15.2.2013 11.23, Rubrika: Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace
Severočeská vodárenská společnost: Dotace a cena vody
Dotace byly, jsou a budou vždy velmi diskutované téma. Příspěvek k této diskusi zpracovala proto i Severočeská vodárenská společnost (SVS).
V médiích se objevuje tvrzení, že v případě úspěšného čerpání dotací by nebyl takový nárůst ceny vody, a jak je třeba, aby byla cena vody ještě více regulována. Rovněž nám je předhazována „nemožnost čerpat dotace“ z důvodu odděleného modelu provozní a vlastnické společnosti se zahraničním vlastníkem. O vzniku vlastnické Severočeské vodárenské společnosti a. s. a provozní společnosti Severočeské vodovody a kanalizace, a. s. jsme informovali již v předchozích článcích.
Dotace jsou finančním nástrojem s pozitivními i spornými efekty. Prostřednictvím dotační politiky poskytovatel dotace sleduje naplnění svých cílů nebo závazků (v případě vodárenské infrastruktury např. zlepšení životního prostředí, zlepšení kvality pitné vody, plnění závazků vůči Evropské unii). Dotace ale často znamenají navýšení nákladů na realizaci projektu (zpracování a administrace žádostí o podporu, zvýšené nároky na projekční přípravu, výběrová řízení a inženýrskou činnost, povinné náklady na publicitu ap.). Nejdůležitější je však skutečnost, že dotace pomohou v současnosti, při financování realizace stavby. Do budoucna si ale musí příjemce dotace vytvářet zdroje na budoucí obnovu přímo z čistých zisků, protože u vodárenské infrastruktury pořízené z dotací nelze tvořit odpisy – a v tom je jejich velký skrytý problém. Získat dotace v co největším objemu proto není vhodné řešení – poměr vlastních zdrojů a dotací musí být naopak pečlivě vyvážený.
V průběhu 20 let své existence využila SVS systém státních finančních podpor pro své ekologické projekty a čerpala dotace prostřednictvím Ministerstva zemědělství a Státního fondu životního prostředí (SFŽP), návratné bezúročné finanční výpomoci Ministerstva financí (MF) a zvýhodněné úvěry SFŽP, Českomoravské záruční a rozvojové banky, popř. dotace na platbu úroků z Ministerstva zemědělství (MZe),ČMZRB. Obrovskou pomoc představovaly dotace z evropských fondů, a to v období před vstupem ČR do EU i po něm.
Program PHARE
– 1995 – zahájeny tři stavby SVS o celkových investičních nákladech přes 500 mil. Kč, z toho zahraniční příspěvek činil 385 mil. Kč (Ústí nad Labem – kanalizační sběrač Y, výstavba kanalizace v Rumburku a výstavba ČOV Hrádek nad Nisou)
– 1997 – zahájeny stavby Liberec – kanalizační sběrač XIII, Chrastava – kanalizace a ČOV a Varnsdorf –kanalizace a rozšíření ČOV o celkovém nákladu přes 180 mil. Kč, podpora z fondů EU činila 4,052 mil. Eur, tj. cca 131 mil. Kč
– 1999 – došlo k zahájení výstavby kanalizačního sběrače v Děčíně a kanalizační stoky A2 v Rumburku, celkový finanční objem je 261 mil. Kč, dotace PHARE 184 mil. Kč.
Program ISPA
– projekt „Dostavba systému zásobování pitnou vodou a sytému odkanalizování a čištění odpadních vod v regionu severozápadní Čechy“ (zkráceně ISPA Podkrušnohoří), realizace 2004 – 2006
– modernizace ĆOV v povodí Bíliny a Ohře, dostavba kanalizačního systému v aglomeraci Ústí n. L., rekonstrukce ÚV Hradiště a rekonstrukce transitního řadu vodárenské soustavy Severní Čechy
– celkové náklady 954 mil. Kč,dotace EU v přepočtu 363 mil. Kč, dotace SFŽP 23 mil. Kč a zvýhodněná půjčka od SFŽP ve výši 25 mil. Kč.
BMU
Podpora nvestičních akcí SVS před vstupem ČR do EU prostřednictvím Ministerstva životního prostředí, ochrany přírody a bezpečnosti reaktorů SRN (BMU)
– stavba ČOV Děčín (finanční účast SRN na pořízení technologie 8 mil. DEM, celkové náklady ČOV 350 mil. Kč)
– „Intenzifikace a modernizacečistíren odpadních vod Most – Chanov a Teplice – Bystřany“, realizace 2001 –2003, celkové náklady na obě stavby 335 mil. Kč., dotace 4 mil. EUR a půjčka 4 mil. EUR s dotací úroků na 5 let.
Fond soudržnosti (FS)
– projekt „Rekonstrukce úpravny vody a čistírny odpadních vod a rekonstrukce a dokončení kanalizace v povodí Lužické Nisy“ (zkráceně Lužická Nisa), realizace 2006 – 2009
– rekonstrukce ÚV Desná – Souš,rekonstrukce a dostavba kanalizačního systému v aglomeraci Liberec –Jablonec n. Nisou, rekonstrukce ČOV Liberec
– celkové náklady přes 900 mil. Kč, dotace z FS 72% uznatelných nákladů, tj. 20,7 mil. EUR (525,9 mil. Kč), dotace SFŽP 32,8 mil. Kč a dotace na kurzové ztráty 24 mil. Kč.
Operační program Životní prostředí (OPŽP)
Je českým operačním programem, který od roku 2007 nabízí z Fondu soudržnosti, Evropského fondu pro regionální rozvoj, SFŽP ČR a státního rozpočtu finanční podporu k ochraně a zlepšování kvality životního prostředí v ČR. Protože SVS čerpala i v minulosti evropské dotace v rámci programů PHARE, ISPA i Fondu soudržnosti bez problémů, očekávala dodržení příslibu dotací i v dalších letech, u projektů, kdy podávala žádosti o dotace prostřednictvím OPŽP.
Nutnost splnit požadavky Směrnice 91/271/EHS vedla SVS k přípravě integrovaných projektů Dolní Labe (6 staveb v Ústeckém kraji) a Čistá Ploučnice (8 staveb na Českolipsku). S ohledem na vlekoucí se administraci, nevyjasněné podmínky OPŽP a blížící se konec přechodného období, bylo u projektu Dolní Labe v roce 2008 rozhodnuto o realizaci z vlastních prostředků, u projektu Čistá Ploučnice bylo v roce 2009 rozhodnuto o realizaci rovněž z vlastních zdrojů a s pomocí úvěrů, před vydáním rozhodnutí o poskytnutí dotace. Do stejné kategorie patří i výstavba nové ČOV Litvínov (dokončená v r. 2010) a rekonstrukce ČOV Šluknov a rekonstrukce ÚV Jirkov (dokončeno 2011) – ve všech případech se předpokládala dotace OPŽP. Podmínkou pro získání dotací v rozpočtovém období 2007-2013 je splnění řady podmínek, daných Metodikou prožadatele – ta však nebyla českým Řídícím orgánem s Evropskou komisí dostatečněprojednána a schválena. SVS se proto nepodařilo v rámci OPŽP získat dotační prostředky v předpokládaném objemu až 750 mil. Kč. Některé z uvedených dílčích staveb však SVS realizovala s podporou v rámci programů ministerstva zemědělství.
Regulace a cena vody
V současné době jsou pravomoci k regulaci českého vodárenství rozděleny mezi MZe, MŽP, a MF. Evropská komise však požaduje zřízení centrálního regulátora a podmiňuje tím získání evropských dotací v novém programovém období 2014 – 2020. Samotná EU však dosud nemá ve vodohospodářském oboru členských zemí zaveden žádný standard. Považujeme zřízení dalšího stupně regulace v ČR za nadbytečné. A Proč?
Již nyní jsou v ČR vodárenství a především cena vody korigovány celou řadou jasně daných pravidel, především legislativou. Hlavními orgány regulace jsou MZe a MF. MF je cenový regulátor, tj. vykonává hlavní cenovou kontrolu nad vodným a stočným pomocí věcněusměrňovaných cen. Vydává v Cenovém věstníku postupy pro tvorbu ceny prostřednictvím započítání oprávněných nákladů a přiměřeného zisku a kontroluje jejich dodržování. Stát od ledna 2013 zpřísnil pravidla, podle kterých mohou vodárenské společnosti měnit cenu vody. Meziroční nárůst hodnoty celkového přiměřeného zisku zahrnutého do kalkulace ceny na 1 m3 může být maximálně 5% procent. Nemáme s tím problém – v regionu SVS je totiž výše zisku v ceně vody „zmrazena“ až do roku 2015 na hodnotě z roku 2010. Pokud meziročně cena vody SVS mírně roste, důvodem jsou nezbytné investice do infrastruktury, růst vstupů i DPH, nikoliv růst zisku.
V regionu SVS je cena vody regulována i Podnikatelským záměrem (PZ), který schvalují akcionáři, severočeská města a obce. Na valné hromadě 2010 schválili akcionáři v rámci PZ do roku 2015 s ohledem na investiční potřeby a očekávané příjmy možnost max. meziročního nárůstu ceny vody 7,5%. Tím je zajištěno, že v regionu SVS nedochází ke skokovým nárůstům ceny vody.
Ačkoliv to legislativa ČR neukládá, v SVS se uplatňuje při kalkulaci ceny vody i vnitřní regulační prvek, aby cena v regionu zůstávala v hranicích sociální únosnosti pro obyvatele, tj. do výše 2% průměrného příjmu domácností. To zcela odpovídá doporučení Světové zdravotnické organizace a Světové banky.
Cena vody je výrazně usměrňována i dotačními podmínkami. Jejich cílem je zajistit, aby nově vybudovaná infrastruktura byla samofinancovatelná. Zde je nutná obezřetnost. Příkladem toho, jak mohou vnucená pravidla ovlivnit cenotvorbu v českém vodárenství, jsou paradoxně úspěšní žadatelé o evropské dotace. Jsou zavázáni dodržovat principy finančního modelu pro příjemce dotace obsažené v tzv. Podmínkách přijatelnosti. Např. v Plzni to vedlo ke zvýšení ceny vody v první vlně o 34%, v dalším roce o 21%. Uveďme však příklad z našeho regionu působnosti – pokud by došlo k využití dotace a povinné aplikace finančního modelu, pak by výše vodného a stočného, jak si již otestoval jeden náš akcionář, dosahovala dle místních podmínek až 104,- Kč /1m3 oproti solidární ceně vody.
SVS bude nadále usilovat o dotace (evropské i národní) na realizaci strategických, tj. legislativou vyvolané investic, zejména v souvislosti s přísnějšími limity pro výrobu pitné vody. Vždy však budeme citlivě zvažovat, jaký poměr vlastních zdrojů a dotací je pro nás optimální, aby dramaticky neovlivnil cenotvorbu a sociální únosnost ceny vody.
Zůstává stále velký otazník, jaký přínos by mohl znamenat Evropskou komisí požadovaný další orgán regulace. V ČR totiž v současnosti působí přes 5300 vlastníků vodárenské infrastruktury, z velké části municipalit. V zahraničí je regulace uplatňována za jiných podmínek a na mnohem menší počet subjektů. Opravdu tu vznikne na přání EU další nákladný administrativní moloch? Nebylo by efektivnější důsledně využívat stávajících možností řízení a kontroly oboru?
Zdroj: Severočeská vodárenská společnost, a.s. (SVS)
15.2.2013 11.23, Rubrika: Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace