K posílení vodních zdrojů v ČR je mimo jiné nutné změnit současný způsob hospodaření s dešťovou vodou. Poukazuje na to ve svém stanovisku Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR).

Již několik let obyvatelé ČR vnímají nový fenomén – sucho, které zatím znamená hlavně problémy pro menší zdroje podzemních vod a zřídka i vodovody, využívající jako zdroj vodu povrchovou. Je předkládána řada návrhů na řešení, často však s malým dopadem na skutečné řešení problému. Aktuálně jsou zásoby povrchové vody opět dostatečné, ovšem u řady zdrojů vody podzemní (pro výrobu vody pitné se používají z 50 %) deficit přetrvává, a zlepší ho až opravdu dlouhodobý dostatek dešťových a sněhových srážek.

SOVAK ČR jako spolek, jehož členové vyrábějí a dodávají pitnou vodu pro více než 9 milionů obyvatel naší země, na problém upozorňuje dlouhodobě a podporuje opatření zadržení vody v krajině ve stávajících nádržích i výstavbu nádrží nových a také budování a propojování nadregionálních vodárenských soustav s více zdroji vody. Opatření individuálního hospodaření s vodou, snížení podílu zpevněných nepropustných ploch, retence a recyklace vody je určitě podpůrnou aktivitou, ovšem pro vlastní posílení vodních zdrojů nestačí. Zásadním problémem zůstává současné hospodaření s dešťovou vodou, která je v naprosté většině případů během dešťových srážek odváděna buď přímo oddílnou kanalizací do vodních útvarů či jednotnou kanalizací na místní čistírnu odpadních vod a následně do vodotečí.

Tento způsob hospodaření s dešťovou vodou je dlouhodobě neudržitelný, neboť přispívá k rychlému odvádění srážek mimo území ČR a v případě menších vodních toků tak dochází k pravidelným hydraulickým stresům, které poškozují koryta řek a vodní společenstva. Z těchto důvodů je nutné více využívat retenci a zasakování dešťových vod přímo v místě jejich dopadu. Pokud jsou srážkové vody odváděny kanalizací pro veřejnou potřebu, podléhají obecně zpoplatnění, a to ve výši stočného, které je platné v příslušné lokalitě.

Za subjekty nemající povinnost dle zákona o vodovodech a kanalizacích platit za odvádění srážkových vod (vlastníci dálnic, silnic, místních a účelových komunikací veřejně přístupných, ploch drah celostátních a regionálních, ploch nemovitostí určených k trvalému bydlení a domácností) ovšem platí v konečném důsledku poplatky za čištění dešťových vod občané a podnikatelé napojení kanalizací na čistírny odpadních vod v cenách stočného, přestože žádné srážkové vody do kanalizace nevypouštějí, nebo dokonce v případě podnikatelů za srážkové vody platí. Bilančně je objem čištěné odpadní vody v ČR dvakrát vyšší než objem fakturovaného stočného a spotřebitelé tak platí za jiné znečišťovatele.

Odstranění výjimek umožní změnu chování zpoplatněných subjektů, které přikročí k výstavbě retenčních nádrží a vsakovacích míst, s budováním oddílné kanalizace. Dešťové vody poté neskončí na čistírnách odpadních vod a dojde sekundárně i k posílení zdrojů vody. Nejdále je v Evropě v této oblasti Skandinávie nebo Německo. Voda z povrchových komunikací a zpevněných ploch ve městech i mimo něj je předčištěna a vsakována a odvádění dešťových vod do kanalizace je zpoplatněno. Česká verze transpozice principu Rámcové vodní směrnice „znečišťovatel platí“ je zde výjimkami výrazně omezena.

František Barák, předseda představenstva SOVAK ČR, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová