Lokální povodně a nadprůměrný příděl dešťových srážek v průběhu letošního května i června je na první pohled v naprostém rozporu se stále se opakujícím tvrzením o tom, že v ČR je aktuálně největší sucho za posledních 500 let. Je tomu tak ale mimo jiné i proto, že pojem „sucho“ má několik variant, přičemž každá z nich je charakterizovaná jinými projevy.

Něco jiného je totiž zemědělské sucho, něco jiného pak hydrologické sucho a ještě něco jiného sociologické sucho. Momentálně je to přitom tak, že hydrologické sucho je v ČR stále výrazné a v tomto případě lze zřejmě i o onom 500setletém suchu hovořit, zemědělské sucho je jen lokální a aktuálně nevýrazné, a sociologické sucho v ČR nehrozí a v budoucnosti zřejmě (doufejme) hrozit nebude.

Problém je, že se všechny uvedené pojmy tu z neznalosti, tu úmyslně, směšují. Což v praxi znamená, že i kdyby několik týdnů ustavičně pršelo, stále by bylo možné mluvit o historickém suchu, pokud by šlo o sucho hydrologické. V tomto případě jde totiž o to, že jedním z důležitých parametrů hydrologického sucha jsou kromě průtoků v řekách také hladiny spodních vod, které jsou velmi nízké, přestože se v posledních dnech nepatrně doplnily. Jedním z projevů hydrologického sucha jsou přitom také ztráty vody nebo pokles hladin vody ve studních či vrtech. Není ale pravda, že všude klesla hladina o mnoho metrů – někde klesla třeba jen o desítky centimetrů, takže nelze úplně zevšeobecňovat. Hladiny se ale každopádně jen tak se nedoplní, i proto, že se deficit vody kumuloval po několik posledních let. Což ovšem zároveň znamená, že v kterýkoli den v následujících letech může kdokoli poukazovat na historické sucho – a bude mít pravdu. Ovšem bude-li mluvit o hydrologickém suchu.

Zemědělské sucho se ovšem v zásadě týká nasycenosti půdy vodou, především pak ve svrchní vrstvě půdy zhruba do 40 centimetrů, což je rozhodující vrstva, v níž koření a z níž čerpá vláhu drtivá většina hospodářských i planě rostoucích rostlin. Letošní květnová a červnová vláhová bilance přitom naznačuje, že přes teze o historickém suchu je letos velmi pravděpodobně možné čekat velmi dobrou, dokonce i mimořádně dobrou úrodu. Tedy pokud vydrží přízeň počasí, i s tím, že přijde i několik dnů po sobě bez deště. Ostatně – déšť ve sklizni také není zrovna terno – sklizené plodiny se musí sušit, což zvyšuje náklady a ceny sklizené suroviny, mluvíme-li například o obilí.

Pokud se týká sociologického (sociálního) sucha, pak tím se má na mysli stav, kdy není dostatek vody pro pitné účely. Jinými slovy, že by lidem netekla voda z kohoutku. V takovém stavu se ČR nenachází a nacházet nebude, pokud dokážeme s vodou dobře hospodařit. To ale mimo znamená, že nebudeme zcela zbytečně využívat zdroje podzemní vody prostřednictvím již zmiňovaných vrtů, neboť pokud si podzemní zdroje vody „vypijeme“, těžko se budou doplňovat, a o hydrologickém suchu můžeme mluvit donekonečna. K prevenci rizik sucha pak je ještě třeba zdůraznit, že zadržování vody v krajině je samozřejmě nutné, ale to je – obrazně řečeno – voda pro organismy v přírodě žijící – tedy kytky, stromy a živočichy. Naopak k zajištění pitné vody pro lidi slouží a měly by sloužit především přehrady, respektive nádrže na akumulaci vod. Málokdo třeba ví, že voda v nádrži Švihov vydrží pro zásobování Prahy a značné části Středočeského kraje zhruba tři roky, i kdyby z nebe nespadla ani kapka vody. Je tak skutečně nesmyslné stavět zastánce přehrad a zastánce mokřadů a rybníků proti sobě, protože naše země potřebuje obojí. Co naopak naše země nepotřebuje, jsou nové a nové vrty do beztak již skrz naskrz provrtané krajiny. Tím se rizika sucha jen prohloubí.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová