Kvalitu povrchových či podzemních vod a její upravitelnost na vodu pitnou lze posuzovat z mnoha hledisek a řady vybraných ukazatelů. Každá ze sledovaných látek, kterou jsme v současné době schopni ve vodách analyzovat, má různý původ a dopad na proces úpravy surové vody na vodu pitnou a použité technologie.

Z přírodních látek běžně se vyskytujících ve vodním prostředí jsou to především produkty řas a sinic, jejichž koncentrace jsou ale v současné době významně ovlivněny lidskou činností vnosem organických látek, dusíku a fosforu. V těchto ukazatelích sice došlo od roku 1989 k významnému snížení koncentrací v povrchových vodách, a to především vyřešením hlavních bodových zdrojů znečištění vod výstavbou čistíren odpadních vod. Na druhé straně dosud neřešené plošné zdroje znečištění (především ze zemědělsky obhospodařovaných půd), nižší úroveň hladin povrchových vod, vyšší průměrné teploty ve vegetačním období, nepřipojení lokálních zdrojů znečištění na již vybudovanou veřejnou kanalizaci, nelegální vypouštění odpadních vod do vod povrchových či podzemních z bezodtokých jímek a v některých případech i vypouštění odpadních vod z menších čistíren odpadních vod, které nejsou vždy bohužel provozovány v souladu s řádnou provozní praxí, jsou příčinou vnosu těchto látek do vodního prostředí i nadále. Z antropogenních látek jsou v poslední době nejproblematičtějším ukazatelem především přípravky na ochranu rostlin neboli pesticidy. Podle dostupných údajů je v České republice ročně spotřebováno přes 5 000 tun (!) nejrůznějších účinných látek obsažených v přípravcích na ochranu rostlin. Z výsledku monitoringu Českého hydrometeorologického ústavu vyplývá, že podzemní vody (včetně zdrojů pro výrobu vody pitné) jsou v řadě případů kontaminovány širokým spektrem pesticidů a jejich metabolitů (látky, na které se pesticidy v životním prostředí různou rychlostí transformují), převážně pak metabolity látek aplikovaných na řepku, kukuřici a řepu. Velkou roli v prohloubení znalostí o přítomnosti těchto látek ve vodním prostředí lze přičíst i rozvoji analytických metod, které umožňují detekovat jejich široké spektrum ve velmi nízkých koncentracích (nanogramy).

Produkty řas a sinic jakož i pesticidy ve vodním prostředí jsou z hlediska úpravy surové vody na vodu pitnou pro vodárny závažným problémem, neboť buď výrazným způsobem komplikují či v extrémních případech dokonce znemožňují proces úpravy vody, nebo pro splnění závazných limitů daných vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu, vyžadují výrazné změny v použité technologii. Proces úpravy pitné vody se dnes obvykle skládá z dávkování činidel pro tvorbu suspenze (činidlo a znečišťující látka) a její následné separace procesem sedimentace, čiření, či flotací. V druhém stupni úpravy je surová voda následně filtrována přes vodárenský písek o různé frakci (nebo jiný filtrační materiál) a následně hygienicky zabezpečena. Pokud jsou překračovány hygienické limity pro pesticidy, je nutné úpravnu vody doplnit o další stupeň pokročilých technologií, nejčastěji o proces ozonizace a následné sorpce přes aktivní uhlí. V České republice byla o tento stupeň úpravy v nedávné době doplněna především úpravna vody Plzeň – Homolka, kde zdrojem surové vody je řeka Úhlava. Velký projekt v hodnotě více jak 750 mil. Kč financovaný z Operačního programu Životní prostředí chystá rovněž úpravna vody Želivka, neboť zvýšené koncentrace pesticidů se z důvodů intenzivní zemědělské činnosti v celém povodí nacházejí i ve vodní nádrži Švihov. Z celé řady dalších již realizovaných rekonstrukcí úpraven vody lze jmenovat například Hradec Králové – Orlice, region Třebíčsko – Štítary či Zlín – Tlumačov. Zvláště v posledním případě není bez zajímavosti, že rekonstrukce v hodnotě 80 mil. Kč byla financována nikoliv vlastníkem úpravny vody společností Vodovody a kanalizace Zlín a.s., ale jejím provozovatelem společností Moravská vodárenská, a.s., a to nad rámec uzavřené provozní smlouvy. Vzhledem k přítomnosti pesticidů na prakticky celém území České republiky lze do budoucna předpokládat i na dalších úpravnách vod doplnění o tyto technologie. Na jedné straně tak jsme sice schopni účinně odstranit nově detekované látky a zajistit tak pro koncové spotřebitele vysoce kvalitní pitnou vodu, na druhé straně je tato skutečnost vykoupena vysokými investičními a provozními náklady, které se promítnou i do výše plateb za vodné.

V České republice se stává běžnou praxí, že benefity z používání pesticidů (vyšší výnos plodin) realizuje agrární sektor, ale negativní účinky aplikace těchto látek však v plné míře dopadají na obor vodárenství. Z dalších nově detekovaných látek lze jmenovat především léčiva, hormony, polyfluorované látky či v poslední době mediálně sledované mikroplasty. Zde je situace poněkud odlišná, neboť v současné době neexistují žádné věrohodné vědecké studie o negativních účincích na lidské zdraví v koncentracích, kterou jsou dnes v povrchových či podzemních vodách detekovány. Z tohoto důvodu v současné době nejsou pro tyto látky stanoveny hygienické limity, ať už na národní či evropské úrovni. Přesto je těmto skupinám látek věnována značná pozornost a provozovatelé vodáren spolupracují s výzkumnými pracovníky řady vysokých škol či Akademie věd ČR na jejich analýze a odstraňování. Z dosavadních výsledků vyplývá, že případné odstranění uvedených látek si vyžádá stejné typy technologií, jako v případě pesticidů. Jiná situace je u mikroplastů, jejichž účinné odstranění lze dosáhnout jejich separací přes membrány. Opět je ale nutné zvážit vysoké investiční a provozní náklady a dosud nestanovená rizika jejich případného výskytu v pitné vodě. Situace v případě mikroplastů je o to komplikovanější, že do pitné vody se tyto látky mohou dostat nejen ze zdrojů surových vod, ale následně i po jejich úpravě z ovzduší, ať už během distribuce, či přímo u koncového spotřebitele.

V současné době nacházíme ve vodním prostředí řadu látek, které komplikují úpravu surové vody na vodu pitnou. Díky pokročilým technologiím jsou provozovatelé vodáren schopni se vypořádat i s touto situací a dodávat svým zákazníkům kvalitní pitnou vodu splňující příslušné přísné legislativní požadavky. Na druhé straně zvýšená koncentrace těchto látek má za následek vyšší provozní i investiční náklady, jakož i vyšší nároky na obsluhu těchto pokročilých technologií. V konečném důsledku se tak zhoršená kvalita surových vod určených pro výrobu vody pitné projeví ve výši plateb za vodné. Ze všech těchto důvodů musí být prioritním zájmem celé naší společnosti co nejpřísnější ochrana povrchových a podzemních vod. Jedině tak lze zajistit, že pro úpravu surové vody na vodu pitnou by tyto výše uvedené nákladné technologie nebyly v takové míře potřeba.

Zdroj: www.sovak.cz, autor Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR, za technickou správnost odpovídá: Ing. Filip Wanner, Ph.D., ilustrační foto (laboratorní rozbor) archiv Naše voda