Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost Rybářství Třeboň, několik rybníků a pozemků nedaleko Chlumu u Třeboně se tak nejspíš vrátí římskokatolické farnosti Lutová. Firma neuspěla ani s návrhem na zrušení části zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, ÚS jej odmítl, aniž se jím detailně zabýval. Soudy podle dnešního nálezu neporušily základní práva firmy, když upřednostnily nárok farnosti na vrácení jejího historického majetku.

Vedení holdingu Rybářství Třeboň bude rozhodnutí ÚS respektovat. „Je to věc, která se táhla léta, která má historii, museli bychom si říct souvislosti. Je nějak rozhodnuto, budeme samozřejmě rozhodnutí respektovat a uvidíme dál,“ řekl dnes ČTK předseda představenstva holdingu Rybářství Třeboň Jan Hůda bez dalších podrobnosti. Českobudějovická diecéze rozhodnutí ÚS vítá, předpokládá, že rybníky a pozemky získá nejpozději do roka, řekl  ČTK mluvčí budějovického biskupství Petr Samec.

Justice v kauze na podnět farnosti určila, že parcely patří státu, což je první krok pro uplatnění nároku podle zákona o církevních restitucích. Rybářství Třeboň, které na pozemcích hospodaří, pokládalo postup jihočeských soudů za protiústavní, protože prý nepřípustně „absolutizovaly“ přednost restitučních nároků.

Pozemky drželo do roku 1992 Státní rybářství Třeboň, jehož majetek přešel na základě privatizačního projektu na akciovou společnost Rybářství Třeboň, a to přesto, že někdejší církevní parcely se tehdy na soukromé subjekty převádět neměly. Dopadalo na ně speciální blokační ustanovení.

Sporem o určení vlastnictví se zabýval Okresní soud v Jindřichově Hradci, po něm pak Krajský soud v Českých Budějovicích a Nejvyšší soud. Všechny podpořily stanovisko farnosti Lutová. Poukázaly navíc na nestandardní proces privatizace, kdy za stát i akciovou společnost vystupoval při podpisu předávacího protokolu jeden člověk, bývalý ředitel státního podniku a nově představitel akciové společnosti. Krajský soud například konstatoval, že akceptování zjištěného postupu privatizace by bylo popřením obecné myšlenky spravedlnosti, a zdůraznil, že nelze shledat důvody pro mimořádné prolomení blokace církevního majetku.

„Ten vztah mezi stěžovatelkou (Rybářstvím Třeboň) a privatizovaným státním podnikem byl tak blízký, že vyvolával pochybnosti o korektnosti privatizace nejenom u obecných soudů, ale také u Nejvyššího kontrolního úřadu,“ řekl ústavní soudce David Uhlíř. Rybářství Třeboň opakovaně argumentovalo tím, že pozemky nabylo v dobré víře, což ale podle ÚS samo o sobě nemůže převážit nad legitimním očekáváním církevní právnické osoby.

„Jsme rádi, že skončila právní nejistota a my budeme moci začít tento majetek využívat ve prospěch farnosti i celé naší církve,“ řekl Samec. Podle biskupství jsou všechny pozemky již zapsané jako majetek státu, po pravomocném rozsudku krajského soudu. Biskupství už podalo výzvu, aby mu stát pozemky vydal, může to trvat až rok. Jde o čtyři rybníky s rozlohou asi deset hektarů a pozemky typu hrází. Jedná se o rybníky Velký farský, Malý farský, Borný a Podfarský. Největší z nich je Velký farský.

Justice v souvislosti s Rybářstvím Třeboň řešila více podobných sporů. Loni ÚS vyhověl stížnosti firmy a nařídil znovu projednat spor o určení vlastnictví jiných rybníků, které chce získat římskokatolická prelatura Český Krumlov. Ústavní soud tehdy konstatoval, že situace ve sporu o rybníky „není tak zřejmá, jak ji v napadených rozhodnutích prezentovaly obecné soudy“, a že se zatím nepodařilo vyvrátit možnost dobré víry podniku při nabytí a další správě rybníků. Nález tehdy přijal jiný tříčlenný senát, než který projednával dnešní kauzu, a nebyl při rozhodování jednotný.

Podle Uhlíře panovaly u tehdy projednávané stížnosti jiné okolnosti, nebylo jisté, kdy majetek přešel na stát, a zda se tedy na něj vůbec vztahovalo blokační ustanovení. „V našem případě bylo nesporné, že k přechodu na stát došlo v roce 1949, čili jsme zvažovali jenom to, zda existovala dobrá víra na straně stěžovatelky, zda existovaly mimořádné okolnosti,“ uvedl Uhlíř.

Ani dnešní nález však nebyl přijat jednomyslně. Odlišné stanovisko uplatnil jeden ze tří soudců, Vladimír Sládeček. „Nelze nevidět, že ke komplexní otázce rozsáhlé privatizace, jež se udála před téměř 30 lety, přistoupily soudy excesivně zjednodušujícím způsobem,“ napsal ve stanovisku Sládeček.

Zdroj: ČTK, eikimedia commons,  Millenium187 – Vlastní dílo