Voda v krajině a na ni navázaný rozmanitý život rostlinných a živočišných druhů je jedním z důležitých témat Mezinárodního dne životního prostředí. Jak přitom připomíná mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) Tomáš Mrázek, ten připadá na dnešek, tedy 5. června.

Voda v krajině je zajímavým tématem i pro PVK a společnost Veolia, která prostřednictvím svého Nadačního fondu Veolia založila projekt „Vraťme vodu přírodě“. Díky sbírce a prodeji dárkových předmětů získává peníze pro Český svaz ochránců přírody, který vykupuje mokřadní lokality a dlouhodobě je chrání. Od spuštění projektu v roce 2018 bylo tímto způsobem získáno již více než 600 tisíc korun. Více informací o tomto projektu získáte na www.nfveolia.cz/programy/vratme-vodu-prirode/.

Proč jsou mokřady důležité

Mokřady jako své útočiště vyhledávají rozmanité druhy hmyzu, obojživelníků, vážek, ptáků (mimo jiné i vzácných volavek a čápů), ale i rostlin jako jsou orchideje nebo masožravky. Každý mokřad je takovou malou živou botanickou a zoologickou zahradou, kde mají podmínky pro život i druhy, které už jinde nenajdeme.

Mokřady nejsou důležité jen jako domov a útočiště pro faunu a flóru, ony totiž slouží i jako bohatá zásobárna vody pro své okolí. Fungují jako houba – když prší, vodu do sebe nasají a velké množství jí zadrží, když potom nastane sušší období, mokřady vodu postupně uvolňují do okolní krajiny a poskytují tak vláhu širokému okolí.

Ještě v první polovině minulého století bylo v naší krajině velké množství mokřadů. Prakticky v každém ďolíčku bylo podmáčené území, které se moc nedalo využít pro hospodaření. Sedláci se tato místa snažili alespoň částečně odvodnit různými uměle vybudovanými strouhami a příkopy, aby si zvětšili pole a tažní koně nebo voli se v těchto místech nebrodili moc hluboko. Byl to těžký boj, ve kterém občas nějaký ten metr pole získal sedlák, jindy naopak zvítězila příroda. Ovšem po 2. světové válce nastaly mokřadům zlé časy, s postupující motorizací, vznikem jednotných zemědělských družstev a touhou po velkých širých lánech začalo ve velkém vysušování mokřadů, rušení remízků a houfně se v rámci meliorací rozběhlo odvodňování půdy.

Mokřady jsou chráněny celosvětově

Že je třeba mokřady chránit, si uvědomují lidé po celém světě. Proto byla roku 1971 uzavřena tzv. Ramsarská úmluva. Jde o celosvětovou mezivládní dohodu o ochraně vodních biotopů. Každý stát, který se k úmluvě připojí (v současnosti jich je už 169), se zavazuje vyhlásit na svém území minimálně jeden mokřad mezinárodního významu a věnovat tomuto území zvýšenou péči a ochranu. Česká republika se k Ramsarské úmluvě připojila v roce 1990 a v současnosti je na jejím území 14 tzv. ramsarských mokřadů.

Mokřady na území ČR vyhlášené v souladu s Ramsarskou úmluvou:

Šumavské rašeliniště

Třeboňské rybníky

Novozámecký a Břehyňský rybník

Lednické rybníky

Litovelské Pomoraví

Poodří

Krkonošská rašeliniště

Třeboňská rašeliniště

Mokřady dolního Podyjí

Mokřady Liběchovky a Pšovky

Podzemní Punkva

Krušnohorská rašeliniště

Horní Jizera

Pramenné vývěry a rašeliniště Slavkovského lesa

PVK, ilustrační foto (mokřad v ČR) Naše voda – Nina Havlová