Ptáci patří mezi vhodné bioindikátory, které vypovídají o stavu životního prostředí. Z globálního hlediska dochází k výraznému snižování početnosti populací řady druhů ptáků v zemědělské krajině. Příčinou je zejména intenzifikace zemědělství.

Podle nejnovějších vědeckých studií mají na diverzitu a rozšíření organismů největší vliv faktory prostředí na úrovni krajiny. Ty jsou významné zejména v homogenní zemědělské krajině, kde druhy přežívají v mozaice izolovaných biotopů, které jsou propojeny migrujícími jedinci. Klíčovou roli hraje dřevinná vegetace, jako např. skupiny stromů, solitérní dřeviny, remízky nebo okraje lesů. Tato rostlinná společenstva představují pro ptáky v zemědělské krajině hnízdní a potravní stanoviště, úkryt před predátory a také možnost migrace otevřenými plochami.

Proto jsou dnes nezbytnou součástí Územního systému ekologické stability (ÚSES), který zahrnuje jednak biokoridory spojující větší plochy stanovišť (tzv. biocentra) a dále interakční prvky, tj. izolované fragmenty porostů dřevinné vegetace. Mezi interakčními prvky hrají specifickou roli remízky. Jde o ekologicky významnou část, která v uvedené síti představuje stabilizační prvek, jenž vytváří příznivé podmínky pro řadu druhů živočichů včetně ptáků, jejich možnosti úkrytu, potravní nabídky či rozmnožování.

K získání informací o složení avifauny v lesních ekosystémech jsou běžně využívány metody klasického ornitologického monitoringu, například mapování hnízdních okrsků či bodové a liniové transekty. Vedle těchto tradičních metod lze však využít i dalších přístupů, které se nabízejí při studiu jiných skupin obratlovců, jako např. monitoring pomocí diktafonů (akustický monitoring) nebo pomocí fotopastí.

Monitoring ptáků pomocí fotopastí patří mezi okrajové metody studia ptačích společenstev. Avšak může mít velký potenciál, např. při studiu a monitoringu vzácných druhů, studování predace hnízd nebo případně průzkumu týkající se behaviorálních projevů jednotlivých druhů.

Při používání fotopastí v ornitologických výzkumech vyvstává otázka, jak odlišné výsledky poskytuje tato metoda při srovnání s klasickým ornitologickým monitoringem – zda je vhodným doplňkem tradičních metod, nebo zda je možné využívat tuto metodu pro vybrané ornitologické studie samostatně.

Na toto téma se ve svém výzkumu zaměřili vědci z Mendelovy univerzity v Brně. Své výsledky publikovali v článku „Mohou být fotopasti vhodnou metodou pro studium avifauny v remízcích jako specifických porostů dřevinné vegetace v kulturní krajině?“, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2024.

Vědci si vytkli tyto cíle: 1. určit, jak se liší druhové zastoupení ptáků zjišťované pomocí různých metod monitoringu (i. e. fotopasti, transekt), 2. jaké druhy ptačích predátorů a rušitelů se v remízcích vyskytují a 3. vymezit, které charakteristiky remízků nejvíce ovlivňují ptačí společenstva.

Vědci si pro porovnání jednotlivých metod monitoringu ptáků pomocí liniového transektu a fotopastí vybrali 11 experimentálních ploch – remízků izolovaného charakteru, které se nacházejí na rozhraní jižní Moravy a Vysočiny v lesnaté a horizontálně členěné krajině Lomnicka.

Ve sledovaných remízcích vědci zaznamenali celkem 45 druhů ptáků ze 7 řádů a 22 čeledí. Frekvence výskytu zjištěná pomocí fotopastí byla celkem 2366 zaznamenaných ptačích jedinců. Celková abundance zjištěná pomocí liniového monitoringu byla 461 ptačích jedinců.

Nejpočetnějším řádem byli pěvci s celkovým počtem 31 druhů. Následovali šplhavci se 4 druhy, dravci se 2 druhy, měkkozobí se 2 druhy, hrabaví, sokoli a sovy s 1 druhem. Počet zaznamenaných druhů ptáků pomocí fotopastí kolísal mezi 5 až 14 druhy na remízek. Frekvence výskytu v jednotlivých remízcích se pohybovala mezi 1 až 1103 vyfotografovaných jedinců.

Počty ptačích druhů zaznamenaných pomocí liniové metody monitoringu ptáků se pohybovaly mezi 9 až 18 druhy a abundance jednotlivých ptačích druhů kolísaly mezi 1 až 91 jedinci. Nejpočetnějším druhem byl strnad obecný s 92 jedinci, zaznamenaný s využitím liniové metody monitoringu ptáků. Pomocí metody fotopastí byl nejčetněji zaznamenávaným druhem kos černý s 1103 záznamy.

Při porovnání obou metod ptačího monitoringu se zjištěné ptačí druhy od sebe z části liší. Některé druhy byly zachyceny pouze pomocí metody liniového monitoringu, např. pěnice slavíková, další pouze za pomocí fotopastí, např. ořešník kropenatý nebo puštík obecný.

Pomocí metody fotopastí bylo zjištěno více ptačích druhů v porostech užších a delších, na rozdíl od remízků vyšších a širších, kde bylo více ptačích druhů zjištěno pomocí liniového transektu. Vyšší a širší remízky hostily větší rozmanitost lesních generalistů a specialistů zjištěných převážně pomocí metody liniového transektu, například datel černý nebo šoupálek dlouhoprstý.

V užších typech remízků s nízkou výškou stromů a bohatým keřovým patrem se objevovaly druhy hnízdící v keřovém porostu anebo žijící skrytě, například ťuhýk obecný, pěnice slavíková nebo mlynařík dlouhoocasý, ale i druhy specializované na otevřenou krajinu, například strnad obecný.

Rozdílnost mezi oběma metodami lze vysvětlit tím, že pomocí liniové metody se lépe zaznamenávají ptáci nacházející se například v korunách stromů a pomocí metody fotopastí to mohou být druhy vyskytující se často na zemi nebo v lesním keřovém patře.

V porostech užších a delších a nižšího vzrůstu se také objevovali v nejvyšší míře rušitelé a predátoři ptáků zaznamenaní pomocí metody fotopastí, analýzy ale nepotvrdily průkaznou souvislost mezi frekvencí výskytu a druhovou početností ptáků na lokalitě. Důvod, proč tyto typy remízků vykazovaly souvislost s predátory ptáků, souvisí s vysokou aktivitou predátorů v těchto remízcích ať už kvůli shánění potravy, nebo migraci.

Vědci v závěru konstatují, že objektivní posouzení vlivu remízku na ptačí společenstva závisí na vhodně zvolené metodě monitoringu. Z jejich výsledků vyplývá, že metoda fotopastí má své limity a na rozdíl od tradičních metod založených na poslechu a vizuálním pozorování nadhodnocuje výskyt některých skupin ptáků, zejména těch využívajících lesní podrost. Na druhou stranu, tato metoda může být vhodnou doplňkovou formou monitoringu ptáků v úzkých krajinných prvcích s hustou podrostovou vegetací.

Článek „Mohou být fotopasti vhodnou metodou pro studium avifauny v remízcích jako specifických porostů dřevinné vegetace v kulturní krajině?“ je ke stažení zde: https://doi.org/10.59269/ZLV/2024/2/725

VÚLHM, foto Jan Řezáč