Konkrétní opatření na zajištění dostatku vody jsou důležitější než zakotvení její ústavní ochrany. Shodovala se na tom většina senátorů z ústavní komise s experty na ústavní právo při debatě nad návrhy ústavních úprav týkajících se vody.

Podle předsedy senátní komise pro vodu Jiřího Buriana (ODS) je ale třeba i ústavní podpora opatření proti nedostatku vody. „Je třeba legislativní podpora ze všech stran,“ uvedl předseda komise, která doporučila vládě přijmout urychleně opatření například pro zadržování vody v krajině a proti jejímu vysychání. Předseda ústavní komise Jiří Dienstbier (ČSSD) řekl, že „je pozdě reagovat, až když neteče voda z kohoutku“. Podle místopředsedy Senátu Milana Štěcha (ČSSD) je třeba začít od prováděcích zákonů a přesvědčit uživatele vody, aby sami byli aktivní v šetrném zacházení s vodou.

Obezřetní k ústavní úpravě byli právníci Jan Wintr a Jan Kysela. „Jestli si napíšu právo na vodu do zákona, tak to tu vodu nepřihraje,“ poznamenal Kysela. Návrh ústavního zákona od ministerstva zemědělství podle něj má spíše povýšit právo na výstavbu vodních nádrží. Podle vedoucího katedry práva životního prostředí z Karlovy univerzity Milana Damohorského je ministerský návrh příliš úzce zaměřen na pitnou vodu. Zásadnější by měly být změny ve vodním zákoně a v zákoně na ochraně zemědělského půdního fondu. „Musíme se dostat na pestrost krajiny pomocí právních a hlavně ekonomických nástrojů, aby si každý zemědělec spočítal, jak se mu vyplatí chovat,“ uvedl Damohorský.

Sněmovna začala minulý týden projednávat tři poslanecké návrhy ústavního zakotvení ochrany vody. Poslanci se nakonec rozhodli se schvalováním počkat do půlky září na návrh ústavního zákona, který by podle ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) měl kromě důrazu na udržování vodních zdrojů zavést povinnost racionální úsporné spotřeby vody nebo právo každého na pitnou vodu v místě bydliště.

ČTK, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová