Bobři si opět našli cestu na Třebíčsko. Zatímco ochránci přírody z velké části jásají, rybářům vznikají škody. Jak přitom připomíná Třebíčský deník, asi nejhorší situace panuje u Litohoře a na dalších místech Moravskobudějovicka v toku řeky Rokytky.

 „Podle posledního sčítání, které každoročně u zvěře provádíme, jsou tady asi čtyři kusy. I v takovém malém počtu ale nadělají ostudy, že to až hezké není,“ řekl myslivecký hospodář litohořské honitby Vladimír Karpíšek. Tamní bobři se podle něj nezastaví téměř před ničím. K zemi poslali i staré topoly, jejichž kmeny měly v průměru kolem jednoho metru. „Loni na podzim sem přijeli rybáři a začali vypouštět rybník, aby ho mohli druhý den vylovit. Když ale pak s veškerou výbavou a ve velkém počtu přijeli, tak se nestačili divit. Bobři jim odtok do rána přehradili a rybník z poloviny znovu napustili,“ popisoval Vladimír Karpíšek.

Událost z Moravskobudějovicka potvrdil i výrobní ředitel Rybářství Lipnice, které hospodaří na 800 hektarech vodních ploch, Vít Fridrichovský. Není to ale ani zdaleka jediná potíž rybářů s bobrem. „Vrtá nám do hrází, odtokových stok, které i přehrazuje, zatápí pozemky kolem rybníků, což se nelíbí nám ani zemědělcům, zastavuje nám vodu do sádek, což může být velký problém, hází nám stromy na hráze a bezpečnostní přelivy,“ vyjmenovával.

„Co všechno se může následkem toho stát, nechci raději ani domýšlet,“ poznamenal ředitel Fridrichovský. Jaroslav Kotrba z odboru životního prostředí Městského úřadu Moravské Budějovice o problému ví. Navíc očekává, že bobři se od Litohoře rozšiřují i do dalších honiteb, například k Lukovu. „Momentálně čekáme na statistická zjištění od jednotlivých mysliveckých hospodářů,“ upřesnil.

Nic to však nemění na tom, že bobr evropský patří i přes rozrůstající se populaci k silně ohroženým druhům. Před lidským zásahem, který by mu znepříjemňoval život, jej chrání evropská legislativa.

Nebylo tomu tak vždycky. „Bobr tady byl už v dávné minulosti, lidé ho ale vyhubili a on se sem vrací. Také k tomu musíme připočíst, že se rychle množí a navíc není příliš náročný na kvalitu životního prostředí,“ podotkl vedoucí krajské Agentury ochrany přírody a krajiny Václav Hlaváč. Podle Víta Fridrichovského to byli právě ochranáři, kteří bobra do českých a moravských vod vrátili. „Stalo se tov Národním parku Podyjí, odtud se k nám proti proudu dostal. Teď ho tady máme a musíme ho trpět,“ připomněl.

Řešení, jak proti bobrům bojovat, prý prakticky neexistuje. „Můžeme sice požádat o odstranění hrází nebo odškodnění za to, co nám chráněný druh způsobil, je to ale takové martyrium, že jsme se k tomu zatím neodhodlali,“ řekl Vít Fridrichovský. Jak ale sám řekl, pohár trpělivosti přeteče stejně rychle jako bobrem přehrazené rybníky a řeky. „Sice nám potom možná bude vyhověno a nějaké peníze dostaneme, to, že nám ale na bobrem odříznutých sádkách leknou ryby, my nebudeme žádné mít a přijdeme kvůli tomu o zákazníky, nám už nikdo nevynahradí,“ poznamenal výrobní ředitel Rybářství Lipnice.

Bobra ale nepřilákaly pouze vody na Moravskobudějovicku. Jeho stopy v podobě okousaných stromů jsou patrné například na rybníku Lubí mezi Třebíčí a Ptáčovem,na řece Jihlavě u Vladislavi nebo také na Oslavě mezi Naloučany a Náměští. „Jde asi jen o jednu rodinku. Samozřejmě tam kácí stromy, škody ale zatím nejsou závratné,“ řekl vedoucí náměšťského odboru životního prostředí Tomáš Sedláček.

Zdroj: Třebíčský deník, foto archiv Povodí Moravy