uhlíku na hektar louky, že jsou zásobárnou 1,6 milionu tun uhlíku, který v nich také zůstane, pokud je nepřeměníme třeba na pole nebo na stavební parcely.

Rašeliniště

Ještě více uhlíku v každém hektaru v sobě uchovávají krkonošská rašeliniště. Především v samotné rašelině, z malé části i v rostlinách na ní rostoucích, uchovávají krkonošská vrchoviště, ale i lesní rašeliniště, zhruba 150 tun uhlíku na hektar [1]. V KRNAP máme 268 hektarů rašelinišť, což znamená úložiště zhruba 40 000 tun CO2ekv.

A dál?

Uhlík z atmosféry zachycuje pochopitelně i další zeleň – zahrádky v krkonošských obcích, nebo třeba stromořadí podél cest a silnic (cca 6 tun CO2ekv na kilometr stromořadí ročně) [1]. Příroda je přirozeným zachycovačem uhlíku, který při uvolňování, k němuž dochází třeba nešetrnou těžbou v lese či přeměnou luk a mokřadů na pole či stavební parcely, v podobě CO2 uniká do atmosféry. Čím více přírody dokážeme ochránit, nebo dokonce obnovit, tím méně emisí skleníkových plynů budeme muset snižovat nákladnými technologickými opatřeními. Znamená to, že musíme dávat přírodě aktivněji přednost v našem každodenním počínání i rozhodování. Ochrana přírody se nám ve světě klimatické krize vyplatí několikanásobně.

Poznámky:

[1] J. Hruška, M. Pavelka, T. Chuman, F. Oulehla, O. Vindušková, P. Cudlín, M. Trnka: Odhad potenciálu sekvestrace uhlíku v České republice, CzechGlobe – Ústav výzkumu globální změny AV ČR, Praha a Brno 2021; stručněji též v časopise Lesnická práce č. 5, 6 a 7/2022.

[2] Roční emise skleníkových plynů v České republice dohromady činí cca 142 milionů tun CO2ekv.

[3] V případě, že se z lesa stane paseka, původní les přestává být zásobárnou CO2 a naopak jej začne do atmosféry přidávat.

[4] Např. Adrian Ward: The extent and value of carbon stored in mountain grasslands and shrublands globally, and the prospects for using climate finance to address natural resource management issues, 2016, https://www.researchgate.net/publication/325050257

Další informace:

http://www.tydenproklima.cz, #TydenproKlima #ZmenaKlimatu

Zdroj a foto (autor Kamila Antošová) KRNAP